Česká jaderná energetika na rozcestí. Hledá se dodavatel paliva i firma, která dostaví další bloky

Když za minulého režimu začínala výstavba prvních jaderných elektráren v Česku, Dukovan a Temelína, neměli českoslovenští inženýři příliš na výběr. Projekt povinně následoval sovětský vzor. A do sovětských elektráren logicky patřilo i sovětské palivo. Uran jako vstupní surovina se sice těžil a stále těží i v Česku, do reaktorů se ale přímo použít nedá – musí se složitě upravovat. Dnes, více než 26 let po revoluci, už ale mají Češi na výběr. Palivo mohou odebírat od Rusů i Američanů a jaderné bloky jim mohou postavit i Korejci nebo Číňané. Nastává tak otázka – na koho se chceme v jádru spolehnout?

Jaderná elektrárna Temelín
Zdroj: ČTK Autor: Václav Pacner

Stálý výbor pro jadernou energetiku v čele s ministrem průmyslu Janem Mládkem (ČSSD) má v pátek na svém prvním zasedání vyhlásit výběrové řízení na místo vládního zmocněnce pro jadernou energetiku. Za obyčejnou zprávou se v podstatě ukrývá informace, že se pomalu dává do pohybu plán na výstavbu nových jaderných bloků v Česku. Protože právě tento zmocněnec, kterého jmenuje vláda na čtyři roky, bude výstavbu koordinovat.

Počítá se s výstavbou jednoho nového bloku v Dukovanech a jednoho bloku v Temelíně s možností rozšíření na dva bloky v obou elektrárnách. Tendr na dostavbu dalších dvou bloků Temelína už jednou energetická společnost ČEZ vyhlásila. V dubnu 2014 ho ale zrušila, protože vláda na stavbu neposkytla státní garance na výkup elektrické energie. Takové garance by v praxi znamenaly, že i kdyby na trhu klesla cena elektrické energie, pro tu z Temelína by to neplatilo. V ten okamžik by jí totiž začal dotovat stát. 

V té době už byl po vyřazení francouzské Arevy ve hře pouze americko-japonský Westinghouse a česko-ruské konsorcium tvořené Škodou JS a podniky skupiny Rosatom. Už jenom to, že šlo právě o Spojené státy a Rusko vyvolávalo emoce. Zcela stranou šly v řadě diskuzí technické parametry a názory odborníků. Nahradila je otázka, zda se ještě stále chceme orientovat na Rusko, nebo se více přiblížit Západu.

Zároveň to ale byl rok, kdy Rusko anektovalo Krym a vojensky se angažovalo na východě Ukrajiny. A i když už byl tendr zrušený, bylo jasné, že se dříve, či později vypíše nová soutěž a že Rusové budou mít opět zájem. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) sice prohlásil, že by nemělo docházet k diskriminaci ruských uchazečů, tehdejší šéf ČEZu Václav Pačes ale uvedl, že si nedokáže představit, že by tuto zakázku dostaly firmy ovládané ruským státem. Miroslav Kalousek (TOP 09) dokonce označil možnou účast Ruska na dostavbě českých jaderných elektráren za vlastizradu.

Tehdy se počítalo s tím, že by měl projekt na nové temelínské bloky vyjít na 200 až 300 miliard korun. V případě dalšího tendru, kde se jako s prioritou počítá s dostavbou Dukovan, ještě žádná oficiální částka nepadla.

Návrat amerického paliva

Vedle obrovské zakázky na dostavbu nových jaderných bloků ale musejí české elektrárny rozhodovat i o tom, od koho budou odebírat palivo. Pro elektrárny dukovanského typu umí v současné době vyrábět palivo pouze ruský TVEL ze skupiny Rosatom. Pro modernější Temelín ale může vedle Rusů dodávat palivo i právě Westinghouse.

Američané ostatně do Temelína zpočátku palivo dodávali, v roce 2010 pak elektrárna přešla kvůli technické kvalitě k TVELu. Westinghouse se ale vrací do hry. Minulý týden společnost oznámila, že ČEZ v Temelíně její dodávky znovu vyzkouší. „Testování amerického paliva začne v roce 2018, kdy bude do reaktoru druhého bloku zavezeno šest palivových souborů od společnosti Westinghouse. Ty budou v reaktoru pracovat čtyři roky. Smyslem je získat provozní parametry a ověřit si chování paliva,“ uvedl mluvčí temelínské elektrárny Marek Sviták. 

Takzvaná diverzifikace ale není žádnou novinkou. „Jednak je vždy dobré mít možnost si vybírat z více alternativ, za druhé tuto diverzifikaci vřele doporučuje (nemám-li říci požaduje) Evropská komise v rámci akcí pro zvýšení energetické bezpečnosti EU,“ dodává šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.

U plynu je to složitější

O energetické bezpečnosti mluví Brusel, obzvlášť po sporech o dodávkách plynu mezi Moskvou a Kyjevem, velmi často. „Zkušenosti z plynové krize na Ukrajině ukazují na nutnost zajistit větší bezpečnost vnějších dodávek energie, zvláště když si uvědomíme, že EU importuje 53 procent své celkové energetické spotřeby,“ upozorňuje náměstkyně pro energetiku na ministerstvu průmyslu Lenka Kovačovská, která ale zároveň dodává, že konkrétně v českém případu nebyl s dodávkami od TVELu dosud žádný problém.

Radek Škoda z Ústavu energetiky ČVUT vysvětluje, že v oblasti energetické bezpečnosti má uran tu výhodu, že se skladuje lépe než plyn a na stejné množství energie je ho potřeba přibližně milionkrát méně. Právě proto jsou dodávky plynu mnohem citlivější, a to energeticky, ekonomicky i politicky. 

Šéfka SÚJB Dana Drábová

Dana Drábová

předsedkyně Stáního úřadu pro jadernou bezpečnost

„Smíšená zóna funguje u řady jiných reaktorů, proč by po pečlivé přípravě neměla fungovat na Temelíně?“

Dana Drábová

předsedkyně Stáního úřadu pro jadernou bezpečnost

Přesto i u jaderných elektráren platí, čím více dodavatelů, tím větší bezpečnost. A ve světě není takový přístup novinkou. „Jižní Afrika na dvou identických francouzských reaktorech provozuje na jednom francouzské palivo od Arevy a na druhém americké od Westinghouse. Ukrajina, po krymské zkušenosti, na sovětských reaktorech směřuje k používání ruského paliva TVEL na některých a amerického paliva Westinghouse na jiných,“ dodává Škoda.

Nevystačíme si sami?

V době, kdy ještě běžel tendr na dostavbu Temelína, mluvil tehdejší náměstek ministra průmyslu Pavel Šolc o tom, že by si Češi mohli postavit vlastní závod na výrobu palivových tyčí. Zbývající část procesu výroby jaderného paliva, tedy zejména obohacovací práce, by pak pokryly mezinárodní smlouvy.  

Takový scénář ale dnes podle Šolcovy nástupkyně Kovačovské padá. „Výstavba závodu na fabrikaci jaderného paliva je velmi ekonomicky náročná a spojená s řadou rizik v rámci povolovacích procesů,“ dodává náměstkyně s tím, že stát preferuje spíš vytvoření větších zásob paliva.

Takový postup podle Škody ostatně podporuje i Mezinárodní agentura pro atomovou energii. „Ve Vídni jsou takzvané banky paliva - tedy sklady, kde máte pod mezinárodním dohledem palivo například na rok, pro případ krize,“ vysvětluje Škoda.

Pokud si tedy Češi nebudou palivové tyče vyrábět sami, je varianta s více dodavateli tím nejbezpečnějším řešením – na tom se shodují odborníci i Brusel.

Aktuálně Česko řeší také provozování uranových dolů. V současnosti je na našem území aktivní jen jediný, v Rožné. Další by mohl nabídnout Brzkov, ovšem místní s tím nesouhlasí. Starosta této obce na Jihlavsku svolal na páteční večer protestní akci s názvem Protest za vítězství pravdy nad arogancí moci, která je reakcí na výrok ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, jenž v reportáži České televize prohlásil, že je zhnusen kampaní, která se vede proti plánované těžbě uranu na ložisku Brzkov - Horní Věžnice.

Další bloky budou „někdy“

U dodávek paliva tedy česká jaderná energetika, zdá se, směřuje k co největšímu možnému zabezpečení. Jak to ale bude v případě výstavby nových jaderných bloků, politici i odborníci zatím jenom odhadují. A vzhledem k tomu, že již zmiňovaný zmocněnec měl sedět v novém úřadu už na konci loňského června, nikdo to to ještě pár měsíců vědět ani nebude.

Už nyní je ale zřejmé, že do hry tentokrát vstoupí vedle Američanů a Rusů zřejmě i Korejci a Číňané. „Doufejme, že zájemců bude co nejvíce, tedy i Rosatom,“ dodává Škoda. Protože mít na výběr je jednoduše vždycky lepší.