Společnost je nastavena na stálý růst a konzum určuje, kdo jsme

Spotřeba je lidskou nutností, problém je ale v její kvantitě. Je přitom starý lidský problém konzumovat více, než je potřeba. Navíc i potřeby jsou různé – je nezbytné mít saxofon nebo hokejku? Pro někoho ano, pro jiného ne. O době konzumu a jejích dopadech diskutovali hosté pořadu České televize Fokus Václava Moravce. 

Video Fokus Václava Moravce - Společnost konzumu
video

Fokus Václava Moravce - Společnost konzumu

Sociolog Ivo Možný upozornil, že k velké změně došlo s rozpadem tradiční společnosti, kdy každý někam patřil. Šlechtic, měšťan. V dnešní otevřené společnosti začínáme podle něho chápat kdo jsme až skrze to, co konzumujeme. „Náš způsob konzumu se nám stal definičním znakem příslušnosti k nějaké subkultuře nebo kultuře. Určuje, kým jsem, respektive kým bych chtěl být,“ uvedl sociolog a připomněl i žití na dluh. 

Antropolog, textař a bývalý podnikatel Michal Horáček připomněl, že v minulosti bylo povoleno vytvářet přebytky, ale musely být podřízeny cyklu reprodukce. Pokud byla ohrožena reprodukce, bylo to považováno za neblahé. 

„Ideologie konzumerismu nás ponouká, abychom spotřebovávali hodně, ale nejen to, ale také stále více. Tato ideologie dominuje všemu, je nad vším. Pokud si tento přístup osvojí miliarda Indů, nemusí to tato planeta unést.“

Michal Horáček

antropolog a bývalý podnikatel

 Oba hosté se shodli, že situace je nyní odlišná v tom, že společnost je globální.  Plýtvání je globální a poškozuje celou planetu, uvedl Horáček. „A to stojí za debatu, jak s tím nakládat“.

Možný řekl, že civilizace propojila celý globus a i ti, kteří kdesi žijí na hraně živoření, vidí, jak se žije jinde. Čili je nutné najít strategii, jak celou situaci zvládnout, podotkl. Neví však, zda je tím řešením strategie si něco odepřít. Připomněl, že dnešní společnost je nastavena na neustálý růst spotřeby, na růst hrubého domácího produktu.

 „Kdyby se vyrábělo jen to, co při pohodlné spotřebě opravdu potřebujeme, tak je nás třetina nezaměstnaných. To je ta slepá ulička, do které se dostáváme.“

Ivo Možný

sociolog

Možný také zmínil teorii svého kolegy Miroslava Petruska, že společnost se rozděluje na bohaté, šťastné producenty a chudé, nešťastné konzumenty. Do první skupiny patří mnozí malí a střední podnikatelé, kteří „dělají jak bobři, nemají moc čas konzumovat a jsou šťastní“. Do druhé kategorie zařadil některé zaměstnance na nižších úrovních. 

Dopad na vztahy mezi lidmi

Sociolog také připomněl odumírání dřívější protestantské etiky odložené spotřeby, vztahu k budoucnosti. Dnešní převažující systém nutí lidi spotřebovávat stále více, často nad jejich možnosti. A hlavně žít teď. To mění i vztah mezi mužem a ženou. 

V době, kdy žijeme prezenčně se stává problematickým mít děti, protože děti jsou zhmotněná budoucnost, řekl Možný. 

 

Ekonom Tomáš Sedláček řekl, že většina jeho kolegů má náboženskou naději, že to neustále bude růst, že růst je normální. „A když to padá, používají spojení negativní růst,“ dodal. Považuje to za naivní, stejně jako věřit, že každý den bude hezké počasí.

Řekl také, že stát by si měl dělat rezervy v dobách růstu, mít přebytek veřejných rozpočtů. Uznal však, že je to spíše takový sněžný muž, o kterém všichni hovoří, ale ještě ho nikdo neviděl. Řekl, že železné zásoby nejdříve vyčerpalo Japonsko, pak Spojené státy a pak Evropa – a to přitom v těch lepších dobách. Posledním, kdo pak ještě věří ekonomice jsou centrální banky.

„Centrální banky ostentativně dělají věřícího poslední instance. Když už nikdo ekonomice nevěří, tak centrální banky se tváří, že budoucnost je bezriziková.“

Tomáš Sedláček

ekonom

Na otázku moderátora pořadu Václava Moravce, zda konzumní  společnost rovná se kapitalismus, řekl ekonom, že to rozlišuje. Jednak na kapitalismus, coby seznam svobod, které mohou vést k růstu, a pak na růstový kapitalismus, ve kterém žijeme dnes. A když není růst, máme výčitky svědomí a chuť někoho obětovat, dodal. 

Dnešní společnost také podle něho charakterizuje vyvolávání nedůvěry v sebe a naopak důvěry v expertní instituce, například doktory. Vnitřní já je exportováno do institucí, řekl Sedláček. To se podle něho projevuje i vírou, že nám někdo bude radit, jak vychovávat děti, co konzumovat, po čem toužit a hlavně, jak po tom toužit. Jako malý příklad uvedl, když se dnes zmíní představa romantické večeře. Lidé si vybaví většinou svíčky – přitom před sto lety byla každá večeře romantická.

 

 V pořadu se mluvilo také o tom, jaké triky dnešní reklamní byznys vůči spotřebitelům používá. Marketingová expertka Vanda Wolfová například uvedla, že i ona podléhá klamům reklamy, když je dobře cílená, když jí dodá kreativitu nebo když se objeví ve chvílích, kde je připravena ji přijmout. 

Psycholog a podnikatel Stanislav Gálik například zmínil techniku vyprávění příběhů, která má přitáhnout pozornost a nenápadně uspět s tím, co nabízí. V pořadu vystoupil i ekolog Ivo Kropáček, který se věnoval například požadované míře recyklace u obalů, kdy stát přenáší zodpovědnost na výrobce.