Praha – Nemoc obvykle nebývá zrovna příjemná, a to nejen kvůli jejímu vlastnímu průběhu. Řadě lidí zkomplikuje život také tím, že zatímco jsou v pracovní neschopnosti, přicházejí o část mzdy. Na druhou stranu ale zákoník práce pamatuje i na ochranu zaměstnanců v době nemoci a zároveň postihuje ty, kteří poruší režim a zdržují se mimo místo, které uvedli lékaři. Podívejme se proto na nemoc z pohledu pracovního práva trochu podrobněji.
Nemocenská: Jak dlouho a v jaké výši?
Mzda během pracovní neschopnosti
Za první tři dny nemocný nedostává žádnou mzdy, od 3. do 21. dne dostává tzv. náhradu mzdy, kterou platí zaměstnavatel a jejíž výše činí 60 procent průměrného výdělku (rozhodné období je poslední čtvrtletí). Existuje ale jedna výjimka. Pokud je pacient v karanténě, dostává 60 procent výdělku i v prvních dnech pracovní neschopnosti.
Od 21. dne se náhrada mzdy mění ve vyplácení nemocenské (platí Okresní správa sociálního zabezpečení), která je pobírána až do konce pracovní neschopnosti. Pozor ale – nejdéle je možno nemocenskou pobírat 380 kalendářních dní od počátku pracovní neschopnosti, po jejím konci zaměstnanec ztrácí nárok na nemocenské dávky.
Nemocenská a ukončení pracovního poměru
Nezaměstnaní nárok na nemocenskou nemají. Výjimkou je nemoc v tzv. ochranné lhůtě. Jestliže zaměstnanci skončil pracovní poměr a v následujících sedmi dnech (v tzv. ochranné lhůtě) onemocněl, vzniká mu nárok na nemocenskou rovněž. Když ale člověk nastoupí do zaměstnání a vzápětí během prvních sedmi dnů skončí pracovní poměr, krátí se i ochranná lhůta (1 den zaměstnání = 1 den ochranné lhůty, 2 dny zaměstnání = 2 dny ochranné lhůty atd.).
S nemocenskou je také nově spojena možnost výpovědi. Obecně platí, že není možné dát zaměstnanci výpověď během jeho nemoci pro klasické důvody (nadbytečnost) – v případě rušení zaměstnavatele ale samozřejmě výpověď dát lze. Nicméně zaměstnanec v době nemoci musí dodržovat předepsaný režim, tj. dodržovat pravidelné vycházky. Jakmile by se v době namátkové kontroly zdržoval mimo místo, které uvedl lékaři, je to důvod k okamžité výpovědi a záleží jen na zaměstnavateli, zda se pro ni rozhodne. Toto ustanovení platí od ledna 2012, do té doby se takovému zaměstnanci odebrala nemocenská.
Zaměstnanec dostal výpověď a ve výpovědní době onemocněl
V takové situaci zaměstnavatel platí náhradu mzdy do konce výpovědní doby. Pokud člověku končí výpovědní doba například 31. března 2012 a on onemocněl 20. března., platí zaměstnavatel náhradu mzdy do 31. března, následují dny bez finanční podpory a od 22. dne od onemocnění (pokud je člověk stále nemocný) následuje výplata klasické nemocenské okresní správou sociální zabezpečení, a to až do ukončení nemoci.
Poslední specifickou okolností, o které se zmíníme je možnost obdržení výpovědi v době nemoci, když je člověk ve zkušební lhůtě. Obecně platí, že zkušební lhůta je tříměsíční a může být prodloužena jen v případě onemocnění, a to o dobu, po kterou trvala pracovní neschopnost. Dále také platí, že zaměstnavatel nemůže zrušit pracovní poměr zaměstnance ve zkušební lhůtě v prvních 21 dnech trvání nemoci. Po skončení zmíněné lhůty již ale není zaměstnavatel nijak omezen.