Aktuálně exekutoři v Česku vymáhají tři sta miliard korun neboli částku, která odpovídá čtvrtině výdajů českého státu. Velkým problémem bývá často fakt, že lidé řeší své dluhy novými půjčkami a dostanou se tak do začarovaného kruhu. Otázka je, kdo na tom má větší vinu, zda ten, kdo si nezodpovědně půjčuje, nebo ten, kdo nezodpovědně půjčí, zamýšlí se v úterním pořadu Devadesátka prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková i vedoucí poradenských programů Člověk v tísni Daniel Hůle.
Fučíková: Vězení pro dlužníky by jistým způsobem pomohlo
Devadesátka o exekucích s Pavlou Fučíkovou (zdroj: ČT24)
Celkem strhla Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) za rok 2015 dlužníkům přes dvě miliardy korun, které následně vyplatila věřitelům. Z důchodů šlo 1,84 miliardy a zbytek připadl na nemocenské a mateřské. Když nemá dlužník na zaplacení svého dluhu, sráží se mu postupně z platu. Pokud se ale dluh týká penzisty, je mu exekučně obestaven důchod. Jenom loni bylo takových případů 80 tisíc – o 4700 víc než o rok dříve. Celkově se za posledních deset let zvedl počet exekucí na důchod 2,6krát.
Otázkou ale je, proč se vůbec lidé do dluhové pasti dostávají. Podle prezidentky Exekutorské komory Pavly Fučíkové je potřeba zvážit fakt, zda se příliš neustupuje lidem, kteří se chovají nezodpovědně. „Jestliže se setkáváme se situací, kdy je dlužník v exekuci opakovaně a půjčí si znova na takové věci jako na vánoční dárek nebo na dovolenou, pak to není nic jiného než nezodpovědnost. A myslím si, že bychom neměli nacházet neustálou cestu k tomu, jak lidem chovajícím se nezodpovědně ustupovat,“ říká.
Důvody exekucí
Podle ní je typickou ukázkou poslední novela exekučního zákona. Ta přinesla jednu úlevu, která se na první pohled zdá jako výhodná pro dlužníky, a to, že nemovitost, ve které má dlužník trvalé bydliště, se nemůže prodat, pokud jeho dluh nepřekročí 30 tisíc korun. „Ano, na první pohled je to neadekvátní. Ale pakliže vyčerpáme všechny způsoby provedení exekuce a dlužník nemá žádnou možnost, jak jinak dluh srovnat, pak nevidím důvod, proč automaticky zastavit exekuci,“ říká Fučíková. A dodává, že by možná mohlo být řešením vězení pro dlužníky.
Vedoucí programů Kariérního a Dluhového poradenství společnosti Člověk v tísni Daniel Hůle dodává, že je sice na jednu stranu pravda, že je nezodpovědné, pokud si člověk bere další půjčky, které pak není schopen splatit. Ale na stranu druhou se táže, zda není více nezodpovědný ten, kdo další a další půjčky nabízí, i když si může jednoduše zjistit z centrální evidence exekucí, že dotyčný člověk už v ní je zapsán. „Já si myslím, že odpovědnost je primárně toho, kdo službu nabízí. Ten, kdo poskytuje půjčky, by měl být spoluzodpovědný, protože když nebude, tak se do té situace budeme dostávat neustále,“ říká.
Musíme si uvědomit, že český vzdělávací systém produkuje velké množství lidí se zvláštní školou a se základní školou a to jsou lidé, kteří se mohou zavázat zcela nezodpovědně k nějakému závazku a náklady za tento nezodpovědný krok pak nese společnost a daňoví poplatníci, ale ne ten člověk.
Hůle: Jednodušší je kultivovat trh malého množství věřitelů než trh sedmi milionů plnoletých lidí
Prezidentka Exekuční komory myšlenku Hůleho podporuje. „Toto je cesta, protože stejně tak jako se zodpovědně půjčuje, má se zodpovědně vymáhat. Vemte si, s čím se občané potýkají, je to doslova reklamní masáž, co se jim nabízí. Typické slogany: Lehká, rychlá půjčka, půjčku zvládne i dítě a podobně, kdy například jeden nejmenovaný velký bankovní dům nabízí půjčku na občanský průkaz, se kterým přijde dítě,“ připomíná Fučíková.
Rekordmanem je v Česku člověk, na kterého bylo uvaleno 213 exekučních příkazů.
Nejvyšší aktuálně vymáhaná částka dosahuje téměř patnácti miliard korun. Podle Exekutorské komory jde o akciovou společnost se sídlem v Brně. Nejdražším předmětem exekuční dražby je momentálně rodinný dům v Jesenici u Prahy. Jeho vyvolávací cena je bezmála 25 milionů korun. Exekuční řízení se často protahuje – a tak víc než třetina vedených exekucí trvá už déle než pět let.
Počet důchodů s exekucí ve vybraných letech
Zahájených exekucí nicméně loni ubylo
Exekutorská komora sleduje počet nově nařízených exekucí od roku 2009. Od té doby jejich počty výrazně kolísají. Nejvíce jich bylo v roce 2011, a to 936 tisíc. Nejméně jich naopak bylo o rok dřív. Za loňský rok ještě přesná čísla komora nemá - v odhadech mluví o dalších 755 tisících exekucí.
Důvodů, proč je podle Fučíkové méně exekucí, je více. Míní, že mohly zřejmě zafungovat některé nové, ale zásadní změny exekučního řádu, které například snížily advokátní tarif u bagatelních pohledávek. Případně možná svou roli sehrál i růst finanční gramotnosti občanů. Pozitivní však není skutečnost, že lidé, kteří se dostali do dluhové pasti, se přesunuli ze skupiny dlužníků s 1-3 exekucemi do kategorie 4 a více a někteří i deset a více.
„A musím říci, že dnes už sledujeme ten trend tak, že polovina všech nových exekučních řízení směřuje proti osobám s deseti a více exekucemi. Systém začíná pomalu kolabovat, zejména u těchto lidí, kteří se dostávají do dluhové spirály, se kterou si nevědí rady a neumí se z ní dostat ven,“ konstatuje Fučíková.
Předseda Asociace občanských poraden Ondřej Načeradský souhlasí s tím, že celkově nové právní úpravy exekucím prospěly. „Situace, kdy byla vyhazována paní z invalidního vozíku s tím, že francouzské hole jí budou stačit, tak s tím jsem se už roky nesetkal,“ konstatuje. Za velké plus považuje třeba i to, že se upravilo, co vše se může dlužníkovi při exekuci v bytě zabavit nebo nakolik může být postižen manžel dlužníka.
Exekučně zabaveno
Některé věci ale podle Načeradského zůstávají dále nedořešené. „Zamyslel bych se spíše nad náklady oprávněného v exekučním řízení. Protože pokud si nějaký velký věřitel s vlastní armádou právníků potřebuje najímat advokáta na to, aby poslal z jednoho stolu na druhý exekuční titul, to není z mého pohledu uznatelný náklad. Zkoumal bych důkladněji, za co je přiznáván,“ dává námět na další legislativní úpravu.
Osobní bankrot jako prosté řešení nezodpovědné půjčky
Návrh ministra spravedlnosti Roberta Pelikána na plošné odpouštění dluhů u vícenásobných dlužníků s tím, že by exekutoři podávali návrhy na osobní bankrot rovnou, nepovažuje Načeradský za špatný. Je ale potřeba podle něho zvážit, co je to vícenásobný dlužník. A také míní, že nezáleží ani tolik na počtu, jako na tom, jakým způsobem a zda vůbec je dlužník schopen splácet. „Úvahy jsou o tom, že tady máme rostoucí kategorii dlužníků, kteří nemají legální způsob, jak svou situaci řešit. A ve výsledku, kdy dlužník vidí, že osobní bankrot je pro něj nedosažitelný, splácení jakýchkoliv splátek je nereálné, tak je motivován k tomu, aby přecházel do šedé sféry,“ vysvětluje.
Právě v souvislosti s růstem vícenásobných exekucí Exekutorská komora požaduje paušální poplatek za exekuce pro věřitele. Na druhou stranu se poukazuje na to, že být exekutorem může být „zlatý důl“. Před čtyřmi lety deník Právo napsal, že soukromí vymahači dluhů si přijdou denně v Praze na částku až 100 tisíc korun.
„Nesnese to srovnání. Nejsme vymahači a nevyděláváme dvacet až sto tisíc korun denně, takový úřad bych chtěla vidět, myslím si, že to jsou nadnesená čísla. Naopak se exekutoři dostávají do ekonomického tlaku, protože se do systému dostávají pohledávky, které tam nemají co dělat, a to jsou ty desáté a dvacáté pohledávky v pořadí, u kterých exekuční službu poskytnout nemůžeme, a je pak otázka, co s nimi,“ říká Fučíková. A dodává, že odpověď se stále hledá.
Načeradský by v zásadě s paušální odměnou pro exekutory souhlasil. „Exekutor, aby se uživil, musí někdy balancovat na hraně zákona,“ konstatuje. Proto by podle něho nebylo marné, aby měl nějaké „minimum“ za to, že zajišťuje úkoly státu, jisté. „A pak si může i pečlivěji hlídat to, aby našel rovnováhu mezi právy a povinnostmi. Konkrétní částku ale neřeknu, to by vyžadovalo sondu do praxe exekučních úřadů,“ dodává.
obrázek
Každopádně podle Fučíkové se většina exekutorů snaží vykonávat svou práci korektně. „Pokud bych to měla říci v číslech, za námi je od roku 2001 6,5 milionu exekučních řízení. To je číslo velmi vysoké. V současné chvíli běží 4,4 milionu exekučních řízení. Pokud se podívám na počet kárných žalob, tak se pohybujeme někde kolem dvou stovek,“ konstatuje.
Podle ní je potřeba si uvědomit i to, že věřitelé často nedobytné dluhy zaparkují u exekutorů jen z toho důvodu, aby se nedaly promlčet. „Tahle služba je poskytována zadarmo a tyto pohledávky tvoří již téměř 60 procent věcí, které máme v administraci a nedostáváme za ně zaplaceno,“ upozorňuje Fučíková.
V exekuci končí i obce nebo dluhy dětí
Přes deset let se o Filipa stará pěstounka. Jeho biologická matka žije v Anglii a nehlásí se. Přesto právě na nezletilého syna sepsala smlouvu s mobilním operátorem. Účty ale neplatila. Padesátitisícový dluh po něm vymáhali exekutoři. Filip do té doby nic nevěděl. „Zablokovali mu peníze, já jsem mu šetřila, všechno mu sebrali,“ říká Božena Herodková, Filipova pěstounka. A dodává, že přece nemůže být kluk povinný, aby za matku platil dluhy. „Kluk vyjde ze školy, půjde se učit a už je zadlužený,“ dodává Herodková.
Filipova pěstounská rodina se rozhodla bránit a nakonec uspěla. Do případu se vložila i ombudsmanka. Na základě její intervence pak Český telekomunikační úřad změnil přístup k těmto případům. Za účastníky smluv už nepovažuje nezletilé, ale jejich zákonné zástupce.
Problémy se zadlužením mají i tuzemské obce. V roce 2014 podle ministerstva financí dlužila zhruba polovina z nich - dohromady skoro 89 miliard korun. Nejznámějším případem, kdy obec skončila v exekuci, jsou západočeské Prameny. Ty doplatily na neúspěšný projekt stáčírny minerálních vod. Dlužily kvůli němu sto milionů korun - tedy milion na obyvatele.
Vydáno pod