Nečas k paktu nepřistoupil z „ústavních“ důvodů

Brusel – Po pondělním summitu Evropské unie český premiér Petr Nečas nevyloučil, že by se Česká republika mohla nakonec přidat k dohodnutému paktu o rozpočtové kázni. Problémy ale premiér vidí mimo jiné s případnou ratifikací smlouvy v ČR i s účastí nečlenů eurozóny na summitech unijních států platících eurem. K paktu se prozatím rozhodlo přidat 25 z 27 zemí EU. Příslušná smlouva se podepíše počátkem března. Kromě Česka smlouvu nepodepsala i Velká Británie. Premiér Petr Nečas český postoj na summitu v Bruselu zdůvodnil hlavně obtížemi při schvalovacím procesu v Česku.

Jednou z příčin, proč se v pondělí ČR k dohodě nepřipojila, je podle Nečase to, že není vyjasněno, jakým způsobem by se pakt v Česku ratifikoval. K podpisu podle něj potřebuje premiér mimo jiné zmocnění prezidenta, jehož podpis je pak třeba i k dokončení ratifikace. Jenže prezident Václav Klaus, který je znám kritickým postojem k EU, už deklaroval, že svůj podpis pod tuto smlouvu nepřipojí.   

Petr Nečas:

„Chci zdůraznit, že jsem včera na jednání evropské rady postupoval přesně v souladu s mandátem, který mi dala vláda, a s rámcovou pozicí z 18. ledna, kterou schválila vláda všemi svými přítomnými členy včetně ministrů za TOP 09.“

Pokud bude ale chtít ČR vstoupit do eurozóny, k čemuž se zavázala ve smlouvě o vstupu do EU, stejně se jednou k paktu bude muset připojit. „Podmínkou přistoupení k eurozóně je schválení a ratifikace této smlouvy. Chce-li být někdo v eurozóně, tak musí přistoupit k této smlouvě,“ řekl Nečas. „Nejsem dostatečně obeznámen se všemi podrobnostmi o tom, co se děje v Praze, abych pochopil, proč to, co bylo přijatelné v prosinci, už teď přijatelné není,“ poznamenal na českou adresu francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Český premiér podle něj partnerům sdělil, že z ústavních důvodů nechce přistoupit k chystané smlouvě. „Vzali jsme toto rozhodnutí na vědomí,“ řekl také Sarkozy.

Bohuslav Sobotka, ČSSD:

„Já si myslím, že ten postup je ve skutečnosti zbabělý, protože premiér nemá odvahu se vymezit vůči negativnímu postoji prezidenta republiky, nemá odvahu hájit pozici, kterou má premiér.“

Německo se podle svého ministra zahraničí bude snažit přesvědčit Českou republiku a Británii, aby se k paktu připojily. „Nyní je naším úkolem obě země, které jsou zatím zdrženlivé, přesvědčit o tom, že jejich cesta Evropou je slibnější, než když půjdou zvláštní cestou na jejím okraji,“ uvedl Guido Westerwelle, který si jinak závěry bruselské schůzky pochvaloval. Ty navíc považuje za osobní výhru i německá kancléřka Angela Merkelová, která kompromis ze summitu označila dokonce za „skutečně mistrovský výkon“.

Summit EU k rozpočtovému paktu
Zdroj: Jesco Denzel/ČTK/AP

Poláky se partnerům nakonec podařilo přesvědčit, aby se k paktu připojili   

Dalším problémem je účast na summitech eurozóny. Česko podobně jako Polsko prosazovalo, aby mělo zajištěnou účast za rovnoprávných podmínek, ač by to neznamenalo, že by o záležitostech zemí používajících euro rozhodovaly i nečlenské země eurozóny. K paktu se prozatím rozhodlo přidat 25 z 27 zemí EU, když se dvacátou pátou zemí, která pakt přijala, stalo Polsko. Unijní prezident Herman van Rompuy to vysvětlil tím, že státy, které pakt ratifikují, budou „vtaženy“ do debat o tématech, která se budou týkat smlouvy i případných změn v zásadní architektuře eurozóny.   

Van Rompuy výsledný kompromis označil za velmi rozumný. Důvodem je mimo jiné i to, že eurozóna bude muset vždy vysvětlit, proč se případně hodlá sejít bez účasti států neplatících eurem. „Tento posun považuji za nedostatečný,“ řekl Nečas o ústupcích, které partneři nabídli. Podotkl, že ČR by „slušela“ v pozici pozorovatele výraznější účast.

Kromě účastí na vrcholných schůzkách eurozóny má ČR podle Nečase problém také s nedostatečnou váhou, jaká je v paktu kladena na dluhové kritérium. Podle něj by státy neměly mít státní dluh větší než 60 procent hrubého domácího produktu. Tuto podmínku nyní překračuje celá řada zemí v čele s Řeckem, Itálií či Belgií.

S čím se v paktu zatím počítá?

Návrh rozpočtového paktu počítá s tím, že by státy do svého právního řádu, nejlépe přímo do ústavy, měly zakotvit pravidlo, že by jejich strukturální rozpočet měl být v podstatě vyrovnaný nebo v přebytku. Povolený bude u strukturálního rozpočtu deficit do výše 0,5 HDP dané země. Na to, zda země „zlaté“ pravidlo ukotvily v domácím právu či ne, bude dohlížet Soudní dvůr EU. Provinilé zemi by mohl udělit pokutu do výše 0,1 procenta HDP.

Každý rok by se měly podle dosavadních návrhů paktu konat nejméně dva summity za účasti zemí eurozóny, kde se bude jednat o strategii týkající se jen eura. Kromě toho by měl být jednou ročně summit otevřený i zemím, které se ke smlouvě připojí, ale ještě nejsou členy eurozóny. Pokud by země eurozóny chtěly mít ještě další vlastní vrcholnou schůzku, musely by přijít s konkrétním odůvodněním. 

Vydáno pod