Tady se před daněmi neschováte. Česko bude „prodávat“ data o účtech

Praha – To, co asi nejvíc bolí lidi unavené rozpočtovými škrty, jsou nepřiznané účty v zahraničí, na kterých jejich bohatí spoluobčané schovávají své peníze před berními úřady. Politici napříč světem se naučili tuto bolest mistrně využívat. Boj proti oligarchům tak v předvolební kampani hlásal třeba novopečený řecký premiér Alexis Tsipras. A také tuzemský ministr financí Andrej Babiš (ANO) slibuje naplnit státní pokladnu miliardami získanými zefektivněním výběru daní. Na jednom z klíčových zákonů nyní jeho resort pracuje.

Asi s největší vervou se do bankovního tajemství, které umožňuje lidem ukrýt peníze před daňovými úřady, pustily Spojené státy. Svým novým daňovým zákonem FATCA od loňska nutí zahraniční finanční instituce, aby americké daňové správě hlásily účty a další druhy aktiv vlastněné americkými občany. Zahraničním finančním institucím, které spolupráci odmítnou, mohou americké úřady „za trest“ zadržovat třetinu plateb pocházejících z USA. Své informační systémy tak musely požadavkům USA chtě nechtě přizpůsobit i české banky, stavební spořitelny, kampeličky a pojišťovny. U těch největších šplhaly náklady do desítek milionů korun. Českou státní kasu pak informační systém k FATCA vyšel zhruba na 25 milionů korun.

Nic z toho

Avšak navzdory výdajům a požadavkům ze strany USA, s nimiž se musí české finanční instituce vypořádat, opačným směrem proudí data jen výjimečně a vlažně. Změnit by se to mělo až od roku 2017. Tehdy si totiž ČR začne vyměňovat data o finančních účtech s padesátkou zemí světa podle standardů OECD – mezinárodní obdoby amerického zákona FATCA. Přijmout standardy se Česko zavázalo na podzim, nyní ministerstvo financí dokončuje zákon, který to umožní.

Povinnost shromažďovat a poskytovat informace o účtech napříč zeměmi OECD budou mít nejen banky, ale také například pojišťovny, kampeličky nebo zprostředkovatelé burzovních obchodů. Osvobozeny od výměny by naopak měly dle doporučení OECD zůstat penzijní fondy a centrální banky.

Co se bude vyměňovat

Napříč zeměmi OECD se od roku 2017 rozběhne čilý mezinárodní „obchod“ s citlivými daty. Kromě osobních údajů klientů budou finanční domy posílat úřadům třetích stran také informace o zůstatcích na účtech, úrocích a dividendách, které klientům připsaly. Stranou zájmu nezůstanou ani výnosy z prodeje finančního majetku.

Nejprve si jednotlivé země mezi sebou vymění informace o účtech, na kterých leží víc než milion dolarů. To by se mohlo týkat 20 až 30 tisíc Čechů. Postupně se ale budou do výměny přidávat i účty s menšími zůstatky. „Standardy OECD ukládají povinnost reportovat o účtech daňových rezidentů zapojených zemí, neexistuje spodní výše zůstatku,“ podotkl v rozhovoru pro portál ČT24 seniorní konzultant oddělení poradenství pro finanční instituce společnosti EY Martin Müller. S tvrdším postupem než americký zákon standardy počítají také vůči právnickým osobám. Avšak zároveň dávají v této oblasti národním vládám prostor k úpravám. Bude záležet na českém ministerstvu, jak tvrdý postup zvolí.

Česká verze boje proti daňovým únikům ale zřejmě k nejtvrdším patřit nebude. Ministerstvo totiž chystá spektrum výjimek, kterých se výměna dat týkat nebude. „Jedná se o většinu penzijních produktů či produktů životního pojištění, různé depozitní účty, úschovy apod., které jsou využívány např. při prodeji domu nebo pozůstalosti,“ prozradil mluvčí resortu Radek Ležatka a dodal: „Občané a podnikatelé by neměli být obtěžováni v běžných životních situacích, pokud se nejedná o finanční investování.“

Jenže právě tyto „úlevy“ budí mezi insidery z tuzemských finančních institucí rozpaky. Právě depozitní účty, které chce ministerstvo od výměny osvobodit, představují podle nich ideální místo pro ukrytí nezdaněných peněz. Další slabinu pak vidí ve standardech samotných. Ty totiž na rozdíl od amerického zákona nepočítají se sankcemi pro instituce, které se do výměny odmítnou zapojit. To by mohlo razantně snížit výnosy, které státní pokladny od zavedení standardů OECD očekávají.

Na startovní čáře

Zákon, který výměnu umožní, je teprve v plenkách, paragrafové znění by mělo být hotové až na přelomu března a dubna. Do vlády pak norma zamíří v červnu a i během legislativního procesu se v ní ještě může ledacos změnit. Na co konkrétně se mají připravit, se tak finanční domy dozvědí nejdřív během podzimu.

Už teď je přitom jasné, že požadavků na ně nebude málo. „Informace v rámci standardů OECD se budou týkat potenciálně všech fyzických a právnických osob, které nejsou daňovými rezidenty České republiky. S ohledem na očekávané množství dat, které finanční instituce budou povinny shromáždit, je patrné, že oproti poskytování informací v rámci zákona FATCA bude třeba klást ještě větší důraz na robustnost interních procesů a dokumentace v rámci jednotlivých finančních institucí,“ upozornil v rozhovoru pro portál ČT24 senior manažer v daňovém oddělení Deloitte Štěpán Karas.

Přínosy pro státní kasu

I když finančním institucím novinka přidá práce, stát očekává, že na ní vydělá. „V delším horizontu, poté až se systém plně rozběhne, lze očekávat přínosy v řádu stovek milionů korun. Další přínosy by mohly být spojeny s určitou preventivní funkcí těchto opatření. Ve výsledku by se přínos mohl blížit jedné miliardě korun,“ řekl portálu ČT24 mluvčí resortu financí Ležatka.

Jenže i když se může miliarda zdát jako slušná suma, z pohledu státního rozpočtu i celkového objemu daňových úniků jde spíš o drobné. Podle odhadů Evropské komise Češi svou daňovou povinnost ročně krátí až o 230 miliard korun! Navíc, jak tvrdí někteří experti, i slibovanou miliardu bude ministerstvo financí prostřednictvím automatické výměny získávat jen velmi obtížně. „Odhad je příliš optimistický. V proporci k velikosti ekonomiky překračuje odhady dodatečných příjmů z podobné legislativy v zemích, jejichž daňoví rezidenti nebo občané mají prostředky na zahraničních účtech v daleko vyšší míře,“ míní Martin Müller z poradenské společnosti EY.

Bez standardů ani ránu

Jen stěží tak lze hovořit o tom, že by zavedení standardů OECD dokázalo do státní kasy přinést desítky miliard slibované ministrem Babišem. A navíc zatímco jiné předvolební taháky – jako například oprášení finanční policie Kobra nebo zavedení registračních pokladen – jsou plně v gesci tuzemské vlády, při rozhodování o zavedení standardů OECD politici příliš na výběr nemají.

„Podílení se na globální výměně informací o finančních účtech je z hlediska České republiky v zásadě nevyhnutelný krok. Jednak s ohledem na rozsah zemí, které se zavázaly standard OECD přijmout, je evidentní, že neúčast v tomto systému by byla na mezinárodním poli vnímána velmi negativně. Zároveň jelikož se Evropská unie jako celek zavázala implementovat výměnu informací ve všech členských státech, má Česká republika přímo povinnost tuto výměnu zavést,“ připomněl Karas.

Světový hon na daně

Jiná opatření na zlepšení výběru daní zavádí ČR zatím jen vlažně. Například elektronická evidence tržeb, která má zabránit únikům na DPH, zatím není povinná. Jako první si ji teprve v roce 2016 vyzkouší hoteliéři a restauratéři. Například na Slovensku nebo v Maďarsku jsou přitom tzv. registrační pokladny už léta povinné a jejich přínos si tam pochvalují. Také v Německu je povinnost evidovat tržby na denní bázi samozřejmostí, registrační pokladny tam používá většina podnikatelů.

Také v boji proti únikům na daních z příjmů zvolila řada zemí mnohem tvrdší postup než Česko. Například Itálie razantně zvedla tresty pro lidi ukrývající peníze před berními úřady. Nově se tam může pokuta rovnat celé utajené sumě, a kdo se ke schovávání peněz před úřady nepřizná dobrovolně, může strávit až osm let ve vězení. Do hledáčku úřadů napříč světem se dostali sportovci i celebrity. Velká Británie kvůli podezření ze zneužívání k únikům prošetřuje i daňové úlevy pro filmaře. Ve Španělsku čelí obvinění z praní špinavých peněz dokonce princezna.

Prim ale stále hrají USA. Nejenže pomocí zákona FATCA stíhají své vlastní občany, ale pokuty účtují i zahraničním bankám, v nichž Američané své nezdaněné příjmy ukládají. Miliardy dolarů už tak americkým úřadům musely zaplatit švýcarské banky UBS a Credit Suisse nebo britská HSBC. O tom se zatím může české daňové správě jen zdát.