Muži v kuklách a se samopaly - tak přišel nucený správce do IPB

Praha - Problémy Investiční a poštovní banky (IPB) začaly už v roce 1993, kdy stát v bance ztratil majoritní podíl. Ani převzetí banky japonskou Nomurou o pět let později IPB nepomohlo. Tíživá situace se naopak stupňovala a znepokojení klienti banky vzali její přepážky 12. června 2000 útokem. O čtyři dny později pak vpadli do pražského sídla IPB muži v kuklách se samopaly v rukou, kteří tak doprovázeli příchod nuceného správce. A po třech dnech nucené správy bylo rozhodnuto o prodeji třetí největší banky v zemi do rukou Československé obchodní banky (ČSOB). Stát bance pomohl odkupem špatných úvěrů prostřednictvím Konsolidační banky (později Konsolidační agentura). Téměř 14letý případ nakonec definitivně skončil 14. června 2012, státní kasu stál přibližně 200 miliard korun.

Na horšící se situaci v bance upozornila už hloubková kontrola ČNB v srpnu 1999, která ukázala, že banka disponovala špatnými úvěry v řádu desítek miliard korun. Nomura se podle kritiků o chod IPB nestarala, vybírala z ní peníze a nevytvářela dostatečné rezervy.

Aféra vznikla kvůli akciím Prazdroje a Radegastu

Video 10 let od zásahu v IPB
video

10 let od zásahu v IPB

Japonská společnost, která státu za téměř 37 procent akcií IPB zaplatila tři miliardy korun, údajně chtěla prostřednictvím ovládnutí IPB získat akcie pivovarů Plzeňský Prazdroj a Radegast, jejichž většinový podíl banka vlastnila. Do banky se zavázala investovat 12 miliard korun. Oba sliby sice splnila, nicméně po krachu IPB vyšlo najevo, že investice pocházely údajně minimálně z poloviny z peněz samotné banky.

Nomura posléze prostřednictvím firmy České pivo od banky za devět miliard korun odkoupila akcie pivovarů, aby je v říjnu 1999 prodala jihoafrické South African Breweries (SAB) za 22 miliard korun. Nomura se podle kritiků o chod IPB nestarala - vybírala z ní peníze, vedení rozšiřovalo řadu špatných úvěrů, banka neměla dostatečné rezervy. Poté, co lidé začali hromadně vybírat vklady, nařídila ČNB v polovině června 2000 nucenou správu. Banku tak převzala ČSOB, která za ni zaplatila jednu korunu.

IPB skončila krachem, ztráta vykázaná Českou konsolidační agenturou na operaci s aktivy IPB dosáhla 121 miliard korun, diskuse kolem banky ale v následujících letech kvůli arbitrážím neutichly. Česká republika se dostala do sporu jak s Nomurou, tak s ČSOB, která se navíc ještě také soudila s Nomurou. Stát sice arbitráž s Nomurou prohrál, ČR ale nakonec zaplatila Nomuře díky smíru uzavřeném v roce 2006 pouze desetinu z ceny „její ušlé investice“, a to 3,65 milionu korun. Známá kauza zvaná České pivo, ve které pro změnu ČSOB zažalovala Nomuru kvůli způsobu, jakým získala Prazdroj a Radegast, skončila loni v červenci zastavením stíhání všech obviněných. Nomura, která pivovary prodala za 22 miliard korun jihoafrické South African Breweries (dnes SABMiller), za ně údajně zaplatila prostřednictvím transakcí krytých akciemi IPB, které se později staly bezcennými. ČSOB tak chce po bývalém vlastníkovi - japonské Nomuře - 26 miliard korun.

O dalším sporu - mezi státem a ČSOB, ve kterém jde o částku přesahující 34 miliard korun - by měl rozhodnout pařížský rozhodčí soud. Mateřská KBC se prý za případnou prohru své banky zaručila, i když věří ve vítězství.

Protagonisté kauzy IPB

Libor Procházka - bývalý náměstek generálního ředitele IPB: Pracuje jako ekonomický konzultant – živnostník. Několika podnikatelským skupinám pomáhal s identifikací balíků pohledávek prodávaných z ČKA. Jako jeden z mála lidí v ČR totiž znal jejich obsah. Několikrát byl trestně stíhán, tři týdny dokonce i vazebně, vždy bylo však trestní stíhání zastaveno. V představenstvu banky působil v letech 1992–2000.

Jiří Tesař - bývalý generální ředitel a předseda představenstva IPB: Tvůrce agresivní strategie Investiční a poštovní banky v devadesátých letech a její mozek. V současnosti penzista, který se uchýlil do ústraní okamžitě po uvalení nucené správy na IPB.

Pavel Mertlík- exministr financí ČR: Ke kauze IPB se nechce vracet. Mnohokrát ale uvedl, že má čisté svědomí s celým výkonem svých vládních funkcí včetně řešení krachu IPB. IPB nebylo možno zachránit jinak. „Nepřátelské převzetí“ ČSOB bylo podle něj nejlevnější cestou, i když stát poskytl neomezenou záruku na ztráty problémové banky. Rok po jejím pádu nastoupil jako hlavní ekonom do Raiffeisenbank. Rezignaci na funkci ministra financí zdůvodnil tím, že premiér Miloš Zeman, který se v případu řešení IPB za Mertlíka postavil, jej nepodpořil mezi kolegy ve vládním kabinetu.

Josef Tošovský - exguvernér ČNB: Ve funkci guvernéra pracoval do konce listopadu 2000. Od prosince 2000 působí ve funkci předsedy Institutu pro finanční stabilitu, který je částí Banky pro mezinárodní platby se sídlem v Basileji. K převzetí IPB se nikdy nechtěl vyjadřovat. Pod klíčovými dokumenty o uvalení nucené správy a prodeji IPB ČSOB jeho podpisy nefigurují. Zastoupil ho viceguvernér Luděk Niedermayer.

Detektivové prověřili i Pavla Kavánka, šéfa ČSOB, zda se před lety, kdy vyjednával se zástupci státu o převzetí kolabující Investiční a Poštovní banky, nedopustil podvodu.

zdroj: deník E15 a ČT24

Byl zásah oprávněný?

Spěch s prodejem banky ČSOB mnohé zaskočil a vyvolal řadu otázek, vláda a ČNB ho zdůvodňovaly obavami o stabilitu finančního trhu v zemi. Kritikům vládního postupu bleskový prodej vadil, banka podle nich měla být nejprve ozdravena a až pak prodána. Poslanecká komise zabývající se celou kauzou rok po pádu banky prodej označila za „bezprecedentní, netransparentní a poškozující zájmy státu“.

Slovních přestřelek a přehazování viny kolem kdysi jedné z největších českých bank bylo požehnaně. Potrestán ale za celých deset let trvání kauzy IPB nebyl nikdo - žádný viník tedy neexistuje.

Kalousek: Vyšetřování kauzy skončilo, zapomeňte

„Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Podrobnosti jsme zveřejnili a předali orgánům činným v trestním řízení. Podle nich je všechno v pořádku. Co jiného s tím můžu dělat?“ prohlásil 14. června 2012 ministr financí Miroslav Kalousek. Ministerstvo tím potvrdilo, že žádné další kroky v kauze IPB už nechystá. Padla tak poslední možnost, jak dostat před soud lidi, kteří v roce 2000 poskytli ČSOB luxusní podmínky pro převzetí Investiční a Poštovní banky.