Penzijní připojištění požírá inflace, jak spořit lépe?

Praha - V České republice přibývá lidí v důchodovém věku. Finanční prostředky, které může stát na penze vynaložit, nejsou nevyčerpatelné, a tak řada lidí přemýšlí nad tím, jak se na dobu svého důchodu zabezpečit bez přispění státu. Asi nejrozšířenější formou, jak se na stáří zabezpečit, je vložení svých finančních prostředků do některého z penzijních fondů. Výnosy z nich ale loni nepokryly ani inflaci a letos bude zřejmě ještě hůře. Kde si tady na důchod efektivně naspořit?

To, že není penzijní fond vhodným nástrojem pro dlouhodobou kumulaci prostředků, je všeobecně známá věc. Na vině je samotný zákon (č.42/1994 Sb.), který tento typ spoření upravuje. Ten, mimo jiné, říká vlastníkům, že dotyčný penzijní fond musí každý rok připsat všem účastníkům nezáporné zhodnocení. Penzijní fondy tedy investují své získané prostředky tak, aby připsaly alespoň nějaké zhodnocení. To však v praxi znamená velmi konzervativní investiční strategii s vysokou mírou bezpečnosti, ale nízkým potenciálem výnosu.

Díky státnímu příspěvku je za maximální efektivní „investiční“ horizont považována hranice 15 let, kdy se efektivní úroková míra pohybuje ještě okolo rozumné hranice 6 procent, pak však prudce klesá a nedokáže dlouhodobě překonat ani inflaci, natož zabezpečit akceptovatelný příjem ve stáří.

Pokud tedy budeme seriózně přemýšlet o vytvoření finančního polštáře, který nám má za několik desítek let napomoci k udržení životního standardu, musíme se poohlédnout někde jinde. Primárním cílem takového nástroje bude boj s inflací, sekundárním spoření finančních prostředků.

Nejvýhodnější jsou podílové fondy

Když vyjdeme z tohoto jednoduchého předpokladu a vezmeme v úvahu produkty, které jsou běžně dostupné na finančním trhu, potenciál dlouhodobě překonávat inflaci mají pouze nástroje investičního charakteru. A to ještě nástroje se smíšenou, spíše agresivnější strategií. Z tohoto úhlu pohledu lze jednoznačně obecně doporučit pravidelné investice do otevřených podílových fondů (OPF) s podílem rizikové složky (akcie, dluhopisy apod.) větším jak 80 procent v první dekádě, větším jak 50 procent  ve druhé a větším jak 30 procent ve třetí s výraznou realokací do peněžních instrumentů v posledních 3 až 5 letech investování.

Zmíněné pravidelné snižování agresivní složky portfolia má za cíl ochranu prostředků před kolísavostí trhu v závěru investiční periody, kdy mám na účtu nejvíce naspořených peněz. Jakýkoliv, i relativně malý, výkyv směrem dolů pak může způsobit majiteli nemalé ztráty. Tento způsob tvorby kapitálu vyžaduje dlouhodobou spolupráci s profesionálem nebo pokročilou znalost finančního trhu a jeho elementárních zákonitostí.

Pozor na zbrklé výběry, trpělivost přináší růže

Obecným kamenem úrazu při spoření do OPF bývá investiční disciplína. Podílové fondy jsou vesměs konstruovány tak, aby prostředky, které do nich klient průběžně vkládá, byly snadno dostupné. Dokonce to bývá základním požadavkem. Jejich likvidita se ve většině případů pohybuje od 5 do 10 pracovních dnů. Tato zdánlivá výhoda se může lusknutím prstu změnit v obrovský problém v okamžiku, kdy klient neustojí nepříznivý vývoj na finančním trhu a pustí se tzv. do „aktivní správy“, která má z dlouhodobého pohledu téměř výhradně za následek realizaci finanční ztráty. I v tomto případě se vyplatí spolupráce s profesionálem, se kterým je možné konzultovat alternativní, finančně rozumná, řešení.

Pro laiky jsou průhlednější fondy životního cyklu

Zde můžeme s velkou výhodou využít i hit posledních let - fondy životního cyklu. Jde o typ investice, která v přeneseném slova smyslu stárne se svým majitelem a s přibližujícím se koncem dokáže měnit poměr agresivní složky v rozsahu 100 až 0 procent konzervativním směrem. To vše automaticky bez zásahu majitele účtu.

Tento způsob pravidelného investování s sebou přináší několik výhod. První je již zmíněná automatická správa, která dovolí poměrně sofistikovanou investici i naprostému laikovi, který není schopen sám si zvolit správnou investiční strategii. Druhou je možnost začít spořit i s velmi malými částkami, řádově od 100 korun výše. Jde tedy o velmi zajímavou alternativu právě k  penzijním fondům, navíc s nezdaněným výnosem. Naopak nevýhodou je předem daná skladba portfolia, nezaručený celkový výnos a vyšší poplatky za správu.

Pomůže i stavební spoření

Další zajímavou alternativou pro konzervativněji založené střádaly je kombinace státem dotovaného stavebního spoření s investicí do OPF. Stavební spoření za nových podmínek (od roku 2004) je schopno vyprodukovat za šestileté období výnos až 6,3 procenta za rok. Pokud stejné stavební spoření budu pravidelně po 6 letech vybírat a investovat (třeba i postupně rozpouštět v jednom roce), lze při rozumném rozložení a vhodné investiční strategii dosáhnout zajímavých výsledků.

Co říci závěrem? Podobných variant lze vymyslet takřka bezpočet. Důležité přitom většinou není to „JAK“ ale hlavně „KDY“. Takže KDY? Nejlépe ihned! Co je důležitější než množství? ČAS! Čas hraje v tvorbě kapitálu velmi důležitou roli a každý měsíc, rok odkladu s sebou může přinést obrovské ztráty na konci, kdy se mi to bude hodit ze všeho nejméně. Slovy klasika: „Největší potíž je v tom, že když neriskujete nic, riskujete paradoxně ze všeho nejvíc.“

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Více fotek
  • Ilustrační foto autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/190/18968.jpg
  • Ilustrační foto autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/179/17878.jpg