Krize zabolí i rozvojové země, pomohlo by otevření trhů?

Praha - Světová finanční krize a s ní spojený hospodářský propad ve vyspělých zemích znovu otevřel otázku pomoci rozvojovým zemím. Mezi státy evropské unie se začaly objevovat hlasy volající když už ne po omezení tak alespoň po nezvyšování částek mířících do rozvojového světa v době, kdy se na starý kontinent vkrádá recese. Větším strašákem než úbytek přímé pomoci je však pro rozvojové země, které finanční krizi na vlastní kůži zatím příliš nepocítily, vyhlídka na zpomalení růstu světové ekonomiky. Právě zapojování nejchudších států do světového trhu bylo totiž v posledních letech jedním z hlavních motorů jejich růstu.

Evropská unie je největším světovým dárcem, poskytuje asi 55 procent celkové rozvojové pomoci, většinou ve formě přímých finančních podpor. V akčním programu se navíc unie zavázala, že do roku 2015 bude na pomoc rozvojovému světu vynakládat 0,7 procenta svého hrubého domácího produktu. V současnosti se však vede diskuze o tom, zda je právě přímá podpora tím správným řešitelem chudoby zejména v afrických zemích.

Čím větší pomoc, tím větší chudoba

Přes nemalé částky, které na černý kontinent putují, se nedaří zastavit pokračující rozevírání nůžek mezi životní úrovní lidí ve vyspělých státech a v chudých afrických ekonomikách. Podle viceguvernéra české národní banky Mojmíra Hampla navíc největší příjemci rozvojové pomoci ve srovnání se světem paradoxně relativně nejvíc zchudli. „Jako by rozvojová pomoc nikoliv pomáhala, ale škodila,“ zdůraznil Hampl na čtvrtečním semináři Centra pro ekonomiku a politiku, který se věnoval problematice rozvojového světa

Hlavní chybou je podle Hampla to, že peníze pro Afriku směřují do rukou vlád a místních úřadů, které jsou v mnoha případech viníky tamní špatné ekonomické situace. Místo aby řešily problémy, tak spíše podporují jejich špatné hospodaření.

„Rozvojová pomoc může být pouze doplňkem, a nikoli řešením hladu v rozvojovém světě,“ míní europoslanec za ODS Hynek Fajmon. Nejkratší cesta k úspěchu podle něj vede přes hlubší zapojení rozvojových zemí do světové ekonomiky. "Prosperita byla vždy tam, kde se obchodovalo, zatímco státy, které stály mimo, zůstaly chudé, říká a poukazuje přitom na úspěch Jižní Koreje či Brazílie.

Liberalizace v době krize 

Další liberalizace světového obchodu je předmětem probíhajícího katarského kola jednání Světové obchodní organizace. Kolečko konferencí, které probíhá od roku 2001, se však zadrhlo na otázce uvolnění trhu se zemědělskými produkty, tedy hlavní komoditou, se kterou může rozvojový svět obchodovat. Finanční krize se pak zdá být posledním hřebíčkem do rakve jakýmkoli myšlenkám na liberalizaci obchodu s potravinami.

Evropa se navíc pod tlakem vlastních problémů začíná zdráhat posílat peníze na jih. Poté, co letos na jaře zasáhla svět a rozvojové země především vlna prudkého zdražení potravin způsobeného rostoucí poptávkou zejména v expandující Číně a Indii, přišla Evropská komise s návrhem, aby sedmadvacítka poskytla rozvojovým zemím finanční pomoc z nevyužitých prostředků, které leží v rozpočtu společné zemědělské politiky.



Přestože se ministři členských zemí na uvolnění těchto peněz na podzim shodli, několik z nich vyjádřilo nespokojenost s uvolňováním dalších finančních prostředků ve chvíli, kdy se Evropa potýká s celosvětovou finanční krizí. Vysloužili si za to kritiku komisaře pro rozvojovou a humanitární pomoc Louise Michela.

OSN varuje 

Zřejmě nikdo dnes nedokáže předpovědět, jakým směrem se bude situace v rozvojovém světě ubírat v nejbližších letech. Spolu s příchodem stále pochmurnějších ekonomických prognóz z Evropy a Spojených států se však pomalu ztenčuje také naděje na to, že by vyspělý svět pustil na svůj dvoreček nové hráče, kteří navíc disponují fantasticky levnou pracovní silou. Generální tajemník Pan Ki-Mun už varoval, že krize může ohrozit dosažený pokrok v boji s chudobou a nemocemi a mít tak tragické důsledky na nejchudší část světa.