G8 pomůže hladovějícím 20 miliardami dolarů

Aquila - Dvacet miliard amerických dolarů uvolní v průběhu příštích tří let nejbohatší státy světa na investice do zemědělství převážně v afrických státech a na boj proti hladu. Politici zemí skupiny G8 se na tom dohodli poslední den summitu ve středoitalské Aquile. Konečná výše pomoci překonala o pět miliard dolarů původně očekávanou částku, aktivisty z nevládních organizací však neuspokojila. Je podle nich nedostatečná a navíc není jisté, že se k potřebným dostane v plné výši.

Peníze mají pomoci zvýšit produktivitu zemědělcům, aby nejchudší země měly více vlastních zdrojů potravin. To by mělo mít dlouhodobý pozitivní dopad na boj proti hladu ve světě, na oblastní obchod a přispět i k poklesu přistěhovalectví do Evropy a do dalších bohatých zemí. Posun je vidět především v tom, že světoví lídři již nechtějí posílat do rozvojových zemí přímo potraviny, ale namísto toho pomáhat rozvoji vlastního potravinářství.

Potravinová bezpečnost je klíčová i pro politickou situaci v chudých zemích. Vysoké ceny v některých částech světa loni vedly k hladovým bouřím, například v Egyptě, v Senegalu a na Haiti.

Video Reportáž Davida Miřejovského
video

Reportáž Davida Miřejovského

Barack Obama, americký prezident:

„Musíme změnit celý systém zemědělství. Není jediný důvod, proč by pak Afrika neměla být potravinově soběstačná.“


Přestože světoví lídři dohodu označují za obrovský posun kupředu, aktivisté z rozvojových zemí a nevládních organizací jejich nadšení nesdílejí. „S velkou slávou oznámili, že nám dají 20 miliard na tři roky. OSN přitom spočítala, že na boj s hladem je potřeba 30 miliard ročně. Dnešní pomoc je k ničemu,“ konstatoval Otive Igbuzor z Programu potravinové bezpečnosti Actionaid v Nigérii.

Max Lawson, nevládní organizace OXFAM:

„V roce 2005 země G8 oznámily, že dají africe 25 miliard dolarů. Nic od nich ale dosud nedostala. Mám pocit, že si z nás dělají legraci.“


Summit moc problémů nevyřešil

Ostře sledovaná vrcholná schůzka osmičky nejvyspělejších států odstartovala v italské Aquile, zničené nedávným zemětřesením, ve středu. Její výstupy jsou však spíše rozpačité. Mnohými politiky dopředu zdůrazňovanou možnost tvrdých sankcí proti Íránu vystřídalo jen „hluboké znepokojení“ nad tamním povolebním děním a varování, že velmocím dochází trpělivost s íránským jaderným programem.

Širší shodu se politikům nepodařilo najít ani v otázce dalšího postupu v boji se světovou hospodářskou krizí. Čína, oslabená odjezdem svého premiéra kvůli nepokojům v provincii Sin-ťiang, neuspěla se svým návrhem, aby byl americký dolar nahrazen jako světová rezervní měna. „Nevidím v tom do budoucna žádné pozitivum. Role dolaru na světových trzích bude vždy taková, jako je dnes,“ reagoval prezident Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn.

Rozpačitě skončila i jednání o boji s klimatickými změnami. Průmyslově rozvinuté země i rozvojové státy se sice dohodly, že by globální teploty neměly do roku 2050 vzrůst o víc než dva stupně Celsia, v konkrétní cestě k tomuto cíli však už ke shodě nedošlo. Nepodařilo se přesvědčit země, jako Indie nebo Čína, aby ve stejné době snížily množství vypouštěných skleníkových plynů o 50 procent. Rozvojové státy se totiž bojí, že by jim takový závazek ztížil hospodářský rozvoj.

Silvio Berlusconi, italský premiér:

„Summit byl obrovský úspěch… Shodli jsme se v otázkách klimatu, světové krize, Afriky a mnoha dalších. Máme tady signály důvěry a naděje, že se před námi otevírá lepší budoucnost.“


USA, Rusko a Francie po ukončení summitu vyzvaly Ázerbajdžán a Arménii, aby vyřešily svůj spor o Náhorní Karabach. Tento konflikt se přitom táhne už více než 15 let a mezinárodní společenství pro jeho ukončení za tu dobu nedokázalo nic významného udělat.