UniCredit chce na záchranu bank střádat peníze ze soukromých zdrojů

Londýn - V Evropě by mohl vzniknout takzvaný fond obnovy, který by si ze soukromých zdrojů v průběhu dvou až tří let zajistil až 20 miliard eur (asi 507 miliard korun) a řešil by případné potíže bank podobné těm, jaké tyto instituce zažily během finanční krize. V dnešním vydání ekonomického listu Financial Times to navrhuje ředitel největší italské banky UniCredit Alessandro Profumo. Některé velké banky z Evropy už se touto myšlenkou podle něj zabývají.

„Nebyl by to fond, který by rozhodoval a řešil. Poskytoval by specifické garance na podporu bank, které mají problémy, aby mohly vydat zajištěné dluhopisy,“ popsal Profumo. Kdyby fond poskytl garance za pět miliard eur, problémové banky by si podle něj mohly na finančních trzích zajistit až 50 miliard eur. Garance by přitom byly poskytnuty za tržních podmínek.

Jednání o založení fondu ze soukromých prostředků inicioval právě Profumo. Ten je v evropském bankovním sektoru považován za jeden z prominentních hlasů a jeho banka je největší úvěrovou institucí v zemích střední a východní Evropy. Působí rovněž v České republice.

Státům se spíš zamlouvá bankovní daň

Myšlenka založení takového fondu nicméně jde proti návrhům nemalé části vyspělých zemí, které preferují spíše zavedení tzv. bankovní daně. Banky by si tak de facto předplácely pomoc pro případ, že by se v budoucnu dostaly do potíží a mateřské státy by je musely zachraňovat podobně, jako to učinily během finanční krize.

Navrhovaná bankovní daň by podle nynějších představ mohla mít dvě podoby: Banky by buď přímo odváděly poplatek do speciálního fondu, z něhož by se v budoucnu problémové banky zachraňovaly, anebo by jen platily vyšší daň, která by šla do státního rozpočtu. Myšlenku zavedení bankovní daně se snaží prosadit například Velká Británie, Spojené státy, Francie a Německo, hovoří se o ní ale i jinde. Bankovní daň má ale i své zaryté odpůrce. Kromě České republiky k nim patří třeba Itálie, Kanada či Austrálie.