Kalousek: Trestní oznámení za IPB – a co jiného mám dělat?

Praha – Ministr financí Miroslav Kalousek požaduje tresty pro bývalé členy vlády Miloše Zemana, kteří v roce 2000 umožnili prodej Investiční a poštovní banky (IPB). Podle svých slov se k tomu rozhodl výhradně na základě verdiktu pařížského soudního tribunálu. Ten totiž stanovil, že smlouvy o správě a prodeji IPB obsahovaly nevýhodné podmínky. Stát se ve smlouvě zaručil za všechny pohledávky zkrachovalé banky a za symbolickou korunu její aktiva převedl na ČSOB. Skutečná hodnota banky se však podle jiného soudního nálezu tehdy pohybovala přes 34 miliard korun. Klíčovým selháním byla podle Kalouska ochota tehdejšího ministra Pavla Mertlíka vzdát se skutečné hodnoty banky, a tím způsobit škodu 34 miliard korun.

„Teď, když pařížský tribunál řekl, že se pan Mertlík dobrovolně vzdal kladné hodnoty ve prospěch ČSOB, tak já musím konstatovat, že tady vznikla českému státu škoda 34 miliard. V takovém případě se musí dát k posouzení, zda s sebou ukradených 34 miliard nese také nějakou individuální trestněprávní odpovědnost,“ komentoval Kalousek.

Miroslav Kalousek:

"A co mám dělat jiného? Vedla se tady 10 let diskuze, zda nevznikla České republice škoda při prodeji IPB. Nálezem pařížského tribunálu máme nezpochybnitelně řečeno, že státu vznikla škoda 34,2 miliardy korun, za což je někdo zodpovědný."

Součástí prodejní smlouvy byly neomezené státní záruky na financování IPB. I když už suma, kterou Česká republika v kauze IPB zaplatila, přesáhla částku notifikovanou v Bruselu, musí dál platit a nemá právo žádat zpět kladnou hodnotu IPB, protože se jí ve smlouvě vzdala. Ministr proto nemůže vyloučit další peníze, které bude muset stát jakožto ušlou částku v budoucnu ČSOB vyplatit. „Garance, které ministr Mertlík vystavil ČSOB, jsou neomezené – z hlediska objemu i z hlediska času. Proto je možné, že ještě budeme muset něco v budoucnosti doplácet. To je důsledek té smluvní dokumentace,“ dodal ministr.

Protože státní záruka na všechny pohledávky byla ve smlouvě chápána jako neomezená, byla podle Kalouska IPB čistou, nezadluženou bankou, a nebyl tedy žádný důvod, aby ji nucený správce dosazený do své funkce Českou národní bankou prodal za jednu korunu. Podle samotného Mertlíka byl uskutečněný prodej ČSOB nejlevnější cestou, i když stát poskytl neomezenou záruku na ztráty problémové banky. IPB prý nebylo možné zachránit jinak.

Konečný verdikt pařížského rozhodčího soudu odmítl ministerstvu financí přiznat 33 miliard vůči ČSOB. Naopak přikázal českému státu vyplatit zmíněné bance 1,7 miliardy korun kvůli konkrétní pohledávce z dědictví IPB. Tu ministerstvo ještě poslední den minulého roku zaplatilo. Stát ČSOB přímo na pohledávkách uhradil 4 miliardy, celkové náklady související s krachem IPB a jejím následným převodem na ČSOB činily podle ministerstva bezmála 160 miliard korun.