Praha – Zatímco bárka jménem Sazka šla pomalu ke dnu, její kapitán Aleš Hušák si až do konce užíval veškerého luxusu. Zatímco firma pod jeho vedením kolabovala, on do poslední chvíle utrácel miliony. Sazku dovedl do konkurzu, sám ale pobíral více než milionový plat a navíc si užíval luxusu i v zaměstnání – jen provoz jeho kanceláře stál 150 milionů ročně. Hušák dostal v úterý výpověď od konkurzního správce a život na vysoké noze mu tak skončil. Sám Hušák přirozeně zveřejněná fakta označuje za diskreditační kampaň apelující na lidskou závist.
Sazka: Ostrov pokladů piráta Aleše Hušáka
„(Hušák) měl nárok na zhruba milionový měsíční plat. Ten se zvyšoval každý rok podle toho, jak rostla inflace, a pobíral dokonce 13. a 14. plat. Kromě toho měl nárok na podíl na zisku společnosti,“ vypočítává redaktorka Hospodářských novin Zuzana Kubátová, které se problematikou Sazky dlouhodobě zabývá. Jenže bývalý generální ředitel dostával mnohem víc, i když se jím vedený podnik topil v problémech.
Vedle platu totiž Hušák dostával i nadstandardní benefity, třeba sto tisíc korun na reprezentaci, peníze na občerstvení, ošatné a k tomu služební byt a další výhody. „Měl nárok, aby mu Sazka pronajímala podle uvážení vhodné letadlo, a to jak na služební, tak soukromé cesty. Měl také nárok na to, aby Sazka zaplatila jeho rodině dopravu na dovolenou a z dovolené, i pokud ta rodina cestovala samostatně, nejen když doprovázela Hušáka,“ pokračuje Kubátová.
168 hodin (zdroj: ČT24)
„Možná by bylo možné přivřít oči nad některými těmi body jeho pracovní smlouvy, kdyby společnost běžela dobře, ale vzhledem k tomu, že společnost dotáhl až k bankrotu, tak mi to přijde nemorální.“
Benefity jako prakticky nekontrolované používání soukromého letadla považuje za nestandardní i headhunter Bubenik Partners Jan Bubeník. „Letadlo mívají k soukromému použití lidé, kteří vedou globální firmy. V regionu východní a střední Evropy, kde obsazujeme ročně řadu generálních ředitelů i velkých finančních institucí, které mají větší počty zaměstnanců a větší hodnotu aktiv i zisku než Sazka, to není obvyklé,“ neskrývá údiv Bubeník.
Jen provoz kanceláře stál 150 milionů ročně
Velmi nadstandardní byl i tým lidí, kterými se Hušák obklopil. Využíval vedle sekretářky i dva osobní řidiče, ale třeba i vlastního kuchaře nebo trenéra fitness. „U společností, které jsou obratem mnohem větší, určitě tým generálního ředitele nečítá deset lidí,“ je přesvědčen Dan Plovajko, zástupce jednoho z věřitelů Sazky, společnosti KKCG. Dlouho nikomu nevadilo ani to, že Hušák vybavil vozový park Sazky několika Audi A8, dvěma vozy Bentley a dokonce terénním Hummerem.
Hušák je nejen milovník dobrého vína, ale i luxusu, kterým se obklopil i v budově Sazky. Drahý masivní nábytek, kožená křesla a obrazy českých umělců, to vše se nacházelo v kanceláři jednoho z nejlépe ohodnocených manažerů v zemi. Přestože Sazka se potýkala s problémy, uvnitř firmy to tak rozhodně nevypadalo. „Jenom provoz kanceláře Aleše Hušáka stál 150 milionů korun ročně, na druhou stranu sportovci dostali loni od Sazky něco málo přes 230 milionů. To je naprosto šokující,“ hodnotí situaci Plovajko.
Sportovní svazy strkají hlavu do písku
Sportovní svazy coby majitelé Sazky tvrdí, že ani netušily, kolik bere jejich vlastní zaměstnanec. Smlouvy totiž nikdy nikdo z nich neviděl. „Říkalo se ledacos, ale tu vlastní konfrontaci se situací jsme viděli, až když se odtajnila smlouva a když jsme viděli reálné benefity, které tam jsou,“ tvrdí místopředseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Angažmá v Sazce bylo pro Hušáka zlatým dolem. V posledních letech si připsal jen za platy v představenstvu a v čele společnosti přes 14 milionů ročně.
Odměny a benefity navíc tuto částku mohly ještě výrazně zvýšit. Díky štědrým fondům a výhodám vlastně nemusel utratit vůbec nic. Za desítky milionů si proto pořídil si luxusní usedlost na španělském ostrově Menorca, stal se podílníkem pražského hotelu Expo nebo si pořídil nemovitosti v Praze. „Pod těmi smlouvami je podepsán pan doktor Ječmínek, ale ten zřejmě nebyl jediný, kdo to schvaloval. To bude předmětem zkoumání, ale my bychom jako sportovci chtěli vědět, kdo to schvaloval,“ říká odhodlaně Kejval.
Byli to právě zástupci sportovců, kdo nastavil Hušákovi tak štědré smlouvy. Majoritní akcionář Sazky a jeho předseda Pavel Kořan o benefitech a platu svého podřízeného mluvit nechce, stejně jako někdejší místopředseda představenstva Roman Ječmínek. „Jestli to netušili ti lidé, kteří měli tušit, měli dozorovat, pak lze odkázat na to, že se nechovali s péčí pořádného hospodáře,“ dodává k tomu Bubeník.
Na nenasytnost bývalého ředitele největší loterijní společnosti v Česku nakonec nejvíc doplatily malé svazy a regionální sdružení. „ČSTV věděl všechno, od začátku v představenstvu Sazky byli jedni a ti samí. Střídal se jen předseda a to bylo jen jednou. Ti všichni věděli, jaký plat má, ale byli zticha, nikdy proti tomu nevystoupili, a to z jednoho důvodu. Protože byli honorováni panem Hušákem, byli rádi a říkali si – po nás potopa,“ uzavírá zklamaně předseda regionálního sdružení ČSTV Vsetín Robert Filgas.
GALERIE
Hušákovo pracoviště v Sazce