Kola dopingového byznysu se točí vysokou rychlostí

Praha - Současný vrcholový sport slibuje špičkové výkony, nové a lepší rekordy a dramatické souboje. Jen talent a dřina ale sportovcům k téměř nadlidským výsledkům už leckdy nestačí. V touze po vítězství tak často sáhnou i po nedovolených pomocnících. Doping v posledních 20 letech vynesl na vrchol, ale i srazil dolů a otřásl důvěryhodností řady úspěšných sportovců.

„Doping jako takový byl problémem vždycky a s přibývajícím časem se stává velkým problémem, protože se v něm pohybují, nebo respektive u sportovců hrají velkou roli, taky peníze,“ říká ředitel Antidopingového výboru ČR Miloš Vrabec. Peníze jsou podle odborníků skutečně hlavním viníkem dopingových hříchů. Vidina finančního zisku, velkých peněz jim dává odvahu riskovat i celou kariéru.

Roman Šebrle, desetibojař AK Dukla Praha:

„Samozřejmě sport už není jen amatérský. Vstoupily do něj hodně peníze a poslední desetiletí, dvacetiletí, jak se rozvíjejí i jiné sporty, tak si samozřejmě jednotlivé sporty mezi sebou už hodně konkurují a ekonomická situace se taky určitě daleko víc změnila a ve sportech je daleko víc peněz. Jak tam budou peníze a čím víc peněz bude, tak tím víc bude podvodníků, kteří je budou chtít získat ne pravým tréninkem, ale dopomoci si dopingem.“

V dopingovém světě je už několik let stálicí erytropoetin neboli EPO. V posledních dvou třech letech ale sportovci pomalu přesedlávají na tzv. EPO třetí generace známé jako CERA. Tento přípravek byl až do letošního roku neprodejný. Reguluje tvorbu červených krvinek v kostní dřeni a zlepšuje vytrvalost a okysličování krve. Látka je proto velmi oblíbená ve vytrvalostních sportech - zejména mezi cyklisty, běžci na lyžích nebo mílaři. Dalším hitem je užívání růstového hormonu, jenž zlepšuje celkovou sportovní výkonnost.

Hlavní vina zůstává vždy na sportovci

Dalibor Kupka, trenér atletů AK Dukla Praha:

„Sport je byznys a je obrovský tlak, aby se vyhrávalo.“

„Všechno je jen o byznysu, kariéře, o penězích. Spousta sportovců má nastaveno podle výkonnosti, kolik dostane peněz, tzn. má nějaké smluvní platy,“ doplnil sportovní lékař Miloš Barna. „Největší profit určitě z toho má sportovec, ale samozřejmě se musí dělit se svými manažery nebo dodavateli dopingového know-how… Hlavní vina je na sportovci a on je na prvním místě potom sankcionován,“ dodává šéf exekutivy Antidopingového výboru ČR Jan Chlumský.

Možností, jak se dostat k dopingu, je podle sportovců mnoho. Někteří spoléhají na novinky vyvinuté předními světovými laboratořemi, což si ale mohou dovolit jen ti bohatší. Ceny za takové látky se pak mohou pohybovat i v řádech několika set až tisíc dolarů. Většina hříšníků volí cestu mnohem jednodušší a hlavně cenově dostupnější.

„Drtivá většina preparátů, které se zneužívají v dopingu, jsou regulérní léky. Jsou to léky na léčbu nemocných lidí, čili nejsou to podzemní laboratoře - jsou to regulérní farmaceutické firmy, které vyrábějí léky, ale potom na základě jejich účinku na výkonnost je sportovci nebo jejich poradci zneužívají… Je jenom málo dopingových látek, které jsou speciálně vyvíjeny a vyráběny pro dopování,“ vysvětlil Chlumský.


V dopingových sítích uvízla už řada světových sportovců. V roce 2003 to byla například americká sprinterka Kelli Whiteová, když ji pozitivní doping na modafinil připravil o dvojici zlatých medailí z mistrovství světa. Na seznamu hříšníků se ocitl i mistr Evropy v běhu na 100 metrů Dwain Chambers, který si za nový anabolický steroid THG vyvinutý v kalifornské laboratoři Balco vysloužit dvouletý distanc. Se stejnou látkou se zapletl i sprinterský pár Marion Jonesová a Tim Montgomery. Čistě nehráli ani trojnásobná olympijská vítězka v běhu na lyžích Ruska Julie Čepalovová, čeští tenisti Bohdan Ulihrach, Petr Korda nebo bývalý československý vzpěrač Ota Zaremba.