Španělé demonstrují za lepší život, Bulhaři rovnou utíkají z vlasti

Madrid/Sofie – Španělská mládež volá v ulicích po lepším životě. Už od poloviny května okupují náměstí ve velkých městech a protestují proti vysoké nezaměstnanosti a proti neschopnosti údajně zkorumpované vlády tuto situaci řešit. Španělsko ale není jediná země, kde lidé nemají zrovna nejlepší ekonomické vyhlídky. Stejně je to třeba také v Bulharsku – v zemi, kde platy nebo penze stěží stačí na pokrytí základních poplatků, jako je nájem, plyn a elektřina. Zatímco Španělé ale čekají, že zázračné řešení přijde až k nim domů, Bulhaři nevidí řešení v pouličních bouřích. Ze své vlasti odcházejí a hledají štěstí v zahraničí.

Španělská inspirace arabskou revolucí je nad míru jasná. V Egyptě nepokoje mezi mladými organizovalo tzv. Hnutí 6. dubna. Ve Španělsku je to hnutí 15. května (15-M). Na náměstích po celém Španělsku, kde nespokojení lidé kempují ve dne v noci, vznikají komunity s vlastními pravidly. Během protestů se nesmí pít alkohol. Tolerance demonstrantů k marihuaně je ale podle reportérů mnohem větší. 

Španělský demonstrant

„Jsme nadšení, jak se lidé dokázali zmobilizovat. Věřím, že máme sílu něco změnit.“

Zatímco směrem k vládě demonstrující Španělé volají, že volby nemají smysl, v jejich komunitách se o každém zásadním rozhodnutí hlasuje. Třeba barcelonští demonstranti se v neděli jasnou většinou hlasů rozhodli, že už nebudou nocovat na náměstí, přitvrdí ale v organizování protestních akcí přes den. „Ani jsme to nemuseli počítat, protože bylo nějakých 700 hlasů pro a dvacítka proti,“ řekl mluvčí demonstrantů serveru El País. Nespokojení Španělé chtějí šetřit energii. Hovoří se o velké manifestaci, která by se měla uskutečnit 19. června. Doprovázet by ji měl i pochod k budově parlamentu.

Stane se z Bulharska země duchů?

Dobře se nevede ani státu z opačného konce Evropy – Bulharsku. Tady ale lidé na ulicích nedemonstrují. Vědí, že si nic nevyvzdorují, není totiž z čeho rozdávat. Bulharská ekonomika patří k nejslabším v celé Evropské unii. A víře v lepší zítřky nepomáhá ani hospodářský růst. Tamní hrubý domácí produkt se ještě ve třetím kvartále loňského roku propadal, zatímco řada zemí EU včetně Španělska v té době nastartovala růst.

Bulharsko má nespočet vnitřních problémů, které dlouhodobě nedokáže řešit. Nízké mzdy a vyhlídky na ještě nižší důchody teď mladé houfně vyhánějí do ciziny. Nedostatek je třeba zdravotnického personálu. „Jako zdravotní sestra pracuji už 23 let ve velké nemocnici v Sofii. Důvodem, proč chci odejít za prací z Bulharska, je můj nízký plat. Je až ponižující, kolik beru v porovnání s profesemi, na které není potřeba žádná zvláštní kvalifikace,“ popsala zdravotní sestra Milena Željazková.

Pracovní podmínky jsou podle sester otřesné – stejně jako jejich platy. Průměrný příjem vystudované zdravotní sestry s praxí je asi 400 leva – míň než 5 tisíc korun. Bulharské životní náklady jsou přitom srovnatelné s těmi českými.

Odchody jsou v posledních letech nebývale masivní. Ještě v roce 93 měla země 65 tisíc vyškolených zdravotních sester. Dnes jich není ani 29 tisíc. Všechny nemocnice v Bulharsku nabízejí vystudovaným sestrám volná místa – nedaří se jim je ale zaplnit. Léta bulharské sestry rády odcházely do Anglie, od loňska je v kurzu také Itálie.

Otázkou teď je, co Evropu čeká dál. Že by se zde vytvářel dvojkolejný systém, kdy by v některých zemích chtěli žít všichni, zato v jiných nikdo? To by mohla být pro chudší státy s velkou nezaměstnaností katastrofa. Mohl by je stihnout třeba osud amerického Detriotu, který už přišel o více než polovinu svých obyvatel. Přesto se potýká s vysokou nezaměstnaností a také zločinností.