1,7 milionu lidí pořád vlastní akcie z kuponové privatizace, dají se prodat

Praha – Zítra uplyne přesně dvacet let od doby, kdy odstartovala kuponová privatizace a s ní éra přerozdělování státního majetku. Ačkoliv privatizace skončila už v roce 1994, na jejích účtech stále leží akcie za miliardy. Majitelé s účty nijak nenakládají, většinou totiž nevědí, že nějaké účty mají.

Jistota desetinásobku a zaručený výdělek, to jsou slogany, které si lidé dodnes pamatují, stejně jako hit devadesátých let - kuponovou knížku. Kdo zaplatil 1 035 korun, mohl si nakoupit akcie státních firem. Díky masivní kampani se do první vlny kuponové privatizace zapojilo hned 8,5 milionu lidí. 

Martin Mařík, redaktor Hospodářských novin:

„V tehdejší době to skutečně mohlo učit lidi, že se mají starat o majetek a o peníze. Ale potom, protože to bylo bez kontroly, se z toho stala úplně jiná výchovná lekce.“


V Československu se privatizovalo na několik způsobů. Část státního majetku byla vrácena v restituci původním majitelům nebo jejich dědicům. V rámci tzv. malé privatizace se dražily menší provozovny a obchody, velké společnosti pak byly zařazeny do tzv. velké privatizace. A kuponová privatizace byla jednou z metod velké privatizace. Odstartovala v roce 1991, probíhala ve dvou vlnách a celý proces skončil završením druhé vlny 3. prosince 1994.

Z lidí, kteří netušili, jak funguje kapitalismus, se stali akcionáři a ze státních molochů soukromé firmy. Někteří raději své knížky svěřili nejrůznějším fondům. Například těm Harvardským Viktora Koženého, který za vloženou tisícovku sliboval deset tisíc. Podle policie z Koženého fondů zmizelo 16 miliard korun. A vyšetřované byly i vytunelované CS Fondy a Trend.

Lidé pořád vlastní akcie, které se dají prodat 

I sedmnáct let od konce privatizace mají lidé pořád akcie z tehdejší doby. Na takzvaně mrtvých účtech leží cenné papíry za miliardy korun. Často jde ale o akcie firem, které se na burze už neobchodují. 

Jiří Kovařík, mluvčí Centrálního depozitáře cenných papírů:

„Stále evidujeme 1,7 milionu účtů. Majitelé s těmi účty nijak nenakládají, možná ani většinou nevědí, že nějaké účty mají.“


Od loňského července organizuje evidenci akcií místo někdejšího Střediska cenných papírů Centrální depozitář cenných papírů. Ten sice za vedení účtů vybírá poplatky, mrtvých akcií se ale mohou investoři zbavit za několik set korun převodem na nadační fond. A pražská burza vzkazuje: pokud chcete vědět, zda vlastníte nějaké zapomenuté cenné papíry, obraťte se na svou banku.

Ten, kdo doma našel kuponovou knížku, může na stránkách EISB.CZ podle rodného čísla zjistit, zda má i účet z kuponové privatizace. Co přesně na účtu je a jestli mají daná aktiva vůbec nějakou cenu, už poté rozklíčuje pouze banka, nebo obchodník s cennými papíry. Jestliže stále vlastníte cenné papíry nabyté v kuponové privatizaci a jsou-li stále na kapitálovém trhu obchodované, můžete je prodat i během několika minut. 

V případě, že společnost, jejíž cenné papíry vlastníte, stále existuje, ale její akcie byly převedeny do listinné formy či vyřazeny, je jejich prodej složitější. Prodej je například možný prostřednictvím inzerátu na některých investičních portálech. V některých případech má o cenné papíry zájem jejich emitent, pak se stačí obrátit přímo na danou společnost. Problémem však zůstává určení ceny cenných papírů.