Kdo může za nekvalitní zboží? Bojíme se ozvat a potom pláčeme

Praha – Češi si rádi stěžují na nekvalitní zboží a proradné obchodníky. Ale nejsme za kvalitu toho, co kupujeme, odpovědni především my sami? Důležité je informovat se, umět říkat „ne“ a případně si stěžovat. „Tohle se musíme naučit. My se bojíme zeptat, bojíme se ozvat a potom po straně pláčeme,“ říká Ida Rozová z časopisu dTest, který se už 19 let snaží „sloužit spotřebitelům a spotřebitele chránit.“

Za málo peněz velkou dobrotu

„Chce to jediné: všímat si, co kupujeme a nečekat, že za málo peněz si koupíme velkou dobrotu,“ radí Rozová. „Musíme se rozhodnout, čemu dáme přednost. Jestli dáme na kvalitu, nebo na kvantitu.“

Ale ve všech případech přímá úměra mezi cenou a kvalitou neplatí. „Jak mezi drahými výrobky najdete nekvalitní výrobky, tak mezi levnými najdete velice kvalitní výrobky. Ale musíte mít informace,“ zdůrazňuje Rozová.

Základním zdrojem informací, především u potravin, je složení uvedené na obalu. "Složení nesmí být přelepeno třeba cenovkou. Pokud by se spotřebitelé s tímto nešvarem setkali, tak ať okamžitě informují Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci nebo Českou obchodní inspekci," doporučuje Rozová. Cena u výrobku také nikdy nesmí chybět. Pro porovnání by měla být uvedena i cena vztažena například na jeden kilogram, aby zákazník mohl lépe porovnávat ceny různých výrobků.

O složení a parametrech jednotlivých výrobků se ihned a snadno poučíme například na internetu. Jaký výrobek si vlastně kupujeme, můžeme zjistit i v případě pultových, tedy nebalených výrobků. „Jestliže se otážete prodávajícího, tak on je povinen vám odpovědět na základě dodacích listů, které má,“ připomíná Rozová.

Kdo za to může?

Říká se, že Česko se stalo rájem levných a nekvalitních potravin. „U nás existují požadavky na potravinářské výrobky, které se nijak neliší od požadavků v ostatních evropských státech. Máme jednotný trh, takže tady nemohou být, pokud jde o předpisy, nějaké bariéry, které by trhu bránily. Tohle je trošku jiná otázka. Na čem Češi nejraděj šetří? Na potravinách. Takže pokud jsou někde akce a superlevné potraviny, tak končí v nákupním koši a vozíme si je domů. V zahraničí je to jiné. Tam lidé opravdu dbají na kvalitu potravin a tím, že nakupují kvalitní potraviny, vytváří na výrobce a dovozce tlak. Takže to, co si pak dovolí u nás, kde my koupíme všechno, to si za hranicemi nedovolí,“ říká Rozová. „Když nebudeme kupovat nekvalitní potraviny, tak je řetězce nebudou nabízet. Je to jenom na nás.“


Městské legendy

V poslední době se rozšířily zprávy o tom, že zahraniční firmy do Česka posílají na pohled stejné výrobky, jaké se prodávají i v zahraničí, jenže v horší kvalitě. Rozová to označila za „městské legendy“, které nejsou potvrzeny. „V mnoha testech jsme se přesvědčili o tom, že kvalita je shodná v zahraničí i u nás. Vezměte to tak, že výrobci by se rozhodně nevyplatilo – když to přeženu – mít dvě výrobní linky, aby na jedné jely lepší, na druhé horší výrobky.“

Pokud o kvalitě určité potraviny pochybujeme, je třeba dát to vědět příslušným úřadům. "Je velice snadné dát konkrétní podnět, podle toho co to je za potravinu, buď Státní zemské a potravinářské inspekci, nebo Státní veterinární správě,„ vyzývá Rozová. “A samozřejmě požádat o zpětnou vazbu, jak bylo s podnětem naloženo," podtrhuje.

Telefon položit a zavřít dveře

„Jednoduchou a zároveň silnou zbraním, kterou spotřebitel vůči prodejcům má, je možnost nabídku prostě odmítnout. “Co se týká telefonních prodejců nebo když u dveří zazvoní dealer, naučte se říkat 'ne'. To je ta nejlepší obrana, kterou můžete udělat. Můžete být i nezdvořilí a ten telefon položit nebo zavřít dveře. Tak si ochráníte své peníze i nervy," nabádá Ida Rozová z časopisu na ochranu spotřebitelů dTest.