Praha - Kdyby si obyčejný člověk vzal půjčku deset tisíc korun, jen blázen by o něm tvrdil, že je o deset tisíc bohatší. Ovšem u státu to tímto způsobem funguje. V momentu, kdy se stát zadluží o tři procenta HDP a jeho produkt vyroste shodou okolností o tři procenta, tak jsme si vlastně moc nepomohli. Nicméně naše predikce na příští rok v těchto intencích uvažuje. Budeme mít sice vytoužený růst jedno procento, ale zadlužíme se o 3,4 procenta. Heslem dnešní doby je: „užívej si – spotřebovávej a nemáš li sílu spotřebovávat, zadluž se.“ Je současná podoba globálního kapitalismu udržitelná do budoucna? Debata na téma Krize kapitalismu proběhla na půdě Univerzity Karlovy pod záštitou studentského politologického sdružení Polis. Mezi účastníky nechyběli Tomáš Sedláček, Michael Hauser, Josef Šíma a Vít Klepárník.
Když si člověk půjčí deset tisíc, není o deset tisíc bohatší. Stát ano.
"Do krize se dostal růstový kapitalismus ne kapitalismus jako takový. V současné době si většina z nás pod kapitalismem automaticky představí růst. Náš systém je založen na růstu. Z médií nabýváme dojmu, že bez růstu nejde nic. Bez růstu nelze splácet dluh, nelze se dále zadlužovat a v současnosti se vedou diskuse, zda se teď zadlužit, aby se nám příště dluh lépe splácel," popisuje současný trend ekonom Tomáš Sedláček.
Kapitalismus v našem pojetí těžil několik posledních let ze tří zdrojů, a to z minulosti, budoucnosti a z inovací. Co se týče minulosti – vyčerpali jsme téměř všechny neobnovitelné zdroje a nyní víme, že jsme na začátku jejich konce. Dalším zdrojem je budoucnost, protože růstový kapitalismus je založen na tom, že si půjčujeme a žijeme na její úkor. A posledním zdrojem růstu jsou inovace, které nás za posledních 20 let posunuly jako nikdy předtím. „Je zajímavé, že ekonomie, která je na inovacích založená, je tak rezistentní a žije ve fachidiocii posledních let. Je jasné, že ekonomika našeho druhu nemůže nadále růst na základě půjčování. Zdroje jsou vyčerpány,“ varuje Sedláček.
Kapitalismus neexistuje
Kapitalismus je systém založený na soukromém vlastnictví, zejména na vlastnictví výrobních prostředků. Ovšem za poslední století se s kapitalismem staly poměrně zásadní věci. V očích klasických liberálů byl kapitalismus systémem, ve kterém vláda funguje jako rozhodčí, který zajišťuje fungování trhů, ale sám nehraje. Za několik desítek let, v průběhu krizí a válek dvacátého století, se vláda stala velkým hráčem sama. Z malých vlád, které dříve přerozdělovaly jednociferné hodnoty celkových útrat, vyrostly vlády, které mají na svědomí více než polovinu výdajů. Jinými slovy, dnešní kapitalismus je zlomkem toho, co bývalo kapitalismem. I v zemích, které jsou považovány za bašty kapitalismu, jako třeba USA nebo Velká Británie, je vládami přerozdělovaná více než polovina HDP.
„Systém, který tu v současnosti funguje, je neskutečně postátněn. Můžeme ho nazvat intervencionismus, ve kterém se naše individuální moc rozhodovat o tom, jak naložíme s vlastními prostředky, neustále snižuje. Radikálně narostlé vlády mají obrovské výdaje a přestávají být schopné financovat své sociální systémy. Soukromý sektor chřadne a nedokáže státní systém utáhnout. To ovšem není nečekaná krize, ale přirozený důsledek systému, který je dále neudržitelný. Nejedná se o krizi kapitalismu, tedy krizi soukromého vlastnictví, ale o krizi přerozdělovacích států blahobytu,“ uvedl Josef Šíma, rektor CEVRO Institutu.
Morální hazard se změnil v nemorální jistotu
Stát za peníze daňových poplatníků zachraňuje banky, které poslední dobou půjčují úplně každému, protože vědí, že jim bude vše vráceno – ačkoliv mnohdy někým jiným. Spoléháním se na stát zvyšují všeobecné riziko. Tímto se přesouváme z ekonomického pojmu morální hazard do pojmu nemorální jistota. Nemorálních jistot je v současném systému mnoho, tudíž pokud nebudeme kapitalismus revidovat, jsme u jeho konce, dodal Sedláček.
Michael Hauser, filosofický ústav Akademie věd:
„Globální kapitalismus je v krizi a není globálně udržitelný. Donedávna se věřilo, že kapitalismus představuje zdravého chlapíka, který nepotřebuje žádný lék, sem tam si vezme aspirin a po menších krizích začne opět běhat. Momentálně se začíná diskutovat, že ten zdravý chlapík bude mít asi rakovinu.“
Krize skončí v momentě, kdy zaplatíme dluhy, které jsme udělali
„Vymyslím vám dvacet ideálních systémů, které budou lepší než reálný kapitalismus. Takhle fungovala propaganda za minulého režimu, kdy ideální komunismus srovnávala s reálným kapitalismem. Aby bylo srovnávání objektivní, měli srovnávat reálný komunismus s reálným kapitalismem. Hned by to dopadlo jinak,“ komentoval Sedláček. Heslem dnešní doby je: „užívej si – spotřebovávej a nemáš li sílu spotřebovávat, zadluž se.“ Stát svými umělohmotnými intervencemi udržuje ekonomiku při životě. Pokud by se to nechalo na trhu samotném, daný systém by zkolaboval. Systém, který nám měl sloužit, se stal útočným. Krize tedy může skončit až v momentě, kdy zaplatíme dluhy, které jsme udělali.
Dvě piva a spravedlnost podle Sedláčka
U stolu sedí tři lidé a před nimi stojí dvě piva. Kdo pivo dostane? Má zůstat bez piva nejchudší, nejbohatší, nebo dáma? Má pivo dostat přednostně závislý notorik, nebo člověk, který pivo v životě neochutnal? To jsou složité ekonomicko-politické otázky, které se nutně dotknou filozofie, etiky a sociologie. Český stát tuto otázku vyřešil tím, že si vymyslel pivo třetí - a každý si vzal jedno. Ono magické třetí pivo symbolizuje hospodářský růst a náš současný problém. Třetí pivo se totiž nakonec neobjevilo.
Ekonomika prostě neroste. Připravme se na delší dobu ne-růstu, která může trvat desetiletí, protože jakmile nastane ten opravdový, nedopovaný růst, mělo by být cílem snížit existující veřejný dluh dříve, než nás zastihne další krize. Čili rychle nasbírat dříví na zimu, než další zima udeří. Splácet dluh pak znamená mít přebytky veřejných financí. Růst nejde uměle nastavovat dluhem, jak jsme byli zvyklí z minula.