České domácnosti si oblíbily filipínské chůvy

Manila – Stále víc Čechů využívá služby pomoci v domácnosti, jako je úklid nebo hlídání dětí. V mnoha případech u nás takto pracují cizinci, především z Ukrajiny a nově i z Filipín. Už stovky Filipínek hlídají v Česku děti. O chůvy je stále větší zájem, matky nemusí řešit problém se seberealizací a děti navíc umí od dětství anglicky. Služby Filipínek ale nejsou z nejlevnějších – zájemce musí ženě zaplatit letenku kolem 30 tisíc, povolení k pobytu, měsíčně 20 tisíc a podobnou částku dá i agentuře. Právě agentury ale čekají problémy, od příštího roku totiž nesmějí zaměstnávat cizince z třetích zemí.

Z Filipín míří do Česka zástupy žen, které tu chtějí pracovat v domácnostech. V republice jich je už několik stovek a další čekají doma, zda si je někdo vybere. Štěstí má jen pár zájemkyň. Filipínky jezdí do České republiky podobně jako české au–pair do zahraničí, jejich motivace je ale jiná. Není to pro ně zkušenost, nýbrž nutnost. Ze svého platu živí na Filipínách často celé chudé rodiny, v zemi totiž není práce. Třiadvacetiletá Marjorie chce pomoci mladší sestře, aby mohla studovat. Třiačtyřicetiletá Emily živí dvě děti. „Dělám to jen pro své děti, chci jim dát dobrou budoucnost. Nechci, aby jim něco chybělo, a chci jim dopřát vše, co potřebují, poslat na nejlepší školy,“ řekla Filipínka.

Marjorie vystudovala kriminalistiku. Emily pracovala na Filipínách přes dvacet let jako profesorka angličtiny na univerzitě, kvůli svým dětem se vzdala kariéry. Přiznává, že seberealizace jí chybí. „Není to jednoduché. Kdybych myslela jen sama na sebe a na osobní štěstí, už bych tu nepracovala. Ale takhle nemohu uvažovat. Manžel ztratil práci a já jsem nemohla uživit rodinu a dopřát dětem vzdělání. Zůstáváme v kontaktu přes internet a přes Facebook a chodíme na videochaty,“ prohlásila Filipínka. 

V Praze se teď Emily stará o dva malé syny rodiny Pokorných. Tráví s nimi každý den a zároveň vaří pro celou rodinu. Denně také uklízí a žehlí. V rodině se jí líbí i proto, že zaměstnala i jejího manžela Evžena. Ten venčí psy, stará se o dům a o garáže Pokorných. Pro rodinu je to už druhá filipínská hospodyně, která u nich pomáhá. 

Markéta Pokorná si přes inzerát na zahraničních serverech pořídila svou první filipínskou hospodyni, která do rodiny přijela krátce před jejím druhým porodem. Inspirovala tak i mnoho lidí ze svého okolí. Nakonec se rozhodla založit si na tuto službu vlastní agenturu. Do teď českým rodinám pomohla sehnat kolem padesátky filipínských chův a rodiny si je prý nemohou vynachválit. 

Markéta Pokorná: 

„Filipínky jsou velmi klidné a vycvičené v tom, aby nenarušovaly domácnost, aby opravdu pomáhaly. Tam je to národní povolání, řekla bych, tam má každý svou chůvu. Nenaruší vám to soukromí, protože nerozumí česky. A opravdu obrovská deviza je ta angličtina. Já jsem se rozmluvila a moje děti jsou bilingvní.“


Stejnou zkušenost má i další majitelka specializované agentury Monika Hálová. I její dvouapůlletá dcerka je bilingvní. Angličtinu s ní denně procvičuje Marjorie. Právě dobrá angličtina je jeden z požadavků Čechů, kteří si filipínskou hospodyni pořizují. Monika Hálová všechny uchazečky z Filipín testuje a z angličtiny je zkouší. „Z důvodu nedostatečné angličtiny tak padesát procent musím vyřadit. Z těch dalších potom zkouším, jakou mají zkušenost s dětmi, jakou mají osobnost,“ zmínila Hálová. 

Filipínská chůva není levná, ve výsledku se ale investice vyplatí

Kdo si ale chce pořídit filipínskou hospodyni do domácnosti, musí počítat s vysokými vstupními náklady. Zájemce musí zpravidla platit Filipínce zpáteční letenku, jejíž cena se pohybuje kolem 30 tisíc korun. Povolení k pobytu stojí 7,5 tisíce a provize agentuře se pohybuje kolem 20 tisíc korun. Rodina pak musí Filipínce vyplácet pravidelný plat – zhruba 20 tisíc korun měsíčně.

Hospodyně mají také nárok na placenou dovolenou, alespoň jednou za dva roky. „Chceme, aby Filipínky měly dobré pracovní podmínky, abych neměla špatné svědomí, a jistotu, že je tady nikdo nevykořisťuje, a aby měly slušný plat. Takže ty rodiny to stojí hodně peněz,“ podotkla Pokorná. I přesto je o tyto služby stále větší zájem. Filipínky nevyjíždějí do Čech jen kvůli péči o děti, ale starají se i o postižené nebo o seniory. 

Monika Hálová: 

„Ten zájem je určitě teprve v nedávné době a souvisí to s tím, že na nás jako na generaci jsou kladeny mnohem větší nároky než na generaci našich rodičů a asi toho i chceme stihnout mnohem víc. U svých rodičů si něco podobného nedovedu představit.“


Ministerstvo práce chce teď zabránit zneužívání práce cizinců v Česku některými agenturami, které svým svěřencům třeba neplatily. Od příštího roku tak agentury nesmějí zaměstnávat cizince ze třetích zemí. „Cílem je ochránit cizince a sekundárním cílem je ochránit český pracovní trh, protože máme dostatek pracovních sil, které by spoustu prací mohly vykonávat, a není třeba na to najímat cizince, v daném případě z třetích zemí,“ poukázal Jiří Vaňásek, ředitel odboru služeb trhu práce. „Novela zákona nám v podstatě zakazuje fungování agentury tak, jak dosud fungovala, což je podle názoru mého právníka nelegální. Takže bránit se určitě budeme, budeme žalovat stát za náhradu škody,“ odvětila Pokorná. 

Agentury se proti rozhodnutí ministerstva budou bránit

Monika i Markéta teď hledají způsob, jak by mohly jejich agentury fungovat i podle nového zákona. Ať už to dopadne jakkoliv, obě si své filipínské hospodyně ponechají. Jak tvrdí – oboustranně si změnily kvalitu života. Filipínky mohou podporovat své rodiny a ony doma nemusí trávit čas úklidem ani vařením, ale třeba jen tím, že si hrají s dětmi, což je pro české ženy často luxus k nezaplacení.