Trvalému řešení řeckých problémů už téměř nikdo nevěří

Brusel - V trvalé řešení problémů Řecka, které si po mnoha odkladech zajistilo druhý záchranný úvěr v objemu 130 miliard eur (asi 3,3 bilionu korun), příliš nevěří ani takzvaná „trojka“ mezinárodních věřitelů, tedy Evropská komise, Evropská centrální banka (ECB) a Mezinárodní měnový fond. Píše se to v tajných materiálech, z nichž cituje bruselský blog ekonomického listu Financial Times (FT).

Eurozóna si pouze draze koupila další čas. Aspoň tak vyznívá dokument s datem 15. února, který uvádí, že se záchranou Řecka jsou spojena značná rizika. „Zda se Řecko bude v období po skončení nového záchranného programu schopno vrátit na kapitálový trh, je vzhledem k vysoké předpokládané úrovni a podílu státního dluhu nejisté a vyžaduje to další analýzu,“ píše se v dokumentu.

Až bude pomoc Řecku dokončena, zůstane velká část řeckého dluhu státním institucím. Těmi se rozumí například MMF či ECB. Noví soukromí investoři se proto budou i v budoucnu zdráhat nové řecké dluhopisy nakupovat kvůli obavám, že v případě státního bankrotu se budou nejprve zcela uspokojovat zájmy státu, a na soukromé věřitele nezůstane vůbec nic. 

Zvýšit konkurenceschopnost nebo snížit dluh?

Skutečně závažná je ale podle FT skutečnost, že mezi cílem záchranného programu snížit zadlužení a cílem zvýšit konkurenceschopnost řecké ekonomiky jsou výrazné třecí plochy. Materiál totiž přiznává, že pokud se má prostřednictvím vnitřní devalvace zvýšit konkurenceschopnost, nutně to povede k růstu zadlužení, které by se už v roce 2015 mohlo vyšplhat na 178 procent hrubého domácího produktu. 

Dánská ministrině financí Margrethe Vestager s polským protějškem Jackem Rostowskim
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Virginia Mayo

Materiál počítá s několika scénáři

Úvodní část materiálu hovoří o základním scénáři, jehož se ministři financí eurozóny drželi prakticky celou noc, kdy o pomoci Řecku v Bruselu jednali. V tomto základním scénáři jsou vyhlídky poměrně růžové. Základní scénář počítá na letošní rok s propadem ekonomiky o 4,3 procenta, ale už příští rok se má ekonomika dostat na nulu. V roce 2014 počítá s růstem 2,3 procenta, který má v roce 2015 zrychlit dokonce na 2,9 procenta.

Problém však nastává hned v další části, která uvádí, že řecké banky, u nichž se předpokládalo, že budou na rekapitalizaci potřebovat asi 30 miliard eur (více než 747 miliard korun), budou potřebovat možná až 50 miliard eur (asi 1,2 bilionu korun).

Základní scénář předpokládá, že pokud by se nenašly další úspory a výdajové škrty, zadlužení Řecka by se do roku 2020 snížilo pouze na 129 procent HDP. Do roku 2014 by tak bylo nutné zemi poskytnout až 170 miliard eur, což se rovná částce 136 miliard eur nových zdrojů, tedy šest miliard eur nad dnes schválený úvěr. Zbytek je nevyužitá část předchozí pomoci. Téměř bez povšimnutí zůstává věta, že pokud se nepodaří do roku 2014 adekvátně snížit dluh, pak bude nutné Řecku poskytnout pomoc dalších 50 miliard eur.  

I pokud bude Řecko v plusu, bude se jeho dluh zvyšovat

Velkou důvěru nevzbuzuje ani další část dokumentu, která uvádí, že pokud primární přebytek řeckého rozpočtu (tedy bez nákladů na dluhovou službu) zůstane kolem 2,5 procenta, bude se zadlužení Řecka prakticky pouze zvyšovat. Úrok od záchranného fondu EFSF je sice velmi nízký, protože velmi levně si je schopno na trhu půjčovat Německo, od jehož půjček se odvíjí cena peněz pro EFSF. Tato příznivá situace ale nemusí trvat věčně. Pokud se výnos německých dluhopisů zvýší o jeden procentní bod, zadlužení Řecka se do roku 2020 sníží pouze na 135 procent HDP. V současnosti se pohybuje zhruba na 160 procentech. 

Bez reforem bude řecký dluh na 178 procentech HDP

Nakonec ke slovu přichází alternativní scénář, který předpokládá, že Řecko ani v budoucnu nebude plnit některé z reforem, které od něj požaduje eurozóna. Poté by se zadlužení Řecka do roku 2015 vyšplhalo zřejmě až na 178 procent HDP a do roku 2020 by kleslo sotva na 160 procent. To znamená, že by bylo zhruba tam, kde je dnes. S tím rozdílem, že Řecko bude do roku 2020 potřebovat asi 245 miliard eur (asi 6,1 bilionu korun). Se zlepšením pak nelze počítat dříve než v letech 2020 až 2030. 

Dokument v závěru nastiňuje jak pomoc Řecku vrátit na cestu udržitelnosti. Počítá se s platbami úroků ve výši 5,5 miliardy eur v rámci restrukturalizace dluhu, díky čemuž by šlo ušetřit asi pět miliard eur. Další z návrhů předpokládá snížení úroku záchranného úvěru o 0,9 procenta, čímž by se ušetřilo půl miliardy eur. Dluhopisy za 12 miliard eur, které drží centrální banky eurozóny, by situaci hned nevylepšily, pomohly by ale dlouhodobě snížit zadlužení. Pokud by se vzaly v úvahu všechny alternativní návrhy, dluh Řecka by se mohl do roku 2020 snížit o 12 procentních bodů. Snaha, najít přijatelný mix opatření, byla patrně hlavní příčinou, proč se jednání v Bruselu protáhla až do časných ranních hodin.