Ani podílové fondy nejsou bez rizika

Praha – V minulém článku naší Investiční univerzity jsme si pověděli o hlavní výhodě investic do podílových fondů, a to je diverzifikace rizika. Než do nich ale investor vloží peníze, měl by si být vědom také možných úskalí této investice. Tím v poslední době asi nejdiskutovanějším je to, že na rozdíl od bank nejsou vklady ve fondech pojištěny. Pokud tedy vámi vybraný investiční fond zkrachuje, své peníze už nejspíš nikdy neuvidíte. Rizik je ale víc a odvíjí se mimo jiné i od jednotlivých typů fondů. Pojďme se na ně podívat podrobněji.

Nákup v nevhodnou dobu

Podílové fondy jsou vyhledávaným investičním nástrojem zejména pro drobné a začínající investory. Své peníze jejich prostřednictvím de facto svěřujete odborníkům, a tak si říkáte, že by o ně mělo být dobře postaráno. Jenže chybu může udělat i odborník. A navíc když neinvestujete do fondů pravidelně, může se vám snadno stát, že nakoupíte podílové listy v nevhodnou dobu. Třeba když akciové trhy dosahují svého maxima a začínají korigovat nebo když úrokové sazby na peněžním trhu začínají klesat.

Právě na to druhé může investor narazit, pokud vkládá své peníze do fondů peněžního trhu. Ty v Česku patří k nejvyhledávanějším a podle statistik Asociace pro kapitálový trh dosahuje majetek uložený v tomto typu fondu 40 procent veškerých investic do fondů. Není divu, peněžní trh býval léta považován za efektivní alternativu k termínovaným účtům. Jenže i do tohoto segmentu zasáhla krize. „Obliba fondů peněžního trhu klesá přímo úměrně s poklesem úrokových sazeb,“ řekl portálu ČT24 ředitel obchodu Pioneer Investments ČR Petr Šimčák. A právě úrokové sazby tváří v tvář krizi výrazně klesly.

I před krizí ale obvykle fondy peněžního trhu nenabízely žádné závratné zhodnocení. Kolísavost cen podílových listů byla velmi nízká, a nízký tedy byl i potencionální výnos. Obecně lze tento typ fondů označit za velmi konzervativní investici.

Nehrňte se do exotických fondů

Fatální chyby se může drobný investor snadno dopustit i při výběru podílového fondu. Zvláště pod vlivem problémů Evropy a slibným vývojem v exotických (většinou asijských) zemích totiž lidé často vsadí na fondy, které investují v našinci ne zcela známých zemích a mnohdy i neobvyklých měnách. Podle odborníků to ale není zrovna nejlepší nápad.

„Měnové sázky nejsou nic pro začínajícího investora. Takže každý by měl zvolit svou referenční měnu. Většina Čechů tedy české koruny,“ doporučil Šimčák. „Rozvíjející se svět zřejmě nabídne zajímavější růstový potenciál než svět vyspělý. Ale mnoho velkých globálních firem v USA či Evropě to samozřejmě ví také a v těchto částech světa podniká. Proto se domnívám, že začínající investor by měl základ své akciové strategie postavit na flexibilním globálním fondu a možná jej podpořit fondem zaměřeným na rozvíjející se trhy, pokud mu zůstanou prostředky,“ radí dále.

Volba investičního horizontu

Možným úskalím investování do fondů může být (podobně jako u dalších typů investic) také volba investičního horizontu. Do fondů lze investovat i na velmi krátkou dobu. Vhodnější ale podle Šimčáka je o něco delší horizont. „Ve většině případů by ale mělo jít o rok a více,“ uvedl. Investor si navíc musí být při volbě investičního horizontu vědom toho, že pokud drží podílové listy kratší dobu než 6 měsíců, musí případné výnosy z nich zdanit.

Na jaký fond tedy vsadit?

Šimčák radí vsadit na fondy životního cyklu. „Investor získá vše, o čem možná dnes ani neví, že to potřebuje,“ vysvětlil. „Každý začínající investor do 50 let věku by si měl 'povinně' nastavit pravidelnou investici na minimálně 500 korun měsíčně do globálně investujícího akciového fondu. Bez bolesti se tak může seznámit nejen s riziky, ale i zajímavým výnosovým potenciálem těchto instrumentů. Takto získané zkušenosti s investováním mu pomohou správně volit strategii i v budoucnu, až půjde o mnohem více, protože bude hledat optimální strategii na pro něj významný objem peněz,“ uzavřel.