S postupující krizí ztrácejí Řekové chuť na ouzo

Atény – Ekonomická krize v Řecku už dolehla i na tamní národní nápoj – ouzo. Jeho spotřeba se v zemi rok od roku snižuje. Řada farmářů a výrobců populární lihoviny tak skončila, nebo bojuje o přežití a nad jedním ze symbolů Řecka se stahují mraky.

Zdroj: Isifa/Rex Features Autor: Steve Outram

Proslulý mléčný efekt, který udělá ouzo, když se smíchá s vodou, vidí Řekové čím dál méně – lidé šetří, kde můžou, a pocítili to i výrobci řeckého národního nápoje. Loni se v Řecku vypilo o třetinu míň ouza než před pěti lety a spotřeba stále klesá. „Dřív jsme chodili a vypili třeba dva, tři džbánky ouza za večer. Teď si dáme nanejvýš dvě skleničky,“ říká rybář Dukas Firigos.

Nižší konzumace ouza přivádí do problémů místní lihovarníky i zemědělce. Problémy poznali farmáři hlavně na ostrově Lesbos, odkud pochází víc než polovina produkce tradičního nápoje. „Objednávky se pořád natahují, bojím se, že skončí úplně. Když lidi nebudou pít, lihovary ode mě nebudou kupovat. Dělá mi to velké starosti,“ stěžuje si Haralampos Matarelis, producent anýzu, z něhož se ouzo vyrábí.

Prodeji ouza nepřidalo ani zvýšení DPH na alkohol

Výrobci ouza ale dávají velký díl viny na svých problémech i řecké vládě, která prý situaci jen zhoršuje. V posledních letech totiž DPH na alkohol třikrát zvyšovala. „Situace je složitá – banky nemají peníze, nepomohou nám a řecká vláda nám vzala obrovské množství peněz na daních. A my nemůžeme zvýšit cenu našich výrobků v době, kdy mají naší zákazníci tolik problémů,“ uvedl Christos Micakis, generální ředitel Ouzo Plomari.

Výrobci se proto snaží prodávat víc ouza do zahraničí, propad v domácí spotřebě to ale zatím zdaleka nevynahradí. „Máme velmi vážné obavy. Jsme na hraně přežití. Spoléháme se teď hlavně na export. Věříme, že pokud neslevíme z kvality, můžeme takhle přežít do lepších časů, kdy se Řekové k ouzu vrátí,“ doufá Nikos Kalojannis, představitel Řecké federace výrobců lihovin.

Přes všechny problémy producenti ouza věří, že Řekové svou stovky let starou tradici neopustí. Zároveň ale tuší, že ne všichni udrží svou živnost do doby, než hubená léta skončí.