Pět set miliard na záchranu eura – moc, nebo pomoc?

Praha – Evropský stabilizační mechanismus (ESM) – zatím poslední lék unijních lídrů na dluhové potíže v eurozóně – začal na počátku července formálně fungovat. Jeho rozjezd lze ale stěží považovat za hladký. Výhrady k budoucímu fungování ESM mají Finsko a Nizozemsko, zabývá se jím i německý ústavní soud. A názory na to, jaký význam bude mít tzv. euroval pro řešení dluhové krize, se liší i v odborných kruzích. „Ani fond EFSF, ani ESM nemá valného smyslu. Jak už jsme si u evropských projektů zvykli, i tato agentura pochopitelně opět bude mít jednu zásadní vadu na kráse. Bude vlastně garantovat sama sobě,“ nešetří kritikou ředitelka analytické společnosti Next Finance Markéta Šichtařová.

Čeští poslanci a senátoři souhlasili se vznikem ESM na jaře letošního roku. Vláda obhajovala tento krok jako výraz naší ochoty táhnout za jeden provaz s ostatními zeměmi EU. Podobně to vidí i hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek: „Fond ESM by mohl vzniknout i bez souhlasu Česka, jeho postoj je ale důležitý politicky. Jde o to, zda chceme být v očích partnerů z EU vnímáni jako solidární člen, nebo izolující se rebel,“ říká.

Zamítnutí vzniku ESM ze strany ČR si představit neumí. „Odmítnout schválení by připomínalo blokování sanitky mířící k pacientovi. Tomu sice možná neumíme pomoct sami, ale neznám nikoho, kdo by v takové situaci chtěl bránit v pomoci ostatním,“ dodává.

Markéta Šichtařová je v tomto ohledu střízlivější – postoj Česka podle ní nehraje velkou roli vzhledem k tomu, že ke vzniku ESM stačí souhlas zemí reprezentujících 90 procent závazného kapitálu. Schválení ESM by i přesto českým zákonodárcům nedoporučila.

Čeští politici o ESM:

  • Vznik záchranného fondu podpořily obě komory parlamentu na jaře letošního roku.
  • Podle ministra zahraničí Karla Schwarzenberga (TOP 09) Česku nevzniknou kvůli souhlasu s fondem žádné finanční závazky. Případné začlenění ČR do fondu by totiž mělo být předmětem samostatné smlouvy.
  • Ministr Schwarzenberg navíc zdůraznil, že fond „přispěje k uklidnění situace na finančních trzích, což bude mít pozitivní dopad i na Českou republiku“.
  • Proti souhlasu s fondem se postavili zástupci dříve vládních Věcí veřejných. Varovali, že schválením vzniku ESM se Česko do budoucna zaváže k mnohamiliardovým výdajům. Premiér Petr Nečas (ODS) to označil za „absolutní nesmysl“. Souhlas podle něj nyní znamená pouze vytvoření právního rámce pro existenci a fungování ESM.
  • Nečas také doplnil, že podpoření fondu nijak nepřiblíží Českou republiku k přijetí eura.


Bude nás to něco stát?

Problematická je i otázka budoucích výdajů – skutečně se Česko nezavázalo k nějakým příspěvkům do záchranného fondu určenému eurozóně, tedy spolku, jehož členem není?

Podle Sobíška v praktické rovině České republice nehrozí žádné následky v podobě ztráty pravomocí v oblasti hospodářské či měnové politiky a finančních závazků. K takovým změnám by došlo až v případě přijetí eura.

Markéta Šichtařová přiznává, že se jedná spíše o téma pro odborníka z oboru mezinárodního práva. Zároveň se ale ptá, proč by měly se vznikem fondu souhlasit státy, které se na něm nebudou kapitálově podílet: „Proč by země ESM schvalovala, pokud by si nemyslela, že je to dobrý nápad a nechtěla do něj současně přispívat?“

Euro
Zdroj: ISIFA/EPA
Autor: Federico Gambarini

Protipožární zeď, nebo dřevěný plot?

Představitelé eurozóny si od nového záchranného fondu slibují návrat důvěry investorů na finanční trhy a jejich ochoty investovat do vládních dluhopisů členských zemí – zejména těch problematických. Logicky se tak nabízí otázka, zda „protipožární zeď“ (anglicky firewall) v objemu 500 miliard eur bude stačit.

Spíše než jako protipožární zeď ale Markéta Šichtařová popisuje ESM jako dřevěný plot, jehož význam pro řešení evropské dluhové krize bude nulový: „ESM jen nahrazuje EFSF, takže odpověď na otázku, jaký význam bude mít ESM, vlastně můžeme zodpovědět tím, že řekneme, jaký vliv měl fond EFSF.“

Neúspěch EFSF při řešení dluhové krize Šichtařová ilustruje na příkladu Řecka: „Peníze se do Řecka začaly valit už na jaře 2011. Od té doby se Řecku podařilo technicky vzato už třikrát naplnit definici bankrotu (ačkoliv EU se stále zdráhá pojmenovat to správným jménem), přiblížit se vystoupení z eurozóny, navýšit svou nezaměstnanost, propadnout se do hlubší recese a ještě navýšit svůj veřejný dluh, který jeho krizi spustil. Jenom zbytek Evropy je od té doby chudší o peníze, které do Řecka naprosto zbytečně poslal.“

Jako přínosné naopak vnímá ustavení trvalého záchranného fondu Sobíšek, který doufá, že právě vznik ESM přinese ve vývoji krize zásadní zlom. „Pozitivem bude zmírnění následků krize pro financování vlád zemí jako Portugalsko, Irsko a Španělsko. Negativa se mohou projevit, pokud fond nezvládne svou úlohu politicky (morálním hazardem vlád pojištěných zemí) nebo manažersky (finančními ztrátami z neuvážených transakcí, které by musely účastnické země hradit),“ zvažuje případná rizika Sobíšek.

Ilustrační foto
Zdroj: ISIFA/EPA
Autor: Boris Roessler

A jak je to s tou garancí?

Na samotném mechanismu fungování záchranného fondu spatřuje Šichtařová jednu zásadní vadu – a sice v tom, že fond bude garantovat sám sobě. „Například až padne Itálie, bude agentura zachraňovat Itálii. Jenže Itálie by se měla na celkových garancích agentury podílet z 18 procent. To znamená, že garance v ten okamžik nebudou ve výši 100 procent, ale jen ve výši 100 minus 18, tedy 82 procent. S každou další padlou zemí se tak budou garance v agentuře snižovat. Čím víc rukou natažených pro peníze, tím méně peněz k dispozici,“ uvažuje Šichtařová.

Následně pochybuje i o tom, zda avizovaná kapacita 500 miliard bude dostačující, zejména s ohledem na Španělsko a již zmíněnou Itálii. „Fond bude stačit až do bodu, kdy o pomoc požádá Španělsko nejen pro své banky, ale i pro stát jako takový. Poté by ve fondu mohlo zůstat něco mezi 100–200 miliardami eur. Pokud by dále žádala ještě Itálie, peníze už stačit nebudou,“ obává se.

Také Pavel Sobíšek upozorňuje na to, že není možné ESM považovat za všelék na finance vlád napříč Evropou. Zabránit by podle něj měl především řetězové reakci, při které se jedna země dostává do neřešitelných finančních problémů proto, že do nich upadla země jiná. „Žádný fond nemůže spasit veřejné finance celé Evropy, stejně jako není žádná pojišťovna schopna pokrýt vznik všech potenciálních pojistných událostí najednou,“ uzavřel Sobíšek.