Zhoršení úvěrového ratingu rovná se postrach vlád

Praha – S jistou nadsázkou se dá říci, že jednotlivým vládám vstávají vlasy na hlavě, když ratingové agentury sníží uvěrový rating země. Úroky, za které si státy na trhu půjčují, ale změna hodnocení zvýší jen v polovině případů. Ve zbytku naopak státní dluh paradoxně zlevní. Vyplývá to z analýzy agentury Bloomberg, která zkoumala několik set ratingových kroků od roku 1974.

Když 5. srpna 2011 agentura Standard & Poor's (S&P) poprvé v historii snížila známku pro schopnost splácet dluhy u Spojených států z prestižního Aaa, výnosy dluhopisů největší světové ekonomiky měly poté teoreticky stoupnout. Opak je ale pravdou. „Míra nejistoty, kterou na finančních trzích přineslo právě snížení ratingu Spojených států, vedla paradoxně k tomu, že se řada investorů uchýlila k tomu nejbezpečnějšímu, a to jsou americké dluhopisy,“ vysvětluje hlavní ekonom Patria Finance David Marek. 

Taková reakce se však zdaleka netýká jen USA. Bloomberg zkoumal tři sta čtrnáct změn ratingu nebo jeho výhledu od roku 1974. Výsledkem je, že cena dluhopisů se v třiapadesáti procentech rozhodnutím řídila a ve sedmačtyřiceti procentech ne. Podle vedoucího sekce ochodu s dluhopisy Komerční banky Dalimila Vyškovského totiž často dochází k tomu, že trhy události rozpoznávají dříve než ratingové agentury. „Když se trhům zdá, že finance nějaké země na tom nejsou dobře, tak výnosy už rostou dlouhou dobu předtím,“ říká Vyškovský.

Ratingové rozhodnutí tak vlastně pouze potvrdí to, co je už v dluhopisech oceněno. Někdy tomu ale tak není, jako u zlepšení hodnocení Česka loni v létě. Během dvou týdnů výnos těch desetiletých spadl o půl procenta na tehdejší historické dno. Dnes se obchodují ještě níž - pod 2,5 procenta. 

Ratingy jsou přesto pro řadu investorů důležité. Například penzijní fondy některé dluhopisy s nízkými ratingy vůbec kupovat nesmějí. Podle Marka totiž při změně ratingu může dojít k tomu, že se dluhopis stane předmětem výprodejů, protože už nesplňuje podmínky pro to, aby zůstal v portfoliích centrálních bank, penzijních fondů nebo jiných investorů. Podle analytiků jsou tak ratingové agentury pevně vklíněny do finančního systému a ani finanční krize jejich postavení příliš neohrozila.