Těžba uranu posílí energetickou nezávislost, ale za jakou cenu?

Praha - Starostové obcí, které stojí na zatím neprozkoumaných ložiscích nerostných surovin, se ostře postavili proti ministerstvu průmyslu a obchodu. To v novém návrhu surovinové politiky počítá s tím, že by přibližně za 20 let mohly padnout současné těžební limity. Ministerstvo se brání a tvrdí, že chce jen zmapovat, kolik nerostných surovin země má. Starostové „uhelných a uranových“ obcí tvrdí, že surovinová politika posílá Česko do sedmdesátých let. Těžba uranu má přitom své energetickostrategické výhody, avšak i velké nevýhody co do dopadu na přírodu.

Zdroj: isifa/Lidové noviny Autor: Hynek Glos

Těžba uranové rudy má sice v České republice více než padesátiletou tradici, v posledních letech však uran produkuje již pouze jediný důl a jeho zásoby se rychle tenčí. I po uzavření posledního dolu v Rožné na Žďársku se navíc budou muset lidé potýkat s následky těžby, zejména té chemické. Tato metoda, používaná v masivním měřítku v okolí Stráže pod Ralskem, zanechala asi nejhorší následky.

S metodou se přišlo v první polovině 60. let, neboť při něm nebyla potřeba tradiční hornická práce (pod sovětskou kuratelou používána spíše otrocká práce zejména politických vězňů). Namísto toho byly do podzemí napumpovány chemikálie (zejména kyselina sírová), jež uran rozpustily. Vzniklý roztok byl potom čerpán na povrch, kde se z něj uran oddělil. Optimistické předpovědi přitom říkaly, že přírodě nebezpeční nehrozí.

Pozůstatky těžby uranu v okolí Stráže pod Ralskem
Zdroj: Wikipedia

Skutečnost však byla naprosto jiná, což lze na lokalitě u Stráže pod Ralskem, která se s následky chemické těžby uranu bude potýkat ještě desítky let, jasně ukázat. Už v roce 1978 bylo chemickou těžbou kontaminováno na dvě stě hektarů. Podle odhadů zde bylo kontaminováno celkově na 370 milionů metrů krychlových podzemních vod na ploše asi 27 kilometrů čtverečních. Náklady na sanaci se odhadují na několik desítek miliard korun a čištění má v ideálním případě skončit do roku 2035.

Aktivní uranový důl je jen v Rožné, stát by ale rád další

Nyní je jediným otevřeným uranovým dolem v Česku lokalita Rožná v Dolní Rožínce na Vysočině. Původně se počítalo s útlumem těžby v roce 2008, vláda ale v květnu 2007 umožnila její prodloužení do té doby, dokud se bude ekonomicky vyplácet. Hlavním důvodem další těžby je rostoucí cena suroviny na komoditních trzích. Cenu uranu, která v posledních letech několikanásobně vzrostla, tlačí nahoru stabilní poptávka ze strany jaderných elektráren.     

Naleziště uranu na území ČR
Zdroj: ČT24

V Rožné těží státní podnik Diamo, který je jedinou organizací, jež se v Česku těžbou a zpracováním uranové rudy zabývá. Díky rychle rostoucím cenám suroviny má Diamo zájem o obnovení těžby také ve Stráži pod Ralskem a v Hamru na Českolipsku. V polovině 90. let zamířily oba doly do likvidace z ekonomických důvodů. Jde o největší zásobárnu rudy v Česku, v zemi tam leží až 115 tisíc tun potenciálních zásob. 

Uran netvoří souvislá ložiska, většinou se v horninách nachází rozptýlen. Těžba uranu dává ekonomicky smysl pouze v nalezištích s koncentraci dosahující minimálně 1000 g/t (0,1 %). Prakticky to znamená, že z jedné tuny vytěžené uranové rudy získáme přibližně jeden kilogram uranu. Například v uranovém dole v Rožné je koncentrace uranu v hornině menší než 0,2 procenta. Z důvodů nízkého obsahu uranu v rudě navazuje na těžbu nákladné zpracování za účelem jeho zkoncentrování. 

zdroj: temelin.cz


Česká energetika se podle Edvarda Sequense z ekologického sdružení Calla bez českého uranu klidně obejde, a není proto nutné devastovat těžbou krajinu a zdraví lidí. I moderní metody těžby přírodu ničí a Česko se podle něj stále nedokázalo vypořádat s důsledky, které těžba přinesla v minulosti.

České jaderné elektrárny jsou velice závislé na dováženém jaderném palivu. Současné bloky v Temelíně a Dukovanech potřebují ekvivalent 610 tun uranu ročně, což končící těžba v Rožné nedokáže pokrýt. Dovoz jaderného paliva již dnes zvyšuje naši dovozní energetickou závislost o více než 50 procent. K podzemním zásobám uranu na Liberecku (115 tisíc tun) se bez obnovení chemické těžby, která by znamenala závažné poškození životního prostředí, nelze dostat.

Pavel Šolc, náměstek ministra průmyslu a obchodu pro energetiku:

„Zájmem státu je, abychom neztratili schopnost těžby uranu, protože je to strategická surovina a protože ji máme.“


České firmy navíc neumí zpracovat rudu až do podoby jaderného paliva. Vzhledem k ekonomické náročnosti takové výroby to ani prý nemá smysl. Podle mluvčího ČEZu Ladislava Kříže společnost opravdu větší část uranu nakupuje v zahraničí. „V posledních letech ale ceny uranu na světových trzích strmě rostly. Jakékoliv množství, které přibude na trh, je vítáno,“ řekl. Z hlediska energetické bezpečnosti je podle něj přínosem těžba každé energetické suroviny v tuzemsku. „Ale to už je spíš záležitost státu,“ míní.