Poslanci vymýšlí, jak si oklikou zvýšit platy

Praha – Rozpočtový výbor by rád zrušil zdanění poslaneckých náhrad. Tvrdí, že tak ušetří poslanecké sněmovně část výdajů na zdravotní a sociální pojištění poslanců. Jde zhruba o 17 milionů korun ročně. Věc ale může mít i jiné vysvětlení. Vyjmutím náhrad z daní si totiž poslanci výrazně vylepší svůj měsíční příjem, aniž by si formálně museli zvýšit platy.

Zrušme zdanění poslaneckých náhrad, žádá ve svém dnešním usnesení rozpočtový výbor sněmovny. A brzy by se tímto pozměňovacím návrhem měla zabývat celá sněmovna. Podle předsedy výboru Pavla Suchánka (ODS) je tento tah motivovaný snahou šetřit kasu sněmovny. „Náklady na sociální a zdravotní pojištění, které se z poslaneckých náhrad při jejich zdanění odvádějí, se vlastně staly součástí našich platů a enormně zvyšují celkové náklady na poslanecké platy. Toto je jenom pokus, jak zajistit, aby sněmovna nedoplácela na to, že náhrady musíme danit,“ tvrdí poslanec.

Daněné náhrady však netrápí jen kasu dolní komory, ale také peněženky jednotlivých zákonodárců. Když si totiž poslanci v roce 2010 odhlasovali snížení platů, čekali, že jejich příjem klesne řádově o tisícikoruny měsíčně. Jenže právě kvůli zdanění náhrad jim nakonec výplata klesla mnohem více. V roce 2011, kdy zdanění náhrad začalo platit, mnozí přišli až o 20 procent příjmů. I tak jim ale zůstalo více než 60 tisíc korun měsíčně.

Zvýšení platů poslanců tváří v tvář úsporám

Tvrzením poslanců, že vyjmutím náhrad z daní se snaží šetřit sněmovní a potažmo státní rozpočet, tak rozhodně nemusí být řečeno vše. Řada ekonomů má proti poslaneckému vysvětlení výhrady. „Když se argumentuje tím, že sněmovna musí platit také sociální a zdravotní pojištění, tak tento argument samozřejmě není zcela správný, protože stát de facto platí tyto platby sám sobě,“ říká hlavní ekonom Patria Finance David Marek. „Z pohledu veřejných financí nejde o žádný dodatečný náklad navíc, pouze o přesun v rámci jednotlivých rozpočtových kapitol,“ dodává.

Marek zároveň zdůrazňuje, že pokud by si poslanci skutečně zvýšili své příjmy, vyslali by veřejnosti negativní signál a setkali by se s kritikou. Kvůli snaze o stabilizaci veřejných financí se totiž šetří na výdajích státu včetně platů poslanců a jejich zvýšení oklikou přes náhrady by mohlo být vnímáno jako neobhajitelné. „Pokud se má v ekonomice šetřit, mají jít politici příkladem. A není důvod, aby se k poslanci nepřistupovalo jako ke každému jinému zaměstnanci, ať už státního, či veřejného sektoru,“ zdůraznil Marek.

Cestou zrušení zdanění náhrad by poslanci neměli jít ani podle politologa z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Lubomíra Kopečka. „Poslanci si myslí, že jejich tah bude hůře viditelný a tím pádem lépe průchodný,“ soudí. Podle něj si ale média a veřejnost v daný moment přeloží, že si tím volení zástupci docela výrazným způsobem vylepší rodinný rozpočet, a ocitnou se pod palbou kritiky.

O tom, že je možné dělat to jinak, svědčí některé případy ze zahraničí. V době finanční krize sáhlo na platy zákonodárců například Estonsko. Zatímco platy státních úředníků snížilo o 10 procent, platy ministrů srazilo o dvojnásobek. Socialistická vláda ve Francii hned na své první schůzi letos na jaře schválila snížení platů ministrů a prezidenta hned o 30 procent.

Co se platí z náhrad? Letenky, asistent i nový byt

Některé poslanecké náhrady se nedaní již dnes. Jde zejména o výdaje prokazatelně použité na dopravu při tuzemských i zahraničních cestách spojených s výkonem funkce, výdaje na ubytování nebo na plat asistenta. Jenže někteří poslanci využívají náhrady k jiným účelům, než ke kterým jsou primárně určeny, a právě tato část náhrad se nyní daní. Například předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka v minulosti přiznal, že část náhrad - tehdy ještě nezdaněných - použil na koupi luxusního bytu. A nevidí na tom nic špatného. Podle svých slov nezná ústavního činitele, který by plat a náhrady odděloval.