Bankovní unie: Slib Česku je nezávazný, riziko trvá

Praha – Česko je připraveno dát zelenou bankovní unii. Od ostatních zemí EU totiž získalo záruku, že nová pravidla dozoru nad finančními domy nepoškodí české banky. Jenže záruka, kterou v těchto chvílích v Bruselu schvalují ministři financí EU, je právně nevymahatelná deklarace. Rizika, kvůli kterým hrozila Nečasova vláda vetem celému plánu a která mohou poškodit českou ekonomiku, trvají dál.

Česká reprezentace nasadila při jednáních o vzniku takzvané bankovní unie nejtvrdší kalibr a v obavě z možného odlivu peněz z českých bank pohrozila zablokováním společného dohledu nad evropskými bankami. Nyní však vláda couvá. Podle informací Českého rozhlasu si Praha vyjednala záruku posilující stabilitu českých bank i při dohledu Evropskou centrální bankou a Miroslav Kalousek (TOP 09) prohlásil, že mu tento slib stačí.

ČNB a původně i vládě vadilo především to, že dohoda o bankovní unii obsahuje ustanovení, která by umožnila přeměnu dceřiných společností zahraničních bank na pobočky. To by zásadně osekalo pravomoci ČNB, zasáhlo do zdejšího bankovního světa a mohlo nabourat také tuzemskou ekonomiku jako celek - naprostá většina zdejších bank jsou totiž dceřiné společnosti.

Detaily dohody, která se v Bruselu připravuje, zatím nejsou jasné. K tomu, co doposud proniklo na veřejnost, jsou však reprezentanti finančního sektoru skeptičtí. „Je otázka, co se myslí pod pojmem záruka. Nemusí být dostatečná, aby v praxi zabránila přeměně statutu českých bank,“ tvrdí například Marek Hatlapatka, analytik investiční společnsti Cyrrus.

Potíž je totiž v tom, že záruka - v podobě dodatku k právě projednávané unijní normě o dohledu nad bankami - má pouze formu apelu. A sice takového, že by bankovní unie neměla být pobídkou k účelové změně statutu dceřiných společností na pobočky. Záruku tak nelze vymáhat právní cestou a rozhodnutí mateřských finančních domů změnit svoje dcery na pobočky český dodatek nezabrání.

Česká národní banka
Zdroj: ISIFA/VLP
Autor: Martin Divíšek

Záruka proto není dostatečná ani pro Českou národní banku. Rizika ztráty kontroly nad děním v bankovním sektoru jsou podle ní příliš velká. Ona nicméně o výsledném kompromisu rozhodovat nebude a postoj české vlády, která do něj může zasáhnout, musí respektovat. „Je na politické reprezentaci, aby o této otázce zahraniční politiky ČR rozhodla, “ přiznal mluvčí ČNB Marek Petruš.

ECB jde o stabilitu eurozóny, ne o malou českou ekonomiku

Rizika omezování pravomocí ČNB nad českými bankami vysvětlil v rozhovoru pro portál ČT24 rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík. „Když chce nyní banka v České republice poskytnout matce úvěr, tak na všechno jsou limity ČNB. ČNB to může i zcela zakázat. V případě pobočky takové pravomoci nemá, protože to není samostatná instituce, jde o pohyby peněz uvnitř jednoho podniku. Dohledové pravomoci domácího regulátora vůči pobočce jsou tedy velmi omezené,“ uvedl.

Přeměně bank na pobočky by po vzniku bankovní unie Česká národní banka již nemohla zabránit. A peněžní toky by podléhaly dohledu Evropské centrální banky. Motivace ECB při rozhodování však může být od českých zájmů diametrálně odlišná. ECB jde primárně o stabilitu celé eurozóny a může proto v dobré víře ohrozit český bankovní sektor. Pokud by se nějaká z velkých evropských bank dostala do problémů, v zájmu ECB může být to, aby se tato problémová banka zahojila na úkor svých poboček. Českým bankám by se pak mohlo stát například to, že nebudou mít dostatek peněz na poskytování úvěrů.

Nedostatek peněz na půjčky přitom přímo ohrožuje ekonomiku. Podniky si totiž nemohou půjčovat na své aktivity, což snižuje jejich výkonnost, v krajním případě může ohrozit také jejich existenci. Kromě hospodářského růstu navíc může kapitálové oslabení českých bank snížit důvěryhodnost země v očích mezinárodních investorů a připravit Česko o prestižní rating.

Bankovní unie výhra, nebo hrozba? Stoprocentní shoda neexistuje

Ve hře o vznik bankovní unie však nejde jen o pobočky. Klíčový je především z pohledu správného fungování měnové unie. Jenže v tom, do jaké míry mohou současné návrhy eurozónu, kterou nabourala dluhová krize, spasit, se oslovení odborníci různí. Například bývalý eurokomisař Vladimír Špidla považuje bankovní unii za krok správným směrem. „Není možné, aby u tak silně provázaných států, jako je eurozóna, chyběl nástroj, který umožňuje hodnotit a udržet celý systém pod kontrolou jako celek,“ vysvětlil.

Naopak hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš vidí vznik bankovní unie jako „nutné zlo pramenící z dluhové krize“. „Je to nutný ústupek, který musely dát především periferní ekonomiky Německu za to, aby byla vůbec myslitelná přímá peněžní pomoc do nejpostiženějších bankovních systémů, například do Španělska. Nejedná se tedy o nic, co by zvyšovalo kvalitu celkového fungování evropského bankovního trhu,“ zdůraznil. I podle něj může centralizovaný dohled nad bankami přinést zlepšení, avšak až v horizontu příštích pěti nebo deseti let. Mezinárodní spolupráce by podle něj například mohla zkvalitnit hodnocení rizik spojených s přílivem kapitálu ze zahraničí, a posílit tak stabilitu celé eurozóny.