Praha – Miloš Zeman premiér se zapsal zejména jako vládce nad ekonomikou. Jeho kabinet zprivatizoval banky, umetl cestičku zahraničním firmám a on sám mluvil do všeho, co se týkalo hospodářství státu. Toho se částečně držel i po svém odchodu z aktivní politiky - jal se komentovat mimo jiné důchodovou reformu Nečasovy vlády a označil ji za „jeden z největších podvodů v historii“. Dá se proto čekat, že prezident Zeman bude pokračovat ve své aktivitě a bude měnit ekonomické plány vlády bez ohledu na to, jaká bude?
Keynesiánec na Hradě. Má se úsporný Nečas začít třást?
Zeman v předvolební kampani sliboval, že hodlá vládě mluvit do řemesla. O tom, že svému prohlášení dostojí, oslovení ekonomové a politologové nepochybují. „Jsem přesvědčen, že v prvních měsících, možná i roce svého mandátu, bude Zeman s ohledem na desetiletou mezeru, kdy nebyl u moci, hyperaktivní,“ soudí ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Petr Zahradník.
„Zeman má přesnou představu o tom, jak by hospodářství mělo fungovat. Určitě se tedy do rozhodnutí vlády v této oblasti bude snažit zasahovat,“ míní politolog Jiří Pehe. Souhlasí také s tím, že aktivní zasahování do vládní politiky bude provázet hlavně začátek Zemanova mandátu a s postupem času ubere na intenzitě. Co by se proto mohlo objevit v Zemanově hledáčku?
Zemanově pozornosti zcela jistě neunikne tendr na dostavbu Temelína – spekuluje se o tom, že by mohl nahrávat ruské straně. Tady ale politologové čekají, že se ujme spíše role šedé eminence. „Otevřeně Zeman tendr na dostavbu Temelína ovlivňovat nebude, protože to by si ublížil - okamžitě by se strhl pokřik, že spekulace, že je Zeman napojen na ruské zájmy, se potvrdila. Pokud tam bude nějaké lobbování, tak bude pocházet od lidí okolo něho,“ podotkl Pehe.
„Zastávám názor, že DPH…“
Byť byl Zeman v minulosti premiérem za levicovou ČSSD, čistě levicovou politiku zřejmě v roli prezidenta razit nebude. Jak Zeman několikrát ukázal, nejsou mu cizí ani některé pravicové myšlenky. Jeho vláda, jak známo, neváhala zprivatizovat bankovní sektor. A v roce 2011 zase například tvrdil, že se Česko zasažené recesí neobejde bez zvyšování daní, včetně DPH. „Zastávám názor, že daň z přidané hodnoty by se mohla v budoucnosti pohybovat mezi 21 až 25 procenty se zachováním snížené sazby daně pouze u základních potravin a léků,“ tvrdil Zeman. Zvyšování DPH přitom obvykle prosazují pravicové vlády, zatímco levice proti němu brojí a prosazuje zejména vyšší zdanění zisků firem a příjmů lidí s vyššími platy.
Pokud se tedy rozhodne Nečasova vláda znovu zvýšit DPH, případně přesunout některé položky do vyšší sazby, nelze podle Peheho očekávat, že by Zeman podobně jako Václav Klaus přispěchal s prezidentským vetem. „Zeman sice mírně inklinuje k levicové orientaci, ta mu ale nebrání, aby se snažil praktickým způsobem řešit situaci, které čelí. Je to pragmatik a podle toho bude i činit svá rozhodnutí v roli prezidenta,“ dodal Zahradník. Jako praktik a pragmatik se Zeman ostatně projevil už v dobách, kdy zastával funkci premiéra.
Plusy Zemanovy vlády…
Zeman zastával úřad premiéra v letech 1998 až 2002. Jeho vláda pokračovala v transformaci české ekonomiky a privatizaci státního majetku. „Vláda Miloše Zemana se ujala toho, co vlády Václava Klause zcela zanedbaly, a to byla privatizace bankovního sektoru. Zemanova vláda sanovala velké banky a pak je zprivatizovala do rukou západních společností, čímž stabilizovala český bankovní systém,“ připomněl Pehe.
Dalším významným rozhodnutím Zemanovy vlády pak bylo nastartování investičních pobídek, které měly do Česka lákat zahraniční firmy, a zvyšovat tak zaměstnanost i výkon ekonomiky. Očekávání vložená do pobídek se později naplnila – podle studie společnosti Deloitte z roku 2010 pobídky za 12 let od jejich zavedení vydělaly České republice téměř 230 miliard korun a vzniklo díky nim 308 tisíc pracovních míst, daly tedy práci zhruba desetině práceschopných Čechů.
„Bez toho, že by byly privatizovány banky a nastartovány investiční pobídky, tak by česká ekonomika neměla své zlaté období v první polovině minulé dekády,“ míní Zahradník. Tempo růstu HDP se díky tomu v prvních letech po roce 2000 dostalo nad 6 procent, což bylo mnohem více, než čím se ve stejné době mohly pochlubit vyspělé západní ekonomiky.
Václav Klaus s Milošem Zemanem (2000)
… a přehmaty
Ani Zemanova vláda však nebyla neomylná. Dopustila se řady přehmatů, za které čeští daňoví poplatníci zaplatili miliardy korun.
- Nucená správa IPB: Jedna z největších bank v Česku – IPB – se dostala do problémů v roce 2000. Mimo jiné k tomu přispělo to, že prováděla řadu vysoce rizikových operací nebo netvořila opravné položky. Protože by krach této banky ohrozil stabilitu celého finančního sektoru, rozhodla se vláda ve spolupráci s ČNB uvalit v polovině roku 2000 na IPB nucenou správu, a management banky tak zbavila veškeré kontroly nad činností instituce. Zemanova vláda následně převedla problémovou banku do rukou ČSOB za symbolickou 1 korunu, zároveň se zaručila za veškeré pohledávky IPB. Následovala smršť arbitráží – nejen ze strany bývalého vlastníka IPB, tedy japonské banky Nomura, ale i ze strany ČSOB, která vymáhala záruky. Výsledný účet, který museli zaplatit daňový poplatníci, se odhaduje na 100 miliard korun.
- Předražená zakázka na stavbu dálnice D47: Zeman coby premiér stál také u zadání zakázky na stavbu dálnice D47, která měla napojit Ostravsko na českou i polskou dálniční síť. Urychlenou výstavbu dálnice sliboval již před volbami, zakázku nakonec jeho vláda přes odpor ministra dopravy přidělila izraelské společnosti Housing&Consulting bez výběrového řízení. Dohoda s Izraelci se později ukázala jako nevýhodná. Česká republika od ní odstoupila a zaplatila pokutu 630 milionů korun.
- Privatizace Mostecké uhelné: Zemanova vláda v červenci 1999 rozhodla, že prodá 46procentní podíl v Mostecké uhelné společnosti Investenergy. Firma za akcie zaplatila 650 milionů korun. Později však švýcarská prokuratura přišla s tím, že prodej podílu mohla provázet korupce. Podle informací časopisu Respekt měly stamilionové částky putovat například na účty přátel Stanislava Grosse, který působil od roku 2000 v Zemanově kabinetu jako ministr vnitra. Švýcarská prokuratura už proto v souvislosti s Mosteckou uhelnou vyslýchala členy někdejší Zemanovy vlády i samotného Miloše Zemana. Česká policie také obvinila některé exmanažery MUS z údajného privatizačního podvodu za 1,6 miliardy korun. K podvodu mělo podle obvinění taktéž dojít v době, kdy byl u moci Zemanův kabinet.
Vesele na dluh
Zemanův kabinet odstartoval trend postupného zvyšování státního dluhu, ve kterém pak následně pokračovaly další vlády ČSSD i ODS. Během čtyřletého mandátu Zemanova kabinetu se dluh takřka zdvojnásobil a vyšplhal se na 400 miliard korun, tedy více než 16 procent HDP, zatímco předchozímu Klausově kabinetu se podařilo dluh srazit pod 10 procent. Ke zvyšování dluhu v dobách, kdy byl Zeman premiérem, významnou měrou přispěla změna v metodice výpočtu dluhu, ale i vládní politika – Zemanův kabinet například snížil zdanění příjmů fyzických osob ze 40 na 32 procent, růst začaly také veřejné výdaje.
V souvislosti s tím Pehe připomněl, že Zeman coby ekonom se hlásí ke keynesiánství, tedy škole, která prosazuje, aby vlády v době krizí stimulovaly ekonomiku zvýšenými výdaji, například v podobě státních zakázek. Lze tedy předpokládat, že Zeman bude z Hradu tlačit vládu k tomu, aby se z recese, kterou Česko nyní zažívá, proinvestovala - ostatně o „proinvestování se“ z krize Zeman několikrát mluvil během kampaně.
GALERIE
Česká národní banka autor: Martin Divíšek, zdroj: ISIFA/VLP
Jak se krotí ČNB I.
Za Zemanovy vlády si Česká republika také vyšlápla cestou podobnou té, kterou se pod vlivem premiéra Viktora Orbána nyní ubírá Maďarsko. V roce 2000 se kartel ČSSD a ODS svázaný opoziční smlouvou rozhodl zaútočit na nezávislost České národní banky. Vláda podle představ dvou nejsilnějších parlamentních stran měla mluvit do toho, kdo zasedne v Radě ČNB. Banka měla také mimo jiné s kabinetem konzultovat výši svého inflačního cíle.
Proti vládní novele o ČNB a souvisejícím úpravám ústavy se tehdy postavil Václav Havel. Jeho veto se však ČSSD a ODS podařilo ve sněmovně bez problémů přehlasovat. Havel se ale nevzdal a sporné úpravy napadl u Ústavního soudu, který dal jeho stížnosti za pravdu. Nezávislost centrální banky, která bývá považována za klíčový faktor napomáhající udržování stability české ekonomiky, tím byla zachována.
Jak se krotí ČNB II.
Prezidentským mandátem se nyní Zemanovi splní sen - bude moci mluvit do toho, kdo bude stát v čele ČNB. Členy bankovní rady totiž jmenuje právě prezident a Zemana během pětiletého funkčního období čeká obměna téměř celé bankovní rady. Lze tedy čekat, že Zeman bude v ČNB prosazovat své názory na finanční systém a roli ČNB? Podle ekonomů obavy spíše nejsou na místě.
„Zeman se jako premiér cítil vyloučen z rozhodování o tom, kdo bude guvernérem. Teď je prezident a určuje to on. To je úplně jiná dávka psychologického a mocenského komfortu,“ připomněl člen NERVu Miroslav Zámečník s tím, že se tato změna projeví i na Zemanových představách o práci ČNB. „Myslím si, že Zeman pochopí, že je třeba chránit měnu a udržovat nízkou inflaci, protože Češi jsou národ konzervativních střádalů,“ věří ekonom.