Dluhy Čechů stále rostou. Vedle důchodců dohání třeba „věčné“ studenty

Praha – Dluhová past se každým rokem uzavírá nad stále větším počtem Čechů. Z údajů vyplývá, že své závazky není aktuálně schopen splatit každý dvanáctý Čech. Lidé při snaze získat peníze vymýšlejí stále zoufalejší způsoby, a tak například zásobují zastavárny množstvím osobních věcí. Po splatnosti musí každý z dlužníků zaplatit v průměru 18 tisíc korun, přičemž loni to bylo zhruba o 800 korun méně. Hrozba exekuce doléhá často zejména na důchodce, nově se ale na seznam vymahatelů dostávají třeba mladí lidé - když nezaplatí za roky studia navíc.

Češi si nejčastěji půjčují na nové bydlení, vybavení domácnosti nebo automobil. Rychle a relativně lehce získané peníze pro bohulibý záměr se ale mnohdy změní v těžce řešitelné drama – a vždy s podobným scénářem. Příkladem za všechny může být příběh třicetileté ženy z Prahy. Před pár lety si pořídila byt za 3 miliony korun na hypotéku s vysokým úrokem. Tehdy však netušila, že brzy přijde o práci. „Tak jsem skončila s dalším úvěrem, což bylo asi padesát tisíc,“ říká. Po pěti letech tak dluží stejně jako na začátku.

Úvěrové společnosti mnohdy řeší i kuriózní případy, jako je půjčka na nové zuby, na úplatek pro lékaře nebo na smuteční věnce. Někteří tak v nouzi volí nejjednodušší cestu, kterou jsou zastavárny. Podle majitele jedné z nich, Iva Vamberského, lidé nyní neváhají výměnou za peníze odevzdat například rodinné šperky nebo své několikaleté sbírky.

Většinu nevymahatelných pohledávek dluží jednotlivci, podíl firem ale roste. Podnikatelé se totiž kvůli ekonomické recesi dostávají do začarovaného kruhu. Pokud zákazník není schopen zaplatit, firmám logicky chybí peníze pro dodavatele. Podle inkasních agentur je navíc stále složitější dluhy vymáhat. „Najdou se tam i tací, kteří pohledávky hradí později nebo nehradí vůbec. Soudní procesy jsou zdlouhavé a mnohdy už není u dlužníka co brát,“ říká finanční ředitel Vodohospodářských staveb Libor Hort.

Exekuce
Zdroj: isifa/LN
Autor: Jindřich Mynařík

Jeroným Klimeš, psycholog:

„Jakmile se začne zhoršovat situace, tak zejména muži prožívají tlak na svoji mužskou roli, kterou je zabezpečit rodinu. Finanční krizi velmi často provází i partnerská a rodinná krize.“


Češi si v loňském roce půjčili o 67 miliard víc než v roce 2011. Úvěr si vzalo přes 3 miliony lidí a použili ho převážně na bydlení. Největší zadluženost je v Karlovarském a Ústeckém kraji - tam není schopno splácet své finanční závazky téměř 15 % obyvatel. Naopak nejméně zadlužení jsou obyvatelé Vysočiny a hlavního města. V Praze svým závazkům není schopno dostát necelých 7 procent lidí.

Více než 45 tisíc důchodců v Čechách čelí exekuci. Nejčastěji do rukou exekutorům padají čerství penzisté, kteří si přenášejí dluhy z produktivního věku. Ostatní senioři se pak zadlužují kvůli neseriózním praktikám podomních prodejců, dealerů nebo nákupům na zájezdových předváděcích akcích. Právě posledně jmenovaným problémem se zabývá nový dokumentární snímek Sylvie Dymákové Šmejdi.

Dluhy trápí staré i mladé

Pro řadu lidí tak dříve či později nastane mnohem větší problém – exekuce. A často postihuje ty nejvíce zranitelné vrstvy, tedy důchodce. Na konci loňského roku bylo už 67 614 osob, které mají exekuci přímo na penzi. Exekuce se týkají starobních, invalidních i pozůstalostních důchodů. „Lidé se často obávají, že kvůli exekuci přijdou o celou výplatu důchodu, nemocenské nebo peněžité pomoci v mateřství. Dlužníkovi vždy musí zůstat takzvaná nezabavitelná částka,“ uvedl ústřední ředitel České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) Vilém Kahoun.

Brněnská univerzita si došlápla na neplatící studenty
Zdroj: ČT24

Do exekučních pastí ale začínají padat i zástupci opačné věkové kategorie. Stále více studentů si totiž prodlužuje dobu vzdělání nad řádnou studijní dobu. Za extra semestry navíc ale musí platit okolo 10 až 15 tisíc korun. Například na Masarykově univerzitě v Brně je podobných studentů až několik stovek a nyní je zřejmě čeká exekuční řízení. Podle mluvčí Terezy Fojtové se ale univerzita snaží takto krajním situacím vyhýbat. „Posíláme vždy minimálně tři výzvy. K exekuci přistupujeme až v nejkrajnějších případech, kdy studenti nekomunikují ani se nedomluví na splátkovém kalendáři,“ popsala praxi Fojtová.

Studenti, kteří již překročili standardní dobu studia zvýšenou o jeden rok, musí za své prodlužování zaplatit. Zadarmo je tedy možné studovat čtyři roky v bakalářském programu a tři roky v navazujícím magisterském programu.