Místo oddlužení další zadlužení – pozor na kličky oddlužovacích agentur

Praha – Pomůžeme vám vyřešit dluh, vyřídíme za vás osobní bankrot, slibují na internetu nebo třeba na autobusových zastávkách inzeráty nejrůznějších oddlužovacích agentur. Jenže jak ukazují příběhy některých klientů těchto firem i zkušenosti neziskových organizací, které se specializují na pomoc s dluhy, praxe je často velmi odlišná. Místo slibované snadné cesty z dluhů přinesou oddlužovací společnosti svým klientům často jen další výdaje a největší nešťastníci pak skončí třeba i v exekuci.

Až 300 milionů korun zaplatí Češi ročně oddlužovacím agenturám s vírou, že je zbaví dluhů, jenže ne vždy jsou to efektivně vynaložené peníze. „Hlavní nešvar spočívá především v tom, že ty agentury se jmenují oddlužovací, což v lidech vyvolává dojem, že jim nějak pomohou s dluhy, ale ta realita je taková, že agentura vlastně neudělá nic jiného, než že si vezme od klienta peníze za vstupní analýzu, potom mu slíbí, že dluhy vyřeší, ale zaručit to nemůže. Většinou to nakonec skončí tak, že se člověk zadluží o několik desítek tisíc navíc,“ popsal v rozhovoru pro portál ČT24 koordinátor společnosti Člověk v tísni Martin Kovalčík.

Za zpracování vstupní analýzy klienta si oddlužovací agentury většinou účtují pět až deset tisíc korun. O další provizi – mnohdy i v řádu desítek procent – si pak klientovi řeknou z každé měsíční splátky, kterou jejich prostřednictvím realizuje. A až 40 tisíc korun mohou lidé zaplatit oddlužovacím agenturám za zpracování tzv. insolvenčního návrhu pro osobní bankrot.

Některé oddlužovací společnosti přitom podle neziskovek neváhají se svými klienty sepisovat insolvenční návrhy i ve chvíli, kdy člověk objektivně nesplňuje podmínky pro tento způsob oddlužení. „Právě toto je velkým problémem, jelikož poplatky jsou vybírány za samotné podání, a nikoli za schválený návrh, advokát či oddlužovací agentura tak není nijak motivována klienta varovat, že například nesplňuje podmínky oddlužení,“ upozornil analytik Člověka v tísni Daniel Hůle.

Služby oddlužovacích agentur v praxi

Paní Monika si chtěla ještě před odchodem do důchodu koupit nové spotřebiče do kuchyně a opravit auto. Půjčky splácela až do chvíle, kdy onemocněla a musela odejít z práce. Rodinný rozpočet rázem na dluhy přestal stačit. Paní Monika se proto obrátila na oddlužovací společnost, která jí měla vyřídit osobní bankrot, a přinést tak alespoň částečnou úlevu. „Chtěli za to všechno vyřízení zaplatit 10 tisíc korun, ujistili mě, že už je všechno na nich,“ popsala paní Monika České televizi. Soud ovšem žádost o oddlužení zamítl, paní Monika podle něj nesplnila zákonné podmínky. Agentura jí však provizi nevrátila, místo života bez dluhů tak paní Monika jen zbytečně vyhodila dalších 10 tisíc korun.


Vyřešit své dluhy osobním bankrotem může dlužník jen v případě, že během pěti let dokáže splatit 30 % svých dluhů. Oddlužovací agentura by přitom neměla kladné vyřízení žádosti nikomu slibovat, o povolení osobního bankrotu totiž může rozhodnout jedině soud. A to není zrovna jednoduché. Jak ukázal průzkum společnosti Provident Financial – z 24 tisíc podaných insolvenčních návrhů soudy zamítnou 40 %.

Nejenže oddlužovací společnosti slibují hory doly a jen málo mohou zaručit, někdy zadělají svým klientům dokonce na ještě větší těžkosti. A to hlavně v případě, že se klienti zaváží posílat peníze na jejich účet místo účtů věřitelů. „Po určité době začnou lidem chodit exekuční příkazy. Některé oddlužovací agentury totiž přestanou splácet věřitelům svých klientů úplně,“ popsal zkušenosti z praxe dluhový poradce Poradny pro lidi v tísni při královehradecké Charitě Roman Binder. Jen královéhradecká poradna přitom podle něj eviduje ročně desítky případů, kdy lidé oddlužovacím společnostem zbytečně naletí.

Banky s agenturami nejednají

Usnadnit svým klientům oddlužovací společnosti nemohou ani jednání s bankami. Jak totiž vyplynulo z průzkumu, který si Člověk v tísni udělal mezi bankami a úvěrovými společnostmi, drtivá většina z velkých věřitelů oddlužovací společnosti jako prostředníka vůbec neuznává.

Jednat s oddlužovacími společnostmi odmítá například Česká spořitelna, která je co do počtu klientů největší bankou v ČR. „Pokud se na nás taková společnost obrátí, nejednáme s ní. Vždy napřímo kontaktujeme našeho klienta a jednáme s ním,“ potvrdila portálu ČT24 mluvčí spořitelny Klára Pačesová s tím, že banka dlouhodobě nemá s jednáním oddlužovacích společností dobré zkušenosti. „Služby oddlužovacích společností či správců dluhu jsou pro klienty převážně nevýhodné a mnohdy dokonce i nebezpečné,“ dodala.

Místo komerčních subjektů mohou předlužení lidé hledat pomoc u nejrůznějších neziskových organizací. Kromě Člověka v tísni, Poradny pro lidi v tísni se lidé mohou obrátit také například na Poradnu při finanční tísni či Asociaci občanských poraden. Všechny tyto společnosti pomáhají svým klientům zcela zdarma.

„My můžeme s klienty projít zákonné podmínky, zjistit, jestli je splňují, případně pak sepsat žádost. Co se týká správců dluhu, můžeme jim pomoci navrhnout splátkové kalendáře a víc do toho zapojit dlužníka,“ popsal Binder. Činnost specializovaných neziskovek si přitom chválí i někteří věřitelé. „Pomáhají klientům srozumitelně analyzovat jejich dluhovou situaci a nasměrují je správným směrem tak, aby se klienti vyhnuli prohlubování zadluženosti. Zejména můžeme doporučit obecně prospěšnou společnost Poradna při finanční tísni,“ uvedla mluvčí České spořitelny Klára Pačesová.

Oddlužování jako dobrý byznys?

Obecně prospěšná společnost Člověk v tísni již před třemi lety zrpacovala analýzu praktik oddlužovacích společností a veřejnost před nimi varovala. Po třech letech zjistila, že situace se nijak nelepší - spíš naopak. „Oproti roku 2010 registrujeme daleko širší spektrum oddlužovačů, a to včetně samostatných advokátů. Celkově představují oddlužovací společnosti velké riziko pro dlužníky,“ uvedl analytik Daniel Hůle. Podrobněji hodlá Člověk v tísni výsledky svého čerstvého průzkumu prezentovat veřejnosti v průběhu srpna. 


Nechcete pomoc od neziskovky? Tak vybírejte pečlivě

Když se i přes možná úskalí, které s sebou sázka na oddlužovací agentury přináší, rozhodnou lidé vsadit na některého z komerčních bojovníků s dluhy, měli by podle expertů alespoň pečlivě vybírat. Pročíst by měly internetové diskuse, ve kterých lidé popisují své zkušenosti s oddlužovacími agenturami, dát je možné také na doporučení známých, kteří již mají s jejich službami zkušenosti.

„Pokud to má být seriózní firma, měla by mít nějaké IČO, nějakou kamennou provozovnu, nějaké telefony na kontaktní osoby. Smlouva by se rozhodně neměla sepisovat někde v kavárně, protože pak už pracovníka oddlužovací společnosti mnohdy nedopátráte,“ radí Binder. A Hůle k tomu dodává: „Základním měřítkem by mělo být, že buďto agentura nabízí vypracování insolvenčního návrhu zdarma, popřípadě za poplatek v řádu několika málo tisíc korun, ale vždy ve vazbě na schválení samotného návrhu soudem.“

A v neposlední řadě: Žádá-li dlužník o osobní bankrot, měl by mít také ponětí o tom, jaké podmínky musí splnit. Málokdo totiž ví, že překážkou, která může zabránit jeho povolení soudem, může být například dlouhodobá nezaměstnanost. Co všechno musí dlužník splnit, aby mu mohl soud bankrot povolit, čtěte zde. Avšak tato varianta by měla být až posledním krokem v řešení dluhů. Mnohým dlužníkům bude stačit k vyřešení jejich tíživé situace jen to, že začnou o svých problémech se splácením včas jednat s bankou a domluví si s ní třeba splátkový kalendář nebo snížení splátek.