Čínští důchodci – přítěž i příležitost čínské ekonomiky

Peking - Podle průzkumů se počet lidí v produktivním věku v Číně začal díky politice jednoho dítěte zmenšovat již v roce 2010. Čína tak zřejmě zestárne ještě předtím, než zbohatne. Má sice objemově druhé největší hospodářství světa, ale v přepočtu na hlavu je hospodářsky na úrovni Angoly nebo Guatemaly. S ubývající pracovní silou a zmenšujícími se daňovými výnosy bude péče o stárnoucí občany nesmírně těžký úkol.

Dnes žije v Číně přibližně 13 procent lidí starších šedesáti let. V roce 2050 to bude 30 procent, podle odhadů téměř 500 milionů lidí. Potřeba již tak nedostačujících domovů důchodců tak drasticky poroste. 

Situace využívají soukromí podnikatelé. Na předměstí Pekingu vzniklo Sun City vyprojektované pro 100 tisíc důchodců. Výstavba přišla na 160 miliard korun, ale investoři si věří. Nejdražší pokoje stojí na 20 tisíc korun měsíčně. Zatím tady žijí hlavně stárnoucí straničtí funkcionáři.

Drtivá většina čínských důchodců si ale na takhle vysoké noze žít nemůže. Ve větších městech existuje jen pár domovů důchodců, které většinou dotuje stát. Tady platí důchodci měsíčně 2 600 korun. A i to je pro některé luxus, který si nemohou dovolit. 

Zatímco v prosperujících oblastech dosáhnou důchodci zřídkakdy na 1 000 korun důchodu, v mnoha provinciích činí penze v průměru jen 140 korun měsíčně. Jiné sociální nebo zdravotní zabezpečení pro 800 milionů čínských rolníků neexistuje. Kdysi se o stárnoucí rodiče staraly děti. Tradiční rodinnou kulturu ale nerušil obrovský ekonomický růst Číny. Děti se odstěhovaly do měst za prací a na rodiče nemají čas. Péče o čínské seniory jsou tak nezaplněná díra na trhu.