Brusel láme další tabu – propojení národních energetických sítí

Brusel – EU přichází s dalším krokem na cestě k jednotnému evropskému trhu s energiemi. Evropská komise má v následujících dnech předložit návrh takzvaného síťového kodexu, který by měl lépe rozdělit přeshraniční kapacity přenosu energie a usnadnit tím vytvoření ničím nerušeného celoevropského trhu s elektřinou. Takové obchodování by podle EU mělo být rychlejší a ušetřit miliardy eur ročně. Zda bude znamenat ihned levnější elektřinu i pro domácnosti, zatím není jasné.

Dosavadní praxe je následující: obchodník, který chce prodat elektřinu do zahraničí, kupříkladu ČEZ do Německa, musí vedle nákupu energie získat i kapacitu pro její přenos. Jenže technické parametry přenosových sítí neumožňují přeshraniční přenos energií všech, kteří o to mají zájem. O to, kdo dostane právo svou energii přenést, se proto nyní vede dražba – kdo nabídne více peněz, získá přenosovou kapacitu.

Nynější plán Bruselu by měl srovnat podmínky prodeje energie za národní humna. Na základě speciálně vytvořeného algoritmu by se na burze obchodovaly nabídky jednotlivých obchodníků v propojených trzích do výše dostupné kapacity pro přeshraniční přenos.

Obchodníkům by se tím snížila rizika a nejistoty. Ti totiž často nevěděli, zda se jim podaří výhodně nakoupit energii a zároveň budou mít i kapacitu k jejímu přenosu. Na jednotném trhu však probíhá obojí automaticky - s jedním by bylo i druhé.

Další výhodou by mělo být i optimální zapojení zdrojů do soustavy. Čím větší je oblast propojená pomocí přeshraničních kapacit, tím větší konkurence a také větší šance uplatnit případné přebytky elektřiny. 

Přenos elektřiny
Přenos elektřiny

Cesta k propojení národních trhů ale bude ještě dlouhá - také proto, že jednotliví národní giganti typu ČEZ ne vždy rádi vidí příchod konkurence na „jejich“ území. Na začátku letošního roku bruselští úředníci odhadovali, že by k odstranění energetických hranic mohlo dojít do konce roku 2014. Teď se mluví spíše o roce 2015. Propojení totiž musí předcházet sladění osmadvaceti různých systémů obchodování s energiemi, časů obchodování i konstrukce ceny.

„Energetické burzy musí být mezi sebou kompatibilní. Musí se propojit jejich IT systémy, tak aby si mohly vyměňovat nabídky, spárovat je mezi sebou a spočítat výsledky,“ vysvětluje Igor Chemišinec, člen představenstva OTE, tuzemského operátora trhu s elektřinou. Vedle toho je také potřeba vybudovat lepší přenosovou infrastrukturu a problémy činí i nestabilní obnovitelné zdroje.

Vytvoření jednotného trhu proto znamená investice v řádu milionů eur. O náklady na vznik a provoz systému by se přitom měli dělit provozovatelé jednotlivých národních burz a provozovatelé přenosových soustav. EU na něj neplánuje poskytovat žádné dotace. „Některé menší burzy na to nebudou mít peníze nebo je odmítnou investovat,“ varuje šéf pražské energetické burzy David Kučera. 

Podle deníku E15 se hovoří o tom, že přípravy na jednotný trh nejsou ve střední Evropě tak intenzivní jako na Západě. Čestnou výjimkou je prý jen OTE, který se letos v březnu jako první v regionu stal členem západoevropského sdružení šesti energetických burz. Právě toto konsorcium, které funguje pod názvem PCR (Price Coupling of Regions) už algoritmus pro automatické přidělování kapacit využívá.

Ilustrační foto
Ilustrační foto

Zda jednotný trh s energiemi bude znamenat zlevnění elektřiny pro konečné odběratele, se odborníci neshodují. Podle analytika společnosti ENA Jiřího Gavora by se v rámci propojeného trhu měly vyrovnat cenové rozdíly pouze u silové elektřiny. Ta ale tvoří jen přibližně polovinu koncové ceny. „Náklady burz pro obchodníky jsou opravdu marginální. My si účtujeme za naše služby řádově promile procenta z ceny elektřiny. To zákazník nemůže na ceně poznat,“ tvrdí Kučera.

Podle Chemišince ovšem každé propojení trhu může mít dopad na ceny elektřiny. „Pokud jsou trhy propojené, nemusí se obchodníci starat o dostatek kapacity pro přenos a mohou lépe plánovat. Čím je trh s elektřinou větší, tím je vyšší likvidita a obchodníci si nemusí držet takové kapacity,“ soudí manažer OTE. Jestli účastníci trhu tyto úspory promítnou i do nižších cen pro zákazníky, bude přesto prý záležet na strategii každého obchodníka.

Evropu ovládá lipská burza

Tuzemské ceny elektřiny se už několik posledních let de facto určují v německém Lipsku, kde sídlí Evropská energetická burza (EEX). Tato instituce vlastněná frankfurtskou Deutsche Börse je hlavním organizátorem obchodů s klíčovými energetickými produkty v Evropě. Probíhají zde jak spotové obchody (výhradně formou aukcí, kdy se prodává elektřina na příští den), tak obchody s deriváty (tzv. futures, kdy se proud prodává až na dva roky dopředu, a to za současné ceny). Převažují derivátové obchody.

V současnosti na EEX obchoduje přes dvě stovky účastníků z asi dvou desítek zemí, nejen z Evropy, ale i ze Spojených států. Na lipské burze obchoduje i největší český výrobce elektřiny - společnost ČEZ.


Stožár vysokého napětí
Stožár vysokého napětí

O propojování trhů je mezi státy často zájem, spojit Evropu jako celek se ale dosud nikomu nepodařilo. Zatím existuje jen několik států, které s elektřinou obchodují mezi sebou – činí tak i Česká republika, která je součástí jednotného trhu se Slovenskem a Maďarskem.

Propojení funguje i ve Skandinávii, mezi Španělskem a Portugalskem, spojena je také Itálie se Slovinskem či Německo, Belgie, Francie a Nizozemsko. V listopadu se pak plánuje propojení tohoto trhu se Skandinávií. „Výsledek těchto vedle sebe nepropojených fungujících energetických burz je neefektivní výroba energie a s tím spojené vysoké ceny pro zákazníky,“ poukazuje například list Frankfurter Allgemeine Zeitung.