Praha – V Česku platí princip tzv. rovné daně z příjmu. Čekali bychom tedy, že všichni pracující budou platit stejně vysoké daně. To je ale omyl. Jak ukázala studie think tanku IDEA, v Česku existují propastné rozdíly mezi zdaněním podnikatelů a zaměstnanců. To podle expertů vede k daňovým únikům a výrazným podílem tzv. švarcystému.
Daňový „chaos“ zadělává na švarcsystém a úniky
Průměrný český zaměstnanec odvede na daních, sociálním a zdravotním pojištění státu 37,4 % svého hrubého příjmu. Podnikatelé si v tomto ohledu stojí v porovnání se zaměstnanci mnohem lépe. Stát jim z příjmů vezme jen 28,1 % „Rozdíl mezi zdaněním zaměstnanců a podnikatelů je velmi výrazný a motivuje k nadužívání kontraktů osob samostatně výdělečně činných i v případech, kdy by jinak zaměstnanecký kontrakt byl výhodnější,“ upozorňují experti think tanku IDEA ve své studii.
Místo zavírání nůžek mezi podnikateli a zaměstnanci přitom Česko v posledních letech inklinuje spíš k opaku. Již schválená daňová reforma, která má vstoupit v platnost od roku 2015, rozdíly mezi zdaněním živnostníků a zaměstnanců překvapivě ještě prohlubuje. Průměrný podnikatel by po ní na daních a odvodech zaplatil ročně o 11 452 korun méně než dnes, zatímco průměrný zaměstnanec by si polepšil jen o 2 012 korun, spočítali tvůrci studie.
Nové cesty k daňovým únikům
Schválená reforma nabízí podle expertů IDEA minimálně tři cesty, jak se placení daní a dalších odvodů vyhnout.
- První z nich je zvýšení daní pro zaměstnance s nejvyššími příjmy nad 1 242 000 ročně a zároveň snížení daní pro vysokopříjmové podnikatele. „Reforma tak ještě více zvýhodňuje vykonávání de facto zaměstnanecké práce pod nálepkou podnikání,“ konstatuje IDEA.
Peníze
- Další snižování částek placených na zdravotním pojištění pak umožňuje na první pohled nevinně vypadající úprava ustanovení o maximálním vyměřovacím základu za tu část pojištění, kterou za své zaměstnance odvádějí zaměstnavatelé. Místo 48násobku průměrné mzdy každého zaměstnance bude od roku 2015 strop stanoven jako 48násobek průměrné mzdy na úrovni firmy. „Tato konstrukce dává například vrcholovému managementu možnost obejít platby tím, že se vyčlení ze stávající do separátní firmy, kde průměrný plat bude nad stropem,“ varuje studie. Firem, které toho využijí, přitom podle odhadů expertů IDEA nebude málo. Efektivnější by proto bylo, kdyby zákonodárci zvedli základ pro pojištění bez výjimek, tedy bez stropů.
- I když firmy nevyčlení své manažery do jiných podniků, mají jinou možnost: část výplaty jim přesunou z roku 2015 do roku 2016. To totiž skončí tříletá solidární daň, tedy sedmiprocentní přirážka k dani u příjmů nad 100 tisíc korun měsíčně, a zároveň budou obnoveny stropy na sociální pojistné placené zaměstnancem.
Minimální daně, maximální zisky
Že jsou toho firmy schopny, se ukázalo již koncem loňského roku. Řada manažerů nečekala na schválení svých hospodářských výsledků a bonusy si vyplatila ještě v roce 2012, tedy před zavedením solidární daně (platné od ledna 2013). To se odrazilo ve statistikách – průměrná mzda v bankovnictví na konci loňského roku vyskočila o 24 %, v energetice o 13 % a v zábavním průmyslu o 11 %.
„Každá změna daní vede k tomu, že dochází k nové daňové optimalizaci,“ říká k tomu hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář. Když se pak firma rozhoduje o tom, jestli se nějakým způsobem bude chtít vyhnout placení alespoň části daňové povinnosti, hraje při tom roli podle Sklenáře především její velikost. „Bude to záležitost spíše velkých firem s více než 300 zaměstnanci. Z menších firem to pak budou ty, kde už je struktura nakročená k tomu, že už daná firma například má pobočku v Nizozemsku, na Kypru, na Maltě, v Lucembursku, tedy v některém z evropských daňových rájů,“ doplnil Sklenář s tím, že do takové pobočky pak může firma snadno a legálně vyčlenit i část svého managementu.
Nizozemsko
Jaká je cesta k ideálu?
Podle expertů think tanku IDEA je třeba zmenšit rozdíly mezi zdaněním podnikatelů a zaměstnanců. Klesat by měly hlavně daně středněpříjmových zaměstnanců. Naopak ve vysokopříjmových skupinách si think tank dokáže představit i mírné zvýšení daňové progrese. Nic však nelze přehánět. Některé návrhy, se kterými politici v minulých letech v tomto ohledu přišli, hraničily s hazardem. „Kolovaly návrhy, kdy základní daňová sazba byla 15 % a u nejvýše příjmových 38 %. To je strašně nebezpečné, když mezi jednotlivými příjmovými skupina nebo i v čase jsou velké skoky. Lidé se pak snaží daním vyhnout a vede to opět k daňovým únikům,“ vysvětlil senior analytik IDEA Libor Dušek.
To, co ale zavádí schválená reforma daní, připomíná spíš daňovou degresi. Daňové zatížení nejbohatších se má totiž od roku 2015 snížit, zejména pak ve prospěch živnostníků. "Podíl 10 % lidí s nejvyššími příjmy (ať již z řad podnikatelů, či zaměstnanců - pozn. red.) na daních tak bude o dvě desetiny menší než jeho podíl na příjmech. To z nás dělá světový unikát," upozornil Dušek.
Peníze
Dále by experti IDEA uvítali zdanění zaměstnaneckých benefitů, jako jsou například stravenky. Podporují také omezení daňových slev, například odpočtů úroků z hypoték. Jde totiž podle nich o příjmy jako každé jiné, a jako příjmy by tedy měly být zdaněny. „Navíc se to míjí účinkem. Stát tím v podstatě podporuje něco, co by se stejně kupovalo,“ míní Dušek. Odpočty úroků z hypoték totiž podle něj neovlivní rozhodování o pořízení vlastního bydlení. Mají vliv spíš na to, že člověk, který si pořizuje domek, do něj neinvestuje 5 milionů, ale 6 milionů. „To je něco, co bychom ze státního rozpočtu asi podporovat neměli,“ tvrdí Dušek.
Na bulharské stopě
Zbavit se daňových výjimek a propastných rozdílů ve výši daní u zaměstnanců a podnikatelů navrhuje také Petr Sklenář: „Jsem zastáncem toho, že daňový systém má být co nejjednodušší a co nejméně se měnit. V českých podmínkách frekvence změn roste a systém se v jejich důsledku stává nepřehledným. Jen daňový systém, který je jednoduchý, se však blíží tomu, co se nazývá spravedlivým systémem. V jednoduchém systému se uzavřou všechny skulinky k daňovým únikům, o kterých se bavíme a na které dosáhnou jenom někteří.“
Stávající ani reformovaný daňový systém přitom požadavky na jednoduchost nesplňuje. V nepřehlednosti a komplikovanosti odvodů patří podle Sklenáře Česko k nejhorším zemím Evropské unie. Hůře už je na tom jen Bulharsko, tedy nejchudší a nejzaostalejší člen EU.