Česko za 7 let získalo 60 procent eurodotací. Zbývají poslední dva roky

Praha – Česko dostalo v oblasti čerpání evropských dotací další zásadní důtku. Ministerstvo dopravy kvůli porušení zákona o veřejných zakázkách uložilo pražskému dopravnímu podniku sankci ve výši 4,2 miliardy korun. Rozhodnutí se týká tendru na dostavbu nové části trasy metra A, jehož podmínky měly být diskriminační a favorizovat výherce zakázky. S koncem roku vyprší dosavadní programovací období a české vysvědčení z čerpání fondů bude i bez toho špatné. I když - ještě před několika měsíci to vypadalo, že bude mnohem hůř.

Ztráta dopravního podniku se týká dlouhodobé dotace Evropské investiční banky (EIB), která poskytla na prodloužení metra trasy A do Motola úvěr 11 miliard korun. Zkrácení zmíněné dotace o 4,2 miliardy by mohlo ohrozit nejen tuto stavbu, ale samotné čerpání úvěrů EIB.

Jak se totiž EIB postaví k přispívání na údajně netransparentní zakázky, je důležité. Při nálepce lhostejnosti by totiž mohla snížit důvěru na finančních trzích ve vlastní produkty, čehož se bude chtít vyvarovat. Zatím však zmíněnou částku, korekce, nechce EIB zpátky. Podle radního Jiřího Pařízka (TOP 09) Praha požádala o to, aby mohla zkrácenou dotaci čerpat na jiné dopravní projekty. O evropské peníze by tím přijít nemusela.

Sprint Rusnok

Ať už stávající případ kolem dopravního podniku dopadne jakkoliv, Česko přichází o peníze prakticky v každém resortu – např. kvůli podezření z nekalosti, nebo neschopnosti prostředky náležitě vyčerpat. Pro končící období 2007 až 2013 měla země k dispozici kolem 790 miliard korun. Podle zatím posledního oficiálního propočtu ministerstva pro místní rozvoj ze září 2013 vypadá poměr české dotační liknavosti následovně. K začátku října tuzemští příjemci získali na své účty 465 miliard, tedy asi 59 procent možného.

Vzhledem k nedávné době se přitom tohle číslo jeví sympaticky. Například v červenci tvořila vyčerpaná část dotací jen třetinu a Češi v tomto ohledu patřili k nejhorším v EU. Stíhací jízdu zahájila vláda Jiřího Rusnoka na začátku září. Tehdy se domluvila na přesunu části peněz z „problémových“ programů do úspěšnějších. Naopak neúspěšně lobbovala přes české europoslance za svůj návrh, aby Česko mohlo prodloužit nynější čerpání dotací o jeden rok.

V zásadě jde o možnost, kterou měly v letech 2007 až 2010 tehdejší nové členské země EU spolu s Řeckem a Portugalskem. Platilo pro ně, že mohou podle takzvaného pravidla n+3 uplatnit u EU žádost o proplacení peněz na projekty až do tří let po přijetí závazku. Nyní se ale užívá o rok kratší termín, tedy n+2. Poslední peníze na projekt podepsaný ještě letos tak adresáti dostanou v roce 2015.

A v příštím finančním období unie v letech 2014 až 2020 bude pro změnu možnost tříletého dočerpávání opět standardem. Česko navrhovalo, aby pravidlo n+3 platilo pro všechny země i nyní, tedy v letech 2011, 2012 a 2013.

  • Zmíněná pravidla n+3, resp. n+2, mají státům pomoci v plynulém příjmu dotací po celé sedmileté cykly. V praxi umožňovaly z peněz určených pro roky 2008 až 2010 čerpat i v následujících třech letech. Pro roky 2011 a 2012 platí obdobné pravidlo, jen s dvouletou rezervou. Kvůli tomu, že se oba typy sbíhají v roce 2013, tak musí Česko ještě letos stihnout schválit a zaslat do Bruselu žádosti na 65 % všech peněz pro konkrétní program.  

Jedna věc je schválení, druhá pak ale čerpání reálných peněz - po administrativním kolečku z Prahy do Bruselu a zpět. Mechanismus přijímání dotací totiž funguje většinou zpětně: tedy stát zainvestuje do programů z vlastního rozpočtu a peníze si pak nechá proplatit z Bruselu. Ke všemu navíc celý proces brzdí i řízení antimonopolního úřadu, kterému leží na stole ke schválení projekty za desítky miliard. Česko se proto snaží vybojovat u Evropské komise výjimku, aby závazné lhůty byly prodlouženy o dobu podobných „řízení navíc“.

Z celkové dosud jisté částky (tedy 465 miliard – hrazené zatím ze státního rozpočtu) požádalo ministerstvo Evropskou komisi o zpětné proplacení cca 290 miliard. To znamená něco přes třetinu celkové částky. Právě tuto sumu považují úřady za skutečně vyčerpané dotace. Odhlédnuto od zpětného proplácení a zdlouhavé administrativy - ministerstvo ve svém pesimistickém scénáři počítá s tím, že by Česko do konce roku nevyčerpalo asi 30 miliard korun nárokovatelných v letošním roce.

Nové sídlo Úřadu Regionální rady Severozápad
Zdroj: ČTK
Autor: Libor Zavoral

Stát usiluje o finanční podporu z EU prostřednictvím systému „operačních programů“. Právě ty vnímá řada lidí po sérii afér spíše negativně a zčásti jistě oprávněně. Neformální symbol mezer v evropském čerpání pak představuje program Severozápad. Po obvinění jeho vedení v roce 2011 stát i Evropská komise poslaly na dotační úřad auditory a nakonec zastavily vyplácení peněz. Obnovení podmínila komise zaplacením plošné korekce 2,6 miliardy a stát dlouho trval na tom, že většinu uhradí kraje. Ty to odmítaly. Regionální a vrcholní politici se dohodli rozdělení platby letos v létě, Evropská komise následně obnovila program.   

O něco lépe si alespoň v míře škod vedl sousední regionální program Severovýchod. Za pochybení při rozdělování dotací stát na konci zaplatil „jen“ 240 milionů korun. Problémy u dotačního programu Jihozápad měly nakonec pouze soudní dohru – dva hlavní úředníci dostali tříletou podmínku a zákaz pracovat s dotacemi.

Problémů s čerpáním se ale nevyvarovaly ani jiné než regionální projekty. Program Životní prostředí ještě v září mohl být na dotacích o 14 miliard chudší. Čerpání totiž zdržovaly hlavně kontroverzní stavby nových čističek vod. Dotačním úředníkům proto chybí dokončené projekty, které by mohli obratem zasílat do Bruselu. Podobné trable se týkají i Integrovaného operačního programu, který spravuje společně resort vnitra, zdravotnictví, práce, kultury a pro místní rozvoj. U nich sráží ideální čerpání třeba pomalé projekty na opravu památek nebo další oblast s velmi problémovou dotační pověstí: prostředky na sociální integraci. Suma sumárum: hrozba ztráty až 5 miliard. A další ztrátu 1,5 miliardy lze pravděpodobně najít i v programech na zaměstnanost a podnikání.

Obměnou a odkládáním k velkým ztrátám

Příčinou všeho je podle řady odborníků dlouhodobé přehlížení problémů, které místo včasných zásahů musely řešit soudy, trestní právo, případně pokuty evropských komisařů. Za škodou prý stála i obměna úředníků zodpovědných za jednotlivé programy už v roce 2006 po parlamentních volbách, řekl nedávno pro server EurActiv.cz šéf Úřadu Regionální rady ROP Střední Čechy Tomáš Novotný. A zmiňuje i zbytečně velké množství konkrétních programů, složitou administrativu a dlouhé čekací lhůty.

I v dotačních programech platí, že čas jsou peníze – a v této oblasti nemalé. „V EU se můžeme setkat s celou řadou zemí, které mají více či srovnatelně operačních programů jako Česká republika a jsou v čerpání úspěšnější – například Polsko a Portugalsko, ale i jiné země. Náš hlavní problém spočívá v tom, že se během posledních sedmi let správně nereagovalo na skutečnost, že čerpání někde nefunguje,“ dodává v rozhovoru Novotný.