Biopotraviny: Kvalita, nebo marketingový útok na peněženku?

Praha – Biopotraviny se staly synonymem pro zdraví a zdravý životní styl. Jejich obliba stoupá, a proto se prodávají už nejen ve specializovaných prodejnách, ale i v obyčejných supermarketech. Napadlo vás ale, jestli bio není synonymem také pro skvělou marketingovou bublinu?

Pro výrobu všech potravin platí jasná pravidla daná legislativou. Biopotraviny jsou v zákoně ošetřeny zvlášť a musí být vyprodukovány podle zásad ekologického zemědělství, což v sobě skrývá mnoho podmínek a nařízení, které výrobce, pěstitel nebo chovatel musí dodržovat. Všichni ekoproducenti musí být certifikovaní a jsou pravidelně kontrolováni organizacemi pověřenými ministerstvem zemědělství. Biocertifikát a dovolení označit výrobek jako bio dostanou jenom v případě, že splní všechna pravidla.

Tak například při pěstování biopotravin se na rozdíl od pěstování potravin konvenčním způsobem nesmí používat pesticidy, průmyslově vyráběná hnojiva, geneticky modifikované organismy a další. To samozřejmě budí dojem, že takový produkt musí být zaručeně nejzdravější. O tom, že z hlediska obsahu zbytků postřiků i hnojiv jsou biopotraviny lepší než konvenční potraviny, není mezi experty sporu.

Avšak standardně pěstované rostliny se stříkají proto, aby je nepožírali škůdci a nenapadaly plísně. Biopotraviny takto chráněné nejsou a právě v tom může být podle odborníků také úskalí. „Mikrobiální znečištění biopotravin může být na rozdíl od těch klasických vyšší,“ uvedla profesorka Jana Dostálová z Ústavu analýzy potravin a výživy Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. A dodává další znepokojivá fakta: „Rostlina, pokud není ošetřena chemicky, se proti škůdcům sama také brání a brání se látkami, které si syntetizuje a které nejsou ve většině případů vhodné ani pro člověka.“ Jde o tzv. přírodní toxické látky a právě biopotraviny jich v některých případech obsahují vyšší množství než zboží z běžné produkce.

Studie nepřipisují biopotravinám jednoznačné klady ani co se týče obsahu vitamínů, minerálních látek nebo vlákniny. „Tady je ta biologická variabilita tak veliká, že může být někdy složení příznivější u biopotravin, někdy příznivější být nemusí, ale není jednoznačné, že by biopotraviny obsahovaly více vitamínů, více minerálních látek a dalších látek ochranných,“ upozornila Dostálová.

Biopotraviny ze třetích zemí

Na trhu najdeme nejen biopotraviny z lokální produkce, ale třeba i biobanány. Pro označení bio je i v případě dovozu ze třetích zemí důležité, aby biopotraviny splňovaly přísná pravidla. „Ve třetích zemích působí kontrolní organizace, které jsou akreditovány Evropskou komisí speciálně pro certifikaci bioproduktů dovážených do zemí Evropské unie. To znamená, že inspektoři těchto kontrolních organizací provádějí fyzické kontroly na místních ekofarmách i u výrobců biopotravin a ověřují, že jsou pravidla pro bioprodukci splněna. Pokud ano, certifikují tuto produkci pro dovoz do EU,“ vysvětlil Martin Leibl z Oddělení ekologického zemědělství ministerstva zemědělství.

Na dovoz biopotravin pak ještě dohlíží celní správa, která fyzicky kontroluje dovážené zboží a ověřuje všechny průvodní doklady. Stejně tak musí být každý dovozce biopotravin ze třetích zemí registrován na ministerstvu zemědělství a podléhá pravidelné kontrole. Paradoxem je, že už nikdo neřeší, že ekologicky pěstované biopotraviny jsou zcela neekologicky dováženy přes půl zeměkoule. Opravdu ekologicky smýšlející člověk se takovým biopotravinám nejspíš raději vyhne.

Libo-li bioprasátko?

Stejně jako u biopotravin rostlinného původu mají i biopotraviny živočišného původu svá pro a proti. Jednoznačným plusem je, že v ekologickém zemědělství se velmi dbá na tzv. pohodu neboli welfare zvířat. „Projevuje se to například v tom, že to zvíře, když je ve stáji, tak má legislativně garantovaný životní prostor, kolik metrů čtvereční plochy musí mít k dispozici. Ekologická zvířata potom mají přístup do výběhu nebo na pastvu,“ popsal Leibl.

To je podle expertů hlavní plus biofarem. Díky tomu, že na nich mají zvířata více pohybu a nežijí v tak stresovém prostředí, má jejich maso nižší obsah tuku než maso běžného dobytka. Pro zvíře příznivější životní podmínky se pak odráží i v lepší chuti, vůni a struktuře biomasa.

Ekologicky chovaná zvířata musí být také krmena krmivy pocházejícími z biozemědělství. Jenže jak ukazují zkušenosti z praxe, biofarmu můžeme najít i v těsném okolí frekventované silnice. „Pravidla ekologického zemědělství se vztahují na hospodaření farmáře, na to, co může farmář ovlivnit způsobem hospodaření. Je samozřejmé, že žijeme v prostředí, které je do určité míry obecně kontaminováno. V těchto případech se ekologické zemědělství řídí obecnými limity znečištění, platnými pro konvenční zemědělství, například v případě těžkých kovů,“ upozornil Leibl. Jinými slovy rozdíl v tom, jakému znečištění je vystavena produkce z biofarmy a od běžného zemědělce, neexistuje.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK
Autor: PICTURE ALLIANCE/Frank May

I biotuk zůstává tukem

Na závěr se pojďme podívat na biopotraviny z hlediska jejich výživových kvalit. Profesorku Dostálovou jsme nechali porovnat oblíbený salám Vysočina v jeho bio a standardní podobě. „Z hlediska složení výrobku jsou v podstatě stejné, protože Bio Vysočina a klasická Vysočina obsahují kolem 50 % tuku a z hlediska výživového ani jeden výrobek není vhodný pro zdravou stravu. Oba výrobky obsahují živočišný tuk, který z pohledu výživy nemá vhodné složení, jde převážně o nasycený tuk a oba výrobky také obsahují cholesterol,“ popsala expertka. Stejně tak biobůček bude pořád jen bůček a našemu zdraví rozhodně nepřidá.

Bioprodejny, které se většinou nazývají jako „Zdravá výživa“, jsou také plné různých biobonbonů, biosušenek, biotyčinek, biochipsů a dalších pochutin. Tyto výrobky jsou samozřejmě dražší než standardní produkty stejného složení. Mezi nejčastější zákazníky, kteří tyto pochutiny nakupují, pak patří rodiče. Svým dětem chtějí zkrátka dopřát něco lepšího a jsou ochotni za to zaplatit.

Stačí se ale na chvilku zastavit, zamyslet a zjistíme, že biosušenky jsou pořád jenom sušenky, které dětem nic přínosného nedodají. Je sice pravdou, že v nich nenajdeme tzv. éčka chemického původu ani zbytky kontaminujících látek. „Když se ale podíváme na složení, tak si ve většině případů přečteme, že obsahují 20, 30, někdy i více procent tuku nebo značné množství cukru, takže pokud zkonzumujeme třeba celé balení, tak už si vyčerpáme téměř celou doporučenou denní dávku tuku,“ varuje profesorka Dostálová.

Je tedy důležité si uvědomit, že ne vše, co je bio, je lepší. Takové výrobky v porovnání s těmi klasickými neobsahují ani méně energie, ani méně cholesterolu a ani méně cukru. Cukr prostě zůstává stále cukrem a tuk tukem. Jinými slovy biopotraviny mají své přednosti, rozhodně to ale neplatí paušálně. Nestačí si tedy jen koupit výrobek s nálepkou bio, ale musíme se podívat i na složení. Stejně bychom měli postupovat i u klasických potravin.