Tučná léta skončila, v českém fotbalu se obrací každá koruna

Praha – Šestnáct fotbalových klubů, stejná pravidla, stejný počet zápasů, ale finanční podmínky jsou nesrovnatelné. Většina celků i přes razantní úspory balancuje na hranici přežití. Na svůj provoz si dokáže v současné době vydělat jen dvojice z čela tabulky, tedy pražská Sparta a plzeňská Viktoria. Rozdíly v příjmech mezi malými a velkými kluby se navíc prohlubují. Penězi v českém fotbalu se zabýval speciál Ekonomiky ČT24 Liga v ofsajdu.

SHÁNĚNÍ SPONZORŮ JE OBTÍŽNÉ


S jakými rozpočty bojují mimo hřiště, o tom české kluby příliš nemluví. Jedno je ale podle odborníků jisté – propast mezi bohatými celky a těmi, které otáčejí každou korunu, než ji utratí, se s každým rokem prohlubuje. „Finanční situace je každým rokem složitější a složitější. Stabilní je v klubech, které mají opravdu bohaté majitele, resp. mají hodně silné generální partnery,“ říká fotbalový agent Sport Investu Viktor Kolář.

Mistrovská Sparta podle neoficiálních informací každoročně hospodaří s částkou kolem 300 milionů korun. Plzeň údajně měla na letošní sezonu k dispozici zhruba 160 milionů. „U těch nejmenších se to pohybuje od třiceti do padesáti milionů korun ročně. Nůžky se velmi rozevírají, mimo jiné i proto, že kluby hrají evropské poháry, kde je velká možnost získat peníze navíc,“ přiblížil šéfredaktor časopisu Hattrick Pavel Procházka. Například Plzeň si za poslední tři roky v Lize mistrů dokázala vydělat bezmála 700 milionů korun.

Řada týmů shání generálního sponzora jen obtížně. Třeba pražské Slavii to trvalo celý jeden rok. „Myslím si, že Česká republika není stavěná na to, aby měla 16 klubů v první lize, 16 ve druhé lize. To je prostě moc. Peněz ubývá a logicky se jich potom nedostává jednotlivým klubům,“ konstatoval sportovní komentátor ČT Jaromír Bosák.

Peníze od sponzorů pokrývají zhruba polovinu rozpočtu. Částku, na kterou dřív stačil jeden partner, ovšem dnes kluby často shání hned u několika firem. Ty už totiž nejsou tak štědré, jako bývaly v devadesátých letech. „Současná ekonomická situace úplně nenahrává tomu, aby firmy vstupovaly do klubů. I z pohledu nižší návštěvnosti to leckde není úplně ideální investice,“ míní marketingový ředitel Českého olympijského výboru Martin Tesař. Českou ligu navíc zasáhlo hned několik skandálů, těmi hlavními jsou korupce a výtržnosti během utkání.

V západní Evropě se podle místopředsedy FAČR Dušana Svobody na financování fotbalu rovnoměrně podílí tři zdroje: sponzoring, příjmy ze vstupenek a televizní práva. Právě na nízké výnosy z televizních práv si stěžuje třeba majitel plzeňské Viktorie Tomáš Paclík. „Obrovský problém pro majitele klubů je ten, že u nás jsou naprosto zanedbatelné příjmy z televizních práv. I v zemích jako Maďarsko nebo Polsko jsou ty příjmy několikanásobně vyšší,“ nechal se slyšet Paclík ve speciálním vydání Ekonomiky ČT24 Liga v ofsajdu.

KOLIK VYDĚLÁ KLUB NA VÍTĚZSTVÍ V LIZE?


O vítězi domácí nejvyšší soutěže už je rozhodnuto – z ligového poháru se bude tentokrát radovat pražská Sparta. Z Fotbalové asociace zamíří do letenské kasy zhruba 12milionová prémie. Z titulu ale plynou i další příjmy. „Vítězství v domácí lize a v domácím poháru dává možnost probojovat se do Ligy mistrů, která může přinášet obrovské finanční zisky,“ říká mluvčí Sparty Ondřej Kasík.

Domácí mistr si automaticky zajistí účast ve druhém předkole Ligy mistrů. „Pokud se to povede tak jako Plzni, že postoupí do základní skupiny, tak už víte, že takřka 300 milionů máte jasných, můžete postupovat dál, takže další peníze za vítězství, za postup,“ vypočítává komentátor ČT Jaromír Bosák.

Video Ekonomika ČT24
video

Ekonomika ČT24

Kromě peněz přináší účast v evropských soutěžích i další výhody. „Je to samozřejmě prestiž, prezentace českého fotbalu, je to zviditelnění hráčů, které potom znamená, že je potenciál pro jejich prodej,“ přiblížil fotbalový agent Sport Investu Viktor Kolář. A doma si může klub vydělat nemalou sumu z prodeje vstupného na evropské duely.

PLATY HRÁČŮ: NA EVROPSKÉ POMĚRY JSOU NÍZKÉ


Nemalou část klubových rozpočtů tvoří platy hráčů. Částky, které dostávají členové prvoligových týmů, se poměrně výrazně liší – de facto korespondují s postavením klubu v ligové tabulce. Platí přímá úměra – čím lepší tým, tím víc si jeho hráči vydělají, měsíčně se tyto částky pohybují od 15 000 až do několika stovek tisíc.

Celkový výdělek fotbalisty se odvíjí taky od jeho výkonnosti. Individuální parametry mohou podle místopředsedy FAČR Dušana Svobody určovat až 40 procent hráčských příjmů.

Svým kolegům z evropských velkoklubů mohou ale tuzemské hvězdy jen závidět. Například kanonýr Barcelony Lionel Messi má základní plat 12,5 milionu eur ročně a k tomu 2,5 milionu eur na prémiích (v přepočtu tedy 405 milionů korun ročně). „Platy hráčů jsou u nás několikanásobně nižší než platy hráčů v Německu, ve Francii, v Itálii. A musím říct, že se nemůžeme rovnat ani s Rakouskem nebo Polskem,“ říká Viktor Kolář ze Sport Investu.

Minulostí už je situace, kdy se kluby přetahovaly o drahá esa a nabízely jim mnohaleté kontrakty. Většina z nich si je totiž nemůže v současnosti dovolit. Jak ale ujistil ve speciálu Liga v ofsajdu místopředseda FAČR Dušan Svoboda, v současné době nejsou v tuzemské lize kluby, které by měly přímé existenční problémy.