Spory o autorské poplatky končí u soudu, občas vyhraje i podnikatel

Praha – České soudy jsou zahlcené žalobami kvůli neplacení poplatků. Například pražský městský soud eviduje od začátku roku 400 případů, kdy se organizace zastupující autory či interprety snaží ze živnostníků vymoci peníze za to, že v jejich provozovnách jejich hudba zní. Většinou vyhrávají autorské svazy, jsou ale podnikatelé, kteří soud přesvědčili, že je v jejich případě placení za veřejnou produkci nefér.

René Vaněček z Kadaně u soudu uspěl. Svým zákazníkům pouštěl v klubu cédéčka od regionálních kapel. Přestože měl od interpretů souhlas, přišla kontrola z Intergramu a chtěla zaplatit poplatek za veřejné šíření hudby. „Ze začátku chtěli skoro třináct tisíc korun, pak to snížili na zhruba tři tisíce korun. Rozhodl jsem se, že nezaplatím,“ popsal Vaněček.

Obrátil se proto na soud, který mu dal za pravdu. Intergramu platit nemusí, právě proto, že se s autory nahrávek předem domluvil. Případů, kdy živnostník vyhraje nad správcem autorských práv, je ale minimum. Většina z nich místo sporů raději zaplatí anebo hudbu jednoduše vypne.

Kdo uspěl u soudu ve sporu o poplatky:

  • majitelé služebních vozů
  • živnostníci, kteří doložili, že reprodukcí hudby si nezvýšili zisk (kadeřnice poslouchající rádio při práci)

Zvláštní případ: lázně

  • Tuzemské lázeňské domy argumentovaly tím, že lidi léčí – a tudíž by se na ně povinnost platit poplatek vztahovat neměla. Autorské organizace po nich peníze chtějí – hudba se podle nich třeba pouští na pokojích, které jsou vlastně hotelové. S tímto názorem se ztotožnil i Evropský soudní dvůr. 

Autorské poplatky v Česku vybírá hned šest organizací. „Hudba hraje roli při dotváření příjemné kulisy pro zákazníka, takže v tomto směru má ekonomickou hodnotu,“ obhajuje smysl poplatků předseda představenstva Ochranného svazu autorského Roman Strejček.

Například provozovatelé taxislužby tak musí platit hned třem najednou – zpěvákům, autorům hudebních děl i mistrům zvuku. „Je to úplný nesmysl, když platím poplatek za rádio jako za přijímač,“ myslí si brněnský taxikář Radek Lauterbach.

Poplatky za veřejné šíření hudby se pohybují od 200 korun až po několik tisíc. Závisí na počtu přístrojů, velikosti obce i samotné provozovny. Naopak pokuty za nezaplacení se mohou vyšplhat až na dvojnásobek poplatku.

Muzikantům vydělávají hlavně koncerty, rádio ale není zanedbatelné

Hlavní příjmy muzikantů dnes pocházejí ze živých koncertů místo z prodejů nosičů, nezanedbatelný podíl ale činí právě i honoráře za písně odehrané v rádiu. Na kolik si který interpret přijde, je ale obchodní tajemství. „Když uděláte dobrou písničku, rádia ji hrají, lidem se to líbí, chtějí to slyšet na koncertě, tím pádem vás pozve pořadatel… jsou to spojené nádoby,“ popisuje František Táborský z Chinaski. Někdy ale funguje i opačný případ – muzikanti píseň představí na koncertech a teprve potom si jí všimne rádio.