Praha - Situace českých Romů se příliš nezlepšila ani dvacet let po sametové revoluci. Tvrdí to studie romské organizace Dženo. Pozitivní je prý třeba podpora romské kultury či jazyka, zhoršily se ale bytové i pracovní podmínky, navíc výrazně zesílil extremismus. Podle předsedy Asociace romských občanských iniciativ Evropy v ČR (AROIE) Ivana Veselého je hlavním viníkem stát. Asociace chce proto vypracovat návrh řešení, sdělil dnes Veselý na tiskové konferenci.
Situace Romů se po listopadu 89 příliš nezlepšila
„My Romové jsme se tady narodili a nejsme tady na smlouvu, jako nějací dělníci, chce tady žít a budeme tady žít. Chceme, abyste na nás byli hrdí a my na vás. Podporujeme Občanské fórum,“ řečnil v listopadu 1989 na Letenské pláni tehdejší předseda Romské občanské iniciativy Emil Sčuka. Nyní i sami Romové říkají, že je mnohé jinak - očekávání nejsou naplněná na obou stranách.
Ivan Veselý ve Studiu ČT24:
„Rozdělil bych to do dvou desetiletek. Prvních deset let po listopadu 89 jsme zaznamenali rozvoj romské kultury, jazyka a folkloru a literatury a stát výrazně podporoval toto emancipační chvění v romských komunitách. Posledních deset let se tato politika ze strany státu změnila, změnila se rétorika a tlačilo se to do sociálních problémů, do sociálně patologických jevů.“
GALERIE
videogallery_86098
Důkazem je studie, která poukazuje na rozšířený „anticiganismus“, jehož důsledkem je rozvoj hnutí skinů, vznik romských ghett či protiromská prohlášení vládních činitelů. Upozorňuje také na to, že od ledna 2008 do června 2009 zaútočili na Romy nejméně třikrát žháři, odehrálo se také několik protiromských pochodů a řada fyzických napadení Romů.
„Stát má hlavní zodpovědnost za to, jak se žije ve společnosti těmto občanům,“ myslí si Veselý. Nelíbí se mu třeba, že stát nepomohl Romům, kteří po revoluci kvůli ekonomickým změnám přišli o práci. Zůstali tak coby nekvalifikovaná pracovní síla. Systém je navíc podle studie nastaven tak, že pracovat pouze příležitostně a brát sociální dávky je poměrně lukrativní. Tragédie je navíc podle Veselého v tom, že Romové na tuto hru přistoupili.
V Česku je teď přes 300 vyloučených lokalit. Žije v nich až 80 tisíc lidí, převážně Romů. Někteří se stali obětí spekulantů s nemovitostmi, další přišli o práci. Před listopadem 1989 žila většina Romů ve státních či podnikových bytech, po revoluci ale mnoho nemajetných rodin mělo s bydlením problémy. To vedlo ke vzniku ghett, kde se vyloučení Romů ještě prohlubuje. „Žádný akt vlády ještě nebyl nijak efektivní v potírání rasové segregace v oblasti bytové politiky,“ konstatují romská sdružení.
V nalezení dobré práce prý brání Romům také nedostatečné vzdělání. Speciální školy, kam třetina Romů, kolikrát i bezdůvodně, chodila, už po 20 let neexistují, přesto jsou v Česku základní školy, kde je až 90 procent Romů. „Rodiče mají z té romské populace strach a určitě mají rasové předsudky. Já jsem přesvědčená, že ty obavy na místě nejsou,“ tvrdí zástupkyně ředitelky takové školy Jana Jonková.Přechod na střední školy pak ani pro ty to žáky, není jednoduchý. Přesto teď studuje daleko víc Romů, než před revolucí. Za alramující ale Asociace romských občanských iniciativ považuje stále častější odchody Romů do zahraničí.
Situace Romů od roku 1989