Praha - Ministerstvo spravedlnosti má bývalému důstojníkovi Bezpečnostní informační služby (BIS) Vladimíru Hučínovi zaplatit kvůli jeho několikaletému trestnímu stíhání odškodnění 200 tisíc korun za nemajetkovou újmu. Rozhodl o tom dnes Obvodní soud pro Prahu 2, který zároveň zamítl jeho požadavek na náhradu ušlého zisku za pobyt ve vazbě. Rozsudek je nepravomocný. Hučín i právní zástupkyně ministerstva si ponechali lhůtu na podání odvolání, Hučín ale novinářům řekl, že se proti rozhodnutí odvolá. Ministerstvo s verdiktem nesouhlasí.
Hučín vysoudil na státu odškodné 200 tisíc
Hučín byl obviněn a obžalován z několika trestných činů. Byl podezřelý například z toho, že v 90. letech, kdy pracoval v BIS, podněcoval levicový extremismus, aby mohl na jeho hrozbu upozornit. Soudy jej tehdy osvobodily. Nyní chce dvoumilionové odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním řízením, které bylo podle něho zahájeno nezákonně, a navíc trvalo přes šest let. Podle soudce Pavla Riedlbaucha byl ale oprávněný pouze jeden z nároků: „Soud přiznal nemajetkovou újmu ve výši 200 000 korun pouze za vazbu.“
Hučín pokládá dnešní rozsudek za „zcela neuspokojivý“
Milan Paumer:
„Musí se odvolat. Vždyť mu zničili život.“
Finanční satisfakce má nahradit i omezení jeho osobní svobody vazbou. Za mřížemi strávil zhruba rok, z toho byl prý asi tři měsíce nezákonně internován na psychiatrii, což označil za „pokus udělat z něho blázna“. Zkoumání psychiatry ale podle soudce souviselo s vazbou a soud to zohlednil i při určení výše finanční satisfakce. Kvůli trestnímu stíhání Hučín podle svých slov nemohl sehnat práci ani poté, co byl z vazby propuštěn. Celým trestním řízením podle něho utrpěl on i jeho rodina. Ostatní důvody nároku na náhradu nemajetkové újmy ale dnes soud označil za neoprávněné. Podle soudce Riedlbaucha chybí zákony, podle kterých by v takových případech byl stát odpovědný za případnou újmu.
Vyhlášení rozhodnutí se účastnila řada Hučínových příznivců, kteří dávali najevo, že se jim rozsudek nelíbí. Někdejšího disidenta přišel podpořit například i Milan Paumer, který se spolu se Ctiradem a Josefem Mašínem probil v roce 1953 do západního Německa. Hučín by podle něj měl dostat vyšší odškodnění.
Ministerstvo: Délka řízení byla přiměřená okolnostem případu
Hučín dále tvrdí, že jej poškodili i policisté a žalobci tím, jak se k případu vyjadřovali pro média. Bez důkazů ho měli označovat za teroristu. Proces byl navíc podle něho bezdůvodně neveřejný. Celé řízení narušilo jeho práva na zachování důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti, soukromý a rodinný život a právo na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů. Způsob vyjadřování policie a žalobců pro média byl sice podle soudce „zcela nevhodný“ a zvýšil nemajetkovou újmu, ale nebyl nezákonný. Soudy navíc podle něho nepochybily, když z hlavního líčení vyloučily veřejnost.
Hučín na státu vymáhá i 221 962 korun jako náhradu ušlého zisku za údajně nezákonný roční pobyt ve vazbě, protože v té době nemohl pracovat. Podle právní zástupkyně úřadu se ale neprokázalo, že byl Hučín v době uvalení vazby zaměstnaný, z BIS byl prý propuštěn již předtím. Riedlbauch dnes uvedl, že z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že aby jeho nárok uznal, muselo by být vzetí do vazby příčinou ztráty výdělku: „Soud dospěl k závěru, že v této části je žaloba neopodstatněná.“
Úřad nechce platit ani náhradu nemajetkové újmy v požadované výši, kterou považuje za přemrštěnou. Hučínův pobyt ve vazbě byl prý nezákonný jen částečně. Délka řízení byla podle resortu přiměřená okolnostem případu. Ministerstvu dal za pravdu i soudce. Řízení podle něj nebylo jednoduché, bylo provedeno velké množství důkazů a k případu vypovídalo mnoho svědků.
Vladimír Hučín