Praha – Kdo by neznal sv. Mikuláše. Usměvavého pána s plnovousem, který spolu se svou družinou navštěvuje děti, aby je odměnil sladkostmi. Večerní pochůzka tohoto světce spolu s čertem a andělem je u nás všeobecně známa. Mikuláš zahřeje naše nejmenší laskavým slovem, hrozivý čert je naopak postraší. Právě 5. prosinec je pro děti jakousi zkouškou celoročního chování. Hodné dostanou do punčochy sladkosti, zlobivé uhlí a brambory. Postupem času se změnily i dárky, které dnešní děti dostávají. Dřív to byly mandarinky, čokolády, dneska jsou to auta, panenky.
Rodiče po roce opět řeší dilema – pozvat Mikuláše, či nikoliv?
A proč zrovna 6. prosinec?
Český Mikuláš, americký Santa Claus, německý Weihnachtsmann i francouzský Pere Noël mají společného předka, který se narodil kolem roku 280 v Turecku, kde také 6. prosince 345 zemřel. Byl jím svatý Mikuláš, biskup z Myry, který proslul štědrostí, jako obránce víry a zachránce nespravedlivě obviněných.
Dokonce i nejstarší tradiční zvyky jdou ruku v ruce s moderní dobou. Příchod Mikuláše v doprovodu čertů a andělů do jednotlivých domů, zvyk, který otevírá vánoční období, doprovází v dnešní době výraznou měrou také komerce. Ačkoli je v posledních letech Mikuláš vytlačován americkým Santa Clausem, česká tradice stále žije.
Záplavy nabídek na služby mikulášské družiny jsou často už měsíc předem vylepeny na vchodech řady domů i na pouličních lampách. Rodiče mají často těžké rozhodování, zda pozvat cizí pohádkovou návštěvu, či se spolehnout na osvědčené služby svých známých či příbuzných. Novodobou mikulášskou tradicí jsou i návštěvy u nemocných dětí nebo těch bez rodičů. Dárky třeba od nadací potom nedostávají jen děti, ale třeba i nemocnice.
Původní smysl mikulášského průvodu byl ale odlišný
Mikuláš měl zahnat ze světa zlé čarovné síly, jimž se právě za dlouhých předvánočních nocí nejvíc daří. Mikulášova družina měla také zajistit, aby se příští rok vydařil. Její členové proto museli vysoko skákat, aby narostlo vysoké obilí, a křičet, aby byl plodný dobytek i hojná úroda.
Návštěvy svatého Mikuláše byly krajově rozdílné. V chudších krajích dávaly děti před spaním punčochu za okno či dveře. Ráno pak nacházely odměnu za své celoroční chování. Oproti tomu v bohatších krajích navštěvoval sv. Mikuláš děti osobně. Na sobě měl bílou košili a dlouhý plášť. V jedné ruce držel zlatou berlu, v druhé pak jutový vak plný dárků.
Namísto Mikuláše se ale místy objevovala také Mikuláška, tedy Mikulášova matička. Kárala děti za neposlušnost a nabádala je k úctě ke starším lidem, zejména pak k rodičům. Připomínala dětem důležitost pravidelného modlení. Bývala přísnější než Mikuláš a také nosívala málokdy dárky. Místo dárků a sladkostí nadělovala metlou.
Nadpřirozenou družinu tvoří dnes vedle Mikuláše jenom čerti a andělé. Dříve však byl průvod početnější, světce doprovázeli i kominíci, husaři, židé či mouřenín. Ještě před pár lety se ale děti mohly setkat i se smrtkou, která budila opravdovou hrůzu i mezi rodiči.
