Zdeněk Velíšek je francouzským rytířem už i oficiálně

Novinář a ikona zahraničního zpravodajství České televize Zdeněk Velíšek převzal na francouzské ambasádě insignie rytíře Řádu umění a literatury. Tímto vyznamenáním vyjadřuje Francie vděk za trvalou podporu a šíření francouzské kultury. Právě francouzskému prostředí se spolu s problematikou Evropské unie Zdeněk Velíšek dlouhodobě věnuje.

„Tak trochu jsem odložil svůj původní obor – španělštinu. Jsem hispanista. Když jsem přišel v roce 1990 do televize a viděl jsem, že Španělsko zůstává za Pyrenejemi, nechce se posunout do srdce Evropy, přeskočil jsem na francouzštinu, které jsem se ovšem věnoval celoživotně,“ zavzpomínal při slavnostní řeči Zdeněk Velíšek po obdržení francouzského řádu.

Vedoucí redaktor zahraničního zpravodajství ČT Michal Kubal: „Pro mě je to jen potvrzení toho, co už všichni dávno víme. Že Zdeněk Velíšek je ikona České televize, ikona zpravodajství a tento řád to jen potvrdil.“

Nejenže Zdeněk Velíšek dostal svůj první francouzský řád, ale také považuje vyznamenání za připomínku, že už se má držet Francie jako svého teritoria. Země galského kohouta pro něj byla vždy laboratoř. „Jako lékař, který studuje člověka, ho potřebuje poznat zevnitř. Já jsem nutně potřeboval poznat Francii zevnitř,“ zhodnotil vztah k západoevropské zemi.

Rozhovor se Zdeněk Velíškem po převzetí vyznamenání:

Zdeněk Velíšek na soutoku Seiny s Vltavou (zdroj: ČT24)

„Podíval jsem se na seznam lidí, kteří řád u nás dostali, a byl jsem šokován. Václav Havel, Bohumil Hrabal, Petr Eben, Hana Hegerová, Magdalena Kožená, Radoslav Kvapil, Jiří Menzel, Jan Saudek, Bořek Šípek, Jan Vladislav a Eva Zaoralová,“ vypočítává slavné držitele vyznamenání Velíšek.

Jedním z motivů připoutání právě k Francii mu prý byla silná francouzsko-česká vazba z období takzvané první republiky. Stejně tak ho oslovila tvorba francouzských autorů a filosofů. „Škoda, že se mi nepodařilo předat všechny své dojmy z mládí české veřejnosti, která dnes neví, že na evropském kontinentu je země, se kterou česká země kdysi tolik souzněla,“ zalitoval.

První lekcí byl rozhovor s Miterrandem

Do Československé televize nastoupil jen několik týdnů před okupací země vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Normalizační instituce před ním o něco později zavřela dveře, podle svých slov to bral s úlevou. Vrátil se do ní až po listopadu 1989. Za svůj osud vedle televize považuje jazyky, lingvistiku a překládání.

Ve starším rozhovoru u příležitosti jeho 80. narozenin vyzdvihl setkání s někdejším francouzským prezidentem Francoisem Miterrandem. „Ten člověk byl první, se kterým jsem se setkal jako s velikým státníkem, dělal jsem s ním počátkem 90. let velký patnáctiminutový rozhovor. A Mitterrand mi jako nezkušenému učni novinářského řemesla pomáhal. Vycítil mé slabiny a pomáhal mi a já jsem poznal, jak se chová politik-gentleman vůči novináři,“ řekl v únoru 2013 pro web ČT24.cz.

Zdeněk Velíšek

Komentátor světové zahraniční politiky, vynikající znalec problematiky EU, spolupracovník celé řady renomovaných redakcí, překladatel a dlouholetý člen zahraniční rubriky zpravodajství ČT, kterou také nějaký čas vedl. V současnosti je součástí týmu pořadu Horizont ČT24. Pro zpravodajský web ČT24.cz napsal celou řadu autorských blogů.

Do Československé televize nastoupil v roce 1968, v roce 1970 ji musel z politických důvodů opustit. Živil se jako tlumočník a překladatel, do televize se vrátil po pádu komunismu v roce 1990 – v sedmapadesáti letech.

Evropské problematice se věnoval v několika pravidelných pořadech ČT, je autorem knížek na geopolitická témata: Svět týden po týdnu (2006), Svět, o který mi jde (2007) a Svět tají dech (2009).

Při sedmdesátinách se dozvěděl, že se mu v televizi říká Francois Veterán. „Že by mi to lichotilo, to ne, pobavilo mě to. Dozvěděl jsem se to až na svých sedmdesátých narozeninách od jednoho kolegy. Připadalo mi to vtipné a věděl jsem, že to je skutečně z mého života. To někdo dobře odkoukal,“ zhodnotil přezdívku v rozhovoru v květnu 2014.

Krátký sestřih z reportáží Zdeňka Velíška (zdroj: ČT24)
Držitelé Řádu umění a literatury
Zdroj: ČT24