Vatikán – Setkání s papežem Františkem přineslo podle prezidenta Miloše Zemana významný pokrok v otázce česko-vatikánské smlouvy. Tzv. konkordát, který má upravovat vztahy mezi oběma státy i pozici římskokatolické církve v Česku, je sice připraven a dokonce i podepsán od roku 2002, avšak parlament ho nikdy neschválil. Česká republika je jednou z posledních postkomunistických zemí, které dosud nepodepsaly smlouvu upravující vztah státu a katolické církve.
Zeman u papeže otevřel otázku konkordátu i církevních restitucí
Česko-vatikánská smlouva je již od roku 1989 ožehavým tématem ve vztazích mezi oběma státy, resp. českým státem a katolickou církví. Po audienci prezidenta Zemana u papeže se nic nemění na tom, že z české strany není ratifikována, ale podle prezident o smlouvě s papežem Františkem jednal a učinili významný pokrok.
S papežem jednal český prezident také o církevních restitucích. Hlava katolické církve podle Miloše Zemana přijala návrh, který připravilo ministerstvo zahraničí, že církev rozšíří svoji působnost v oblasti sociálních, kulturních, zdravotních, vzdělávacích a dalších služeb. „Myslím si, že právě toto je cesta, kterou bychom se měli vydat v situaci, když velká část veřejnosti je nespokojena s konkrétním řešením problému církevních restitucí. Nikdo nežádá od katolické církve, aby rozdala svůj majetek chudým a zůstala sama chudá. Ale myslím si, že je oprávněný požadavek, aby v duchu samotné filozofie katolické církve tato církev sloužila bližním,“ podotkl Miloš Zeman.
Papež František (vlevo) při setkání s českým prezidentem Milošem Zemanem (vpravo)
Smlouva s Vatikánem je, ale neplatí, poslancům se zdála nevýhodná
Konkordát připravený v létě 2002 je dílem vlády právě Miloše Zemana, ačkoli se podepisoval až za premiéra Špidly. Navzdory dávno zaschlým podpisům ale neplatí. Poslanci smlouvu odmítli schválit, protože ji považovali za nevýhodnou pro Českou republiku a tvrdili, že narušuje rovnoprávnost církví. Česko je přitom jednou z posledních zemí Evropy, která nemá vztahy s centrem katolického světa upravené dohodou.
Neexistence konkordátu ale má v Česku dlouhou tradici. Trvalá smlouva totiž neexistovala nikdy. První Československá republika, která proti katolické tradici stavěla svoji Církev československou hlásící se k Masarykem prosazovanému odkazu husitství, měla se Svatým stolcem resp. Vatikánem (ten jako moderní papežský stát existuje až od r. 1929) vypjaté vztahy. Od roku 1920 nicméně v Praze byl velvyslanec-nuncius a v roce 1928 vznikla stručná smlouva upravující vzájemné vztahy. Od roku 1933 v Československu nuncius nebyl, Vatikán v Praze reprezentoval pouze chargé d'affaires, v průběhu druhé světové války byly diplomatické vztahy přerušeny. V roce 1950 potom vatikánské velvyslanectví přerušilo svoji činnost. Vatikán v té době ovlivňoval dění v Československu již pouze personální politikou, když jmenoval na klíčové pozice kněze s vysokým morálním kreditem, kteří nekolaborovali s žádnou totalitou – jako byli kardinálové Josef Beran, František Tomášek a Štěpán Trochta.
Česká republika je podle expertů jedinou evropskou zemí s převážně katolickou tradicí, která nemá vztahy s Vatikánem upravené dohodou. Například některé země, kde je většina evangelíků, smlouvu nemají, ale třeba Estonsko ji uzavřelo. S Vatikánem mají dohodu dokonce některé víceméně muslimské země, jako je Kazachstán.