Praha – Dnes je to přesně pětadvacet let od takzvané pomlčkové války. Po dlouhých debatách se tehdy Federální shromáždění konečně dohodlo na změně oficiálního názvu státu na Československou federativní republiku pro Čechy, a pro Slováky s pomlčkou na Česko-slovenskou federatívnu republiku. Případ, kdy gramatika ustoupila politice, předznamenal rozpad Československa.
Co řešili poslanci po sametové revoluci? Pomlčku
GALERIE
videogallery_520463
Vše začalo v lednu 1990 prvním prezidentským projevem Václava Havla před Federálním shromážděním, ve kterém navrhl změnu státních symbolů, jména armády i názvu státu. „Naši republiku nazval z nejasných a nikdy konkrétně neartikulovaných důvodů republikou socialistickou, můj předchůdce, pan prezident Novotný… Ať už ho ale k tomu vedly pohnutky jakékoliv, zdá se mi být zřejmé, že by se naše republika takto jmenovat neměla… Proto jsem předal vašemu předsedovi návrh ústavního zákona, podle něhož by se měly naše národní republiky jmenovat Česká republika a Slovenská republika a náš společný stát Československá republika,“ prohlásil tehdy prezident.
Havel se svým úmyslem změnit název republiky poslance předem neseznámil. Předpokládal totiž, že změny budou ihned schváleny. Poslanci nicméně chtěli, aby jeho návrh prošel konvenční parlamentní procedurou. Následně se rozpoutala bouřlivá diskuse, protože Slováci požadovali v rámci pojmenování státu větší míru svrchovanosti. Čárka rozdělující obě půlky federace se ale zase nelíbila české straně. V parlamentu se tak rozhořela takzvaná pomlčková válka.
GALERIE
Václav Havel při novoročním projevu v roce 1990 autor: Michal Kalina, zdroj: ČTK
Petr Pithart, tehdejší předseda vlády
„Československo – toto slovo obnáší představu jednoho národa s dvěma větvemi, jak se kdysi dávno říkalo. To byla konstrukce z roku 1918, když Československo hledalo svoje hranice na mírových jednáních v Paříži. A tenkrát se těm západním státníkům předestřelo, že tady je jeden jediný národ – československý, aby neměli obavu, že tady vznikne nějaká složitá mozaika připomínající Rakousko-Uhersko. Ale nebyla to pravda.“
„Já si myslím, že většina lidí chápe naši sounáležitost a bude podporovat všechno to, co tuto naši vzájemnost upevní,“ řekl na konci března 1990 Alexander Dubček a za pravdu mu dávala většina Čechoslováků, kteří považovali tahanice kolem názvu státu za malicherné.
Ještě den před konečným hlasováním padaly návrhy jako Federace české a slovenské republiky, Československá federativní republika nebo Republika Česko-Slovenská. Prezident Havel byl v tuto dobu v nemocnici a jeho slova proto poslancům tlumočil Martin Palouš: „Kdybychom se jmenovali Československá federativní republika, pak by tam nemusela být pomlčka, která Čechy tak strašně dráždí, a zároveň by federativní podstata byla v názvu přítomna.“
Na konci března se nakonec obě strany dohodly – Češi budou mít Československou federativní republiku a Slováci Česko-slovenskú federatívnu republiku. Nový název nicméně vydržel jenom měsíc – 20. dubna poslanci stát znovu přejmenovali na Českou a Slovenskou federativní republiku. Za necelé tři roky se ale stát rozdělil, a tak ani toto pojmenování nevydrželo dlouho.