Praha - Kauzou odebraných sourozenců Michalákových se už zabývá europarlament. Případ představil na plenárním zasedání lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský. Sociální úřad podle něho odebral děti na základě posudku, který nebyl nezávislý. Zároveň řekl, že úřad přistupuje k jejich matce zvráceně, když jí nedovoluje mluvit s nimi česky. Norská premiérka dnes také prohlásila, že tamní politici nebudou do kauz dětí zasahovat - ani když jde o cizince.
Kauza Michalákových v europarlamentu. Podle poslance je přístup úřadu zvrácený
Kauza odebraných sourozenců Michalákových se už dostala až k poslancům evropského parlamentu. Vystoupil v něm totiž europoslanec Tomáš Zdechovský, který chce vyvolat mezinárodní tlak na Norsko. Kromě kauzy Michalákových upozornil i na další podobné případy.
Sociální úřad podle něho děti odebral neoprávně, protože tak učinil na základě posudků dvou psychologů, kteří mají mezi sebou blízký vztah. „Jsou partneři či milenci, takže jejich posudek není nezávislý“, uvedl Zdechovský, který je v europarlamentu součástí Evropské lidové strany.
Ochrana nezletilých v Norsku má podle něj systémovou chybu, protože úřad odebírá děti rodičům na základě neúplných podkladů nebo se prý odvolává na výpovědi svědků, kteří nejsou důvěryhodní. Zdechovský vidí jako „zvrácené“, pokud matka norského masového vraha Anderse Breivika může svého syna vídat každý měsíc a bez omezení, zatímco Češka Eva Michaláková své dva syny jen dvakrát do roka. Podotkl, že Michaláková je nesmí ani obejmout, ani s nimi mluvit česky. Europoslanec zároveň připomněl, že jí zatím nebyla „prokázána žádná vina“, a že „dokonce učí ve školce“, uzavřel svoji promluvu v EP.
Od svého výstupu v EP si Zdechovský slibuje, že podnítí „další kroky ve vztahu k různým vládám i k různým neziskovým organizacím,“ vysvětlil svoji motivaci. Ne všichni jeho kolegové to však sdílí: „Popravdě řečeno, protože Norsko není členem EU a nemá své zástupce v Evropském parlamentu, tak necítím na této půdě příliš silnou odezvu,“ vyjádřil svoji skepsi europoslanec Miroslav Poche ze Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů.
Nor žijící v Česku: Úřad odebírá děti podle zvrácené logiky
Česko před dvěma dny poslalo do Norska v pořadí už druhou diplomatickou nótu. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) v ní žádá hlavně o spolupráci obou zemí. Problém je ale v tom, že v kauze plynou informace pouze od matky, protože protistrana nemůže ze zákona konkrétní případy komentovat.
Norská premiérka Erna Solbergová:
„Vměšovat se do jednotlivých případů a instruovat pracovníky ochranné služby není úkolem politiků. To je důležité. Norské zákony kromě toho nemohou chránit práva toho či jiného dítěte v menší míře než práva jiných dětí jen na základě toho, že jejich rodiče mají občanství cizí země. Byla by to diskriminace.“
Podle spolupracovníka ČT v Norsku nicméně Barnevernet nemá mezi lidmi zrovna dobrou pověst. „V Norsku mají lidé pracovníky Úřadu na ochranu dětí často za zaujaté. Mají zato, že tam pracuje určitý druh lidí, kteří jsou panovační a rádi vyhrožují a šikanují lidi. Často se do toho vkládají i právníci, kteří se snaží, aby případy zůstaly viset co nejdéle v systému a dalo se na nich vydělávat,“ tvrdí Ingvar Brenna z Norge.cz.
GALERIE
videogallery_503773
V norských médiích jsou podle něj popsané i případy, kdy se v odebírání dětí postupovalo podle zvrácené logiky, kdy byla rozhodující účelnost, nikoliv dobro dětí. „Účelnost spočívala v tom, že bylo dobré děti odebrat, dokud měly vazby a pouta na své biologické rodiče. Byla pak větší šance na jejich úspěšnou asimilaci do nebiologické rodiny,“ uvedl Brenna. Barnevernet pak děti preventivně odebíral bez jakýchkoliv důkazů, že se rodiče něčeho dopustili. „Jakmile si na vás úřad posvítí, jste to často vy, kdo má dokazovací břemeno,“ dodal Brenna s tím, že se proto rodičům doporučuje, aby si veškeré schůzky s pracovníky úřadu nahrávali.
Na podivné praktiky Barnevernetu upozorňoval i norský kontrolní úřad
Barnevernet je financován z rozpočtu okresů. Jejich cíl je, aby bylo projednáno co nejvíc případů. „Pracovníci na to ale mají malou kapacitu a na jednoho tak připadá až 40 případů. Podle šetření dozorčího orgánu norského zdravotnictví i Nejvyššího kontrolního úřadu tak Barnevernet místo toho, aby děti a rodiny ochraňoval, často rozhoduje bez ohledu na jejich zájmy. Řízení trvají dlouho a ve chvíli, kdy jsou děti umístěny k pěstounům, se o ně a rodiče úřad často přestane zajímat,“ upozornil Brenna.
Děti jsou u pěstounů téměř čtyři roky
Úřad pro ochranu dětí odebral Michalákovým syny v květnu 2011 pro podezření z pohlavního zneužívání. Oba rodiče vyšetřovala policie, ale vyšetřování zastavila. Matka však přiznala, že syny výchovně plácla, což je v Norsku zakázáno zákonem. Totéž podle ní dělal její bývalý manžel. „Dělal to samé, co já: když děti zlobily, tak je plácnul přes zadek,“ popsala již dříve Eva Michaláková. Děti se proto rodičům nevrátily, naopak v únoru 2012 zbavily norské úřady Michalákovy práva na péči a každý z bratrů žije v jiné pěstounské rodině. Matka dětí neuspěla se stížnostmi u norských soudů ani Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Eva Michaláková nyní v Norsku čeká na obnovu řízení o odebraných synech Denisovi a Davidovi. V ruce má připravený nový trumf. Norská policie jí totiž vydala osvědčení o beztrestnosti, díky němuž pracuje v Norsku v mateřské škole. Skutečnost, že tamní úřady neshledávají potíž v tom, aby pracovala ve školce, nasvědčuje její způsobilosti postarat se i o své syny. V kauze ale plynou informace pouze od matky, protože protistrana nemůže ze zákona konkrétní případy komentovat.
Reportéři ČT například měli možnost nahlédnout do rozsudků norských soudů, které zaznamenávají výroky staršího z chlapců, který hovoří o sexuálním zneužívání otcem i matkou. Potíž však tkví v tom, že je vždy říká někdo jiný - jednou se podle spisu svěřil učitelce ve školce, později pěstounce. Před policií ale výroky nikdy nezopakoval. Přestože výpověď, kterou měla vyslechnout pěstounka, působí velmi podrobně, soud uznal, že ji nelze brát jako dostatečný důkaz. Zároveň se ale všechny tři soudní instance shodly na tom, že situace v rodině byla neúnosná, matka se dětem kvůli práci nevěnovala a péče závažným způsobem selhávala.
S Norskem nemá ČR uzavřenou mezinárodní smlouvu
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu se stal terčem kritiky, že se v případu málo angažuje. Jeho šéf Zdeněk Kapitán však ve Studiu ČT24 vysvětloval, že Norsko není členem EU a navíc s ním Česko nemá uzavřenou žádnou relevantní mezinárodní smlouvu. Úřadu tak schází právní kompetence, aby do případu zasahoval. „Předpokládám, že diplomatický tlak vytvoří právní základ pro nějakou spolupráci,“ uvedl ve Studiu ČT24.
Navíc jsou v tomto konkrétním případě děti i rodiče na území jiného státu. „Náš úřad zajišťuje právní pomoc ve vztahu k cizině v případech, které mají nějaký přeshraniční prvek. To znamená v případech, kdy jsou např. děti v ČR a rodiče v cizině, popř. obráceně,“ vysvětloval Kapitán. Angažování na území jiného státu by podle něj bylo v rozporu s mezinárodním právem.
Připomeňte si příběh rodiny Michalákových od samého začátku (zdroj stránky pod názvem Kde je moje dítě.)