Vědí, co byl holocaust. Berme vážně jejich svědectví

Hrůzy, které si jen málokdo dovede představit. To jsou příběhy těch, kteří přežili koncentrační tábory, dodnes žijí, a tudíž mohou dávat zvěrstvu tehdejší doby pobobu. Jako první otevřeli světu oči dva slovenští Židé, kteří na jaře 1944 utekli z Osvětimi a předložili svědectví o hrůzách koncentráku. Osudy, z nichž ještě dnes mrazí, připomíná Česká televize ve svých reportážích, dokumentech a článcích na webu www.ct24.cz.

Zprávu Rudolfa Vrby a Adolfa Wetzlera tehdy odvysílala BBC a publikoval i západní tisk. V době, kdy plynové komory v Birkenau běžely na plné obrátky a kdy začínaly deportace maďarských Židů do Osvětimi, chtěli Wetzler s Vrbou varovat, co ve skutečnosti znamená „přesídlení na východ“, jehož pravý smysl se nacistům v té době stále dařilo do značné míry držet v tajnosti. 

Materiál potvrdil autentičnost dosavadních zpráv o nacistických koncentračních táborech, jimž se často přisuzovala malá důvěryhodnost, protože popisovaly skutečnosti natolik hrůzné, že překračovaly představivost veřejnosti. Po válce využili svědectví uprchlých vězňů v Norimberském procesu a dodnes je jejich zpráva považována za jeden z nejdůležitějších dokumentů 20. století. Více čtěte zde. 

Drsné vzpomínky ani po letech neblednou. S těmi, kdo přežili holocaust natáčel zpravodaj ČT Josef Pazderka, podívejte se: Byli hladoví, zesláblí, mnozí na hranici smrti.

„Přežil jsem díky Mengelemu“ 

Podobně jako mnozí doufal, že druhá světová válka potrvá jen několik měsíců. Nakonec mu vzala rodinu a dospívání prožil v nejhorších zařízeních, jaké lidstvo dosud vymyslelo. Toman Brod se stal svědkem největší vraždy československých občanů v noci na 9. března 1944. Tehdy ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi-Březince nacisté plynem zavraždili 3 792 židovských mužů, žen a dětí z tzv. českého (či terezínského) rodinného tábora. 

  • „Naložili je na nákladní auta a odváželi je směrem na nádraží do Osvětimi, takže si mysleli, že opravdu odjíždějí. Pak se ale zadem vrátili zpátky do plynových komor. Během té jedné noci je všechny zavraždili.“ 

I Broda měl potkat podobný osud. Němcům ale v té době docházely pracovní síly, a tak patnáctiletý mladík prošel selekcí pod dohledem obávaného doktora Josefa Mengeleho a vraždění přežil. „Byl to velmi hezký urostlý člověk. Vždycky chodil v elegantní uniformě s bílými rukavičkami. Nikdo by neřekl, že je to masový vrah, choval se slušně: hladil děti po vláskách, ptal se, jestli mají dost jídla.“ Toman Brod vzpomíná, že nevěřil, že by mohlo existovat horší místo než Osvětim. Dostal se ale do pracovního tábora Gross-Rosen v Kladsku, jednoho z nejhorších vůbec. Z dvaceti členů transportu přežili jen dva. Právě zde ho zastihl i konec války. Více čtěte zde. 

„Měla jsem štěstí, ale byla jsem přesvědčená, že přežiju“ 

Irena Racková je pravděpodobně poslední pamětnice prvního transportu z Terezína na východ. Tehdy, začátkem roku 1942, ještě cílová adresa nevedla do polských lágrů, ale do Pobaltí. Z prvního vypraveného vlaku se po váce domů vrátilo jen 100 lidí, mezi nimi i Irena Racková. 

V pouhých 16 letech musela spolu s ostatními přihlížet popravám, nejčastěji za krádeže a nedovolenou směnu věcí. Přesto právě v tom její rodina často hazardovala. Matka se dostala do jedné z nevýhodnějších skupin v rámci ghetta. Třídila kufry z nových transportů, a žádané zboží tak dokázala chytře směnit - například za jídlo navíc. Její příběh si přečtěte zde.

Viděl jsem Židy s přeráženýma rukama 

S publikacemi Felixe Kolmera pracovaly generace studentů techniky, aniž by ovšem častokrát věděli, že tentýž muž prošel v mládí třemi koncentračními tábory, že v Terezíně pomáhal vězňům na svobodu a že těsně unikl smrti v úsměvu nacistického lékaře Josefa Mengeleho poté, co se na sklonku války ocitl v Osvětimi. Pracoval v Malé pevnosti jako truhlář a tesař. „Viděl jsem Židy s přeraženýma rukama, které esesáci bičem nutili pracovat. S přeraženýma rukama! To samozřejmě nešlo. Čili to bičování pokračovalo, až toho člověka ubili,“ popisoval dění v terezínském ghettu. O jeho osudu se více dozvíte zde.

Felix Kolmer byl hostem Interview ČT24: Nejhůř vzpomíná na příslušníky SS z Ukrajiny a Pobaltí

Koncentrační tábor - Treblinka
Zdroj: ČT24/Wikipedia

Přežil hrůzy Treblinky – vzpomínky předává dál, ale slzy nelze nevidět… 

Samuel Willenberg měl sám obrovské štěstí. Nacisté ho vybrali na pomocné práce, třídil šaty po mrtvých. Mezi nimi brzy narazil na oblečení svých sester. „Bylo jasně zelené, hned jsem ho poznal…,“ říká  Willenberg. V tu chvíli pochopil, že obě jeho dvě sestry už nejsou mezi živými. Do Treblinky se vrací, aby své vzpomínky předával mladým, pro něž jsou hrůzy holocaustu už jen historie. Jeho zpověď si přečtěte zde.

Holocaust na obrazovce: Můj fotr a jeho nejoblíbenější koncentráky 

Před čtyřmi lety zemřel. Spisovatel Arnošt Lustig jako mladík prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem. „Během těch tří let v lágrech jsem byl třikrát odsouzen k smrti zastřelením, xkrát do plynu,“ vzpomínal. Pozdější radost z osvobození byla o to větší, že se mu z Mauthausenu vrátily matka se sestrou. Otec ale zahynul v plynové komoře v Osvětimi. Česká televize si ho na ČT2 dnes ve 23.10 hod. připomene dokumentem Můj fotr a jeho nejoblíbenější koncentráky. Spisovatel se svým synem a jedním z vnuků absolvují po letech stejnou cestu, již musel podstoupit jako jedna z obětí nacistického protižidovského programu.

Kromě toho dnes ještě na ČTArt (21:25) uvidíte izraelský koprodukční dokument Gisi - příběh ženy, která pomohla zachránit tisíce lidských životů, ale sama nepřežila. ČT2 pak ve 22:00 hod. odvysílá snímek natočený podle novely Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

O Arnoštovi Lustigovi toho ale v archivu České televze na internetu najdeme více: 

  • Vlaky do nenávratna . Pátrání po skutečném příběhu, který se stal předlohou k novele A. Lustiga „Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou“. 
  • Žít je Lustig - Arnošt Lustig ve vzpomínkách jeho příbuzných 
  • Tvoje slza, můj déšť - Portrét Arnošta Lustiga očima dcery Evy Lustigové.

Co ještě skrývá ivysílání ČT 

Poslední cyklista - Dvoudílný film vypráví osud židovské rodiny, která adoptuje křesťanskou dívku 

Benno a Irena - Příběh dvou bývalých dětských vězňů v Terezíně, kteří se našli a setkali teprve nedávno už jako staří lidé. 

Pevnosti - Terezín 

Neznámí hrdinové: Osvětimský svědek  

Neznámí hrdinové: Krotitel esesáků  

Heftlink Josefa Čapka - O uměleckých dílech, která autor vytvořil v koncentračním táboře Bergen Belsen.

Vydáno pod