Z nehody Balt-Orient expresu lidé vinili agenty StB

Praha – Před 25 lety otřásla Československem nehoda mezinárodního rychlíku Balt-Orient expres 372. Ve stanici mezi Lovosicemi a Terezínem tehdy zemřelo šest lidí a dalších 58 utrpělo zranění. O neštěstí informovaly i hlavní zprávy, což bylo za bývalého režimu poněkud neobvyklé. Lidé z tragédie vinili vládnoucí komunistickou stranu, už za týden ale měli lidé jiné starosti a na neštěstí zapomněli.

Události: Výročí tragické nehody Balt-Orientu (zdroj: ČT24)

Nehoda se stala čtyři minuty po půlnoci 10. listopadu 1989 v zastávce Nové Kopisty u Terezína. Kvůli poruše se v ní zdržel osobní vlak jednucí z Prahy do Děčína, do kterého ve 116kilometrové rychlosti zezadu narazil přijíždějící rychlík. Strojvedoucí totiž přehlédl v mlze červenou a technika v lokomotivě ho na to nedokázala kvůli dlouho neřešené závadě upozornit.

Při nehodě zemřelo pět lidí, další člověk zemřel po týdnu na následky zranění v nemocnici, Dalších osm cestujících bylo zraněno vážně a přes 50 lehce. Záběry zmačkaných plechů, vynášení mrtvých těl i rozhovory se zraněnými v nemocnicích se tehdy objevily i v hlavních zprávách. V totalitním Československu se přitom do té doby o podobných neštěstích spíš mlčelo, případně se odbývaly jen strohými zprávami.

„Tehdy se objevovaly jen kusé zprávičky v černých kronikách bez obrazového doprovodu,“ upřesňuje šéfredaktor časopisu Železničář Václav Rubeš. „Ty poslední měsíce před listopadem ta cenzura upadala, takže do médií mohly proniknout i takové zprávy,“ doplňuje historik Ústavu pro studium totalitních režimů Libor Svoboda.

Dnes není po tragédii ani památky

Lidé tehdy z tragédie obviňovali vládnoucí komunistickou stranu. „Spekulovalo se o tom, že agenti StB záměrně zdržovali vlak v zastávce, což se ukázalo jako bizarní a nesmyslné,“ potvrzuje šéfredaktor časopis Železničář Václav Rubeš. Už za týden ale měli lidé jiné starosti a na neštěstí zapomněli.

Na místě dnes není po neštěstí ani památky a i stanice je přestavěná. „Chybí tady jakýsi pomníček, který by tu nehodu připomínal,“ říká železniční historik a bývalý strojvedoucí Josef Oliva, který si událost dodnes dobře pamatuje. „Budeme vyvíjet snahu, aby se něco takového uskutečnilo,“ dodává.