Praha - Od začátku největšího politického procesu z dob normalizace uplynulo pětatřicet let. Soudní líčení se členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), kteří hájili politické vězně, začalo 22. října 1979. V rozhovoru pro ČT24 na těžké časy normalizace vzpomínala Kamila Bendová, žena disidenta Václava Bendy, který od soudu s VONSem odešel se čtyřletým trestem vězení.
Vzpomínka na VONS: Lidé věděli, že je naše práce správná
Bendová: Mladí si nepředstaví, za jak absurdní věci se trestalo (zdroj: ČT24)
VONS ustavila skupina signatářů Charty 77 v dubnu 1978. Zabýval se případy osob trestně stíhaných a vězněných za projevy svého přesvědčení nebo oběťmi policejní či justiční svévole. Poskytoval jim právní, finanční a jinou pomoc. Sepisoval informace o jejich pronásledování, které pak posílal na vědomí Federálnímu shromáždění (odsud všechny zprávy putovaly přímo k StB). Veškeré informace rovněž zasílal zahraničním médiím – šlo o jediný způsob, jak docílit toho, aby se veřejnost o osudech stíhaných dozvěděla. Do prosince 1989 VONS vydal více než 1 100 sdělení týkajících se důležitých informací o trestním stíhání.
ČT: VONS svou legalitu opíral o závěrečný akt Helsinské konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, kterou Československo podepsalo (a zavázalo se tak k ochraně lidských práv). Jaká část tohoto závěrečného aktu dávala VONSu legitimitu?
Kamila Bendová: Vycházeli spíše z petičního práva a zároveň z toho, že měl každý občan povinnost zajímat se o stav naší justice a měl právo zabývat se tím, jestli lidé nejsou jménem republiky, a tedy i jeho jménem, odsuzováni nespravedlivě. Výbor neměl žádnou strukturu, nešlo o organizaci, ale o skupinu lidí. Jediné, co dělali, bylo to, že vydávali zprávy o vězněných lidech. Vždycky bylo jen na jejich konci řečeno: „Ale tento čin nikdo v žádné svobodné společnosti nemůže považovat za trestný čin.“
ČT: VONS kromě právní pomoci informoval o sledovaných případech, posílal je do svobodných médií na Západě. Jakým způsobem to probíhalo?
Kamila Bendová: Vždy jen zaznělo, že všecky informace jsou veřejné, ale o tom, kdo je pošle do ciziny, se na výboru nikdy nejednalo. Vím o tom hrozně málo.
ČT: V roce 1979 přišla razie více než stovky příslušníků Sboru národní bezpečnosti.
Kamila Bendová: Ano… Přišli v pět hodin ráno, vyrazili dveře, manžela okamžitě odvedli a následovala nekonečně dlouhá, dvanáctihodinová prohlídka. Prohledali úplně všechno a týkalo se to všech členů výboru, deset z nich zůstalo ve vazbě, šest jich bylo odsouzeno, z toho pět na dlouhodobé tresty.
ČT: Obžaloba v procesu říkala: „Z odporu proti socialistickému státnímu zřízení republiky a se záměrem podporovat antikomunistickou zahraniční propagandu a v úmyslu vyvolávat mezi obyvatelstvem republiky nepřátelství proti socialistickému státnímu zřízení republiky založili nelegální organizaci Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.“ Jak se to poslouchá po 35 letech?
Kamila Bendová: Hlavně je třeba dát pryč všechna ošklivá slova. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných říká: „Cílem je sledovat případy osob, které jsou trestně stíhány či vězněny za projevy svého přesvědčení nebo které se staly oběťmi policejní a justiční svévole.“ To znamená, že jediné, o co jim šlo, bylo postarat se o lidi, kteří byli zavíráni pro věci, o kterých se výbor nedomníval, že by byly trestnými činy.
ČT: Přišla od tehdejších obyvatel Československa nějaká podpora?
Kamila Bendová: Bylo to zvláštní. Lidé se k nám samozřejmě báli chodit a na ulici přecházeli na druhou stranu chodníku. Kdykoliv jsem se ale s někým setkala sama, tak mně vždy podporoval. Pracovala jsem v Matematickém ústavu, kde na mě vybírali peníze, lidé mi nosili různé dárky. Celou dobu jsem zažívala pocit, že všichni vědí, o co nám jde, a že to, co děláme, je správné.
ČT: Myslíte si, že dnešní dvacátníci, třicátníci vědí, o čem si nyní povídáme?
Kamila Bendová: Mám obavy, že ne. Jsou zvyklí na to, že cestují po celé Evropě na občanský průkaz, mají mobily i internet a neumí si představit, za jak absurdní věci byli lidé tenkrát trestáni. Domnívám se, že je velice důležité, aby se studovala právě 70. a 80. léta, protože stále je otázka, jak se to mohlo stát, že všichni byli tak poslušní? Lidí, kteří vystoupili proti zvůli, bylo málo.
ČT: Paní Bendová, děkujeme za připomínku. Na shledanou.
Kamila Bendová: Na shledanou.