Hasenkopf v OVM: Hradu se vnucovat nebudu

Praha – „Každá smlouva je dvoustranný vztah, a pokud mě na Hradě nebudou chtít, tak samozřejmě budeme jednat o tom, jak to ukončit, a nebudu se jim tam za žádnou cenu vnucovat.“ V pořadu ČT Otázky Václava Moravce to prohlásil právník Pavel Hasenkopf, který tak reagoval na rozhodnutí Městského soudu v Praze. Ten potvrdil neplatnost výpovědi, jež ukončila Hasenkopfovo působení na Pražském hradě.

Hasenkopf byl právním poradcem exprezidenta Václava Klause. S prezidentskou kanceláří se soudil dvakrát. Kromě svého vyhazovu také kvůli tvrzení šéfa hradní kanceláře Vratislava Mynáře i prezidenta Miloše Zemana, že se podílel na přípravě amnestie, kterou loni vyhlásil Václav Klaus. Hasenkopf to odmítá, spor, který vedl s kanceláří, kancléřem i prezidentem však ukončil smír. Protože však později kancléř Mynář prohlásil, že Hasenkopf stáhl žalobu proto, že cítil, „že nemá žádnou šanci“, a zopakoval, že právník byl spolutvůrcem amnestie, podal na něj Hasenkopf trestní oznámení pro pomluvu. Po vyhazovu z Hradu byl Hasenkopf chvíli bez práce, pak nastoupil jako koncipient v advokátní kanceláři se zaměřením na rodinné právo.

Na Hradě straší: Pavel Hasenkopf v OVM (zdroj: ČT24)

Podle rozhodnutí soudu zůstává Hasenkopf zaměstnancem Hradu a po doručení rozsudku by měl opět nastoupit do kanceláře prezidenta republiky s tím, že „tady mě máte a uvidíme, jak si s tím poradíte“, jak sám řekl. V Otázkách přiznal, že mu i trošičku vadí, že spor vyhrál díky odkazu na to, že se objevila chyba v projednání s odbory, byť to byl jen jeden z argumentů. „Já ale nemůžu nenastoupit, protože jako zaměstnanec jsem povinen chodit do práce,“ podotkl. „Kdybych to neudělal, dostanu zrušení pracovního poměru, a tentokrát už bude platné.“

Hasenkopf podle svých slov není zastáncem toho, že zaměstnanec má za každou cenu nárok pracovat tam, kde si vybere. Přiznává, že obojí má své pro i proti. Na Hradě byl 10 let, byla to práce, která ho bavila, a po odchodu Václava Klause tam zůstal jako jediný z poradců – mimo jiné i proto, že nebyl tolik politicky vyhraněný. Na druhé straně přiznává, že už je rok v advokacii, práce jej baví a musí brát také ohled na to, že v novém zaměstnání má rozdělané případy.

Pavel Hasenkopf v OVM
Zdroj: ČT24

Hasenkopf: Pan Mynář mi už za tu „legraci“ nestojí

„Mynář je paličatý, zaťatý, jak jsem ho poznal, a já si neumím představit, že by mi nezačal okamžitě šlapat na paty, s hodinkami kontrolovat, jestli jsem náhodou nepřišel o minutu pozdě do práce, a takovéhle věci,“ říká Hasenkopf. Přiznává také, že kvůli Mynářovým neuváženým výrokům klesly jeho příjmy za poslední rok na třetinu. „Musel jsem prodat byt po mamince, což v podstatě panu Mynářovi asi neodpustím nikdy,“ řekl. Dodal, že na tom, že byl ochoten ve sporu přistoupit na smír, spíše tratil, protože soud by mu v každém případě přiznal víc, než by ho stály náklady na řízení.

Koncem srpna podal Hasenkopf na Mynáře trestní oznámení pro pomluvu. Vadí mu jeho opakované tvrzení, že jej kancléř stále označuje za autora amnestie, což podle Hasenkopfa popírá předchozí dohodu o smíru. Podání retenční žaloby, na jejímž základě by mohl soud Mynářovi nařídit, aby se nadále těchto svých výroků zdržel, Hasenkopf nicméně nezvažuje. „Já se tím nebudu dál zatěžovat. V tomto státě asi už většina lidí pochopila, jak to ve skutečnosti bylo, a i mě to stojí především čas a nervy. Pan Mynář už mi za tuhle legraci nestojí,“ uzavřel Hasenkopf.

Obvodní soud výpověď danou Hasenkopfovi zrušil proto, že byla tzv. na hodinu. Vedoucí personálního odboru Hradu Petr Šerák ji podložil tím, že Hasenkopf v dubnu 2013 prokazatelně pět dní nepřišel do práce. Šerák u soudu však připustil, že absence právníkovi nikdy písemně nevytkl. Hasenkopf navíc odmítal, že by do práce nechodil. Soudce však tehdy také poukázal na to, že když není vyjasněné, jakou práci má vlastně zaměstnanec vykonávat, není jeho povinností, aby se v práci zdržoval. Přidělovat práci je přitom podle verdiktu povinnost zaměstnavatele. To však odmítl právní zástupce Hradu Marek Nespala. Rozhodnutí odvolacího soudu označil za „návrat k socialismu“ – jak kvůli povinnosti zaměstnavatele přidělovat práci, tak kvůli nutnosti předjednat okamžité zrušení pracovního poměru s odbory.