Praha - Předsedkyně České národní rady Ukrajiny Ludmila Muchinová ví jen o třech krajanských rodinách na Ukrajině, které by se chtěly vrátit zpátky do České republiky. O čtyřiceti přitom minulý týden mluvil prezident Miloš Zeman, když žádal ministra vnitra Milana Chovance o jejich repatriaci.
Do Česka chtějí pouze tři volyňské rodiny, ne čtyřicet
„Já vím o třech rodinách, které požádaly (o repatriaci),“ uvedla Muchinová v reakci na Zemanovo prohlášení. Prezident minulý týden požádal Chovance, aby vyhověl požadavku 40 rodin volyňských Čechů na návrat do původní vlasti.
Muchinová vnímá aktuální situaci na Ukrajině jako složitou, konfliktem na východě země je podle ní postižen ale jen krajanský spolek v oblasti Donbasu. „Ve všech ostatních spolcích sice nemůžu říct, že je klid, ale je spokojeněji. Lidé se prostě bojí války,“ poznamenala.
Pokud by se česká vláda rozhodla repatriovat Zemanem zmíněných 40 rodin, o nichž nic neví ani ministerstvo zahraničí, mohlo by návrat do domoviny podle ní požadovat všech zhruba pět tisíc krajanů žijících na Ukrajině. „To by to pak vláda České republiky musela udělat pro všechny stejné a bude to složité pro Českou republiku,“ konstatovala Muchinová.
Takový krok by navíc u ukrajinské vlády mohl vzbudit dojem, že se k ukrajinským Čechům Ukrajinci „chovali špatně“, což není pravda, tvrdí rodačka z Kyjeva, jejíž prarodiče přišli na Ukrajinu koncem 19. století z Moravy.
Jaromíra Němcová Ničová o repatriaci Volyňských Čechů (zdroj: ČT24)
Podle náměstka ministra zahraničí Rudolfa Jindráka ministerstvo situaci krajanů na východě Evropy sleduje a vyhodnocuje ji. Ukrajinským Čechům je diplomacie také připravena nadále pomáhat. „Uvažujeme o dalších krocích, které bychom měli realizovat ve velmi krátké době z hlediska podpory nějakých projektů pro naše krajany na Ukrajině,“ uvedl bez bližších podrobností Jindrák.
Podle Jindráka je potřeba pomoci krajanům na místě, kde žijí. „To může být i efektivnější pomoc, když postavíme nějakou školu nebo pošleme lektora českého jazyka, který bude pomáhat s vnitřním životem menšiny, a ne organizování nějakého hromadného stěhování,“ soudí. „Můžeme nabízet pomoc, ale rozhodně bychom neměli ty lidi násilně vytrhávat z určitého prostředí,“ dodal.