Jak na epileptický záchvat? Nechte ho v klidu doběhnout, radí lékaři

Praha – Při pomoci v epileptickém záchvatu lékaři nedoporučují křečím nijak bránit, případně epileptikovi vytahovat jazyk – nejlepší podle nich je nechat záchvat spontánně odeznít. Ve Studiu ČT24 to uvedl přednosta dětské neurologie z pražského Motola Vladimír Komárek. Právě na dnešek připadá Evropský den epilepsie, který se snaží na problematiku tohoto nejčastějšího neurologického onemocnění pravidelně upozornit; letos se zaměřuje na epileptické školáky.

Epilepsie postihuje zhruba jedno procento populace. Může být vrozená či získaná, například po úrazu, blokádě páteře, nádoru či infekci. Záchvaty mohou mít různé projevy - od lehkých mrákot a vrávorání až po ztrátu vědomí a svalové křeče postihující celé tělo. Podle lékařů se ale už dávno nedoporučují „staré rady“, jak při záchvatech epilepsie postupovat.

„Je třeba podložit hlavu něčím měkkým, co máme při ruce, s člověkem ale nehýbat, ani mu násilím nerozevírat ústa – maximálně lehce zaklonit hlavu a počkat, až záchvat odezní,“ uvádí Jana Zárubová z centra pro epileptologii v Thomayerově nemocnici.

„Dávat něco do pusy, vytahovat jazyk nebo omezovat epileptikovy křeče už dávno neplatí,“ vyvrací mýty o první pomoci epileptikům dětský neurolog Komárek. „Pokud člověk při záchvatu padá, je na prvním místě zabránit tomu, aby se zranil, a nechat záchvat doběhnout – záchvat je většinou velmi kratičký a spontánně odezní,“ dodává s tím, že teprve po záchvatu má být člověk položen do stabilizované polohy. Častokrát není nutná ani hospitalizace, zejména u těch epileptiků, kteří už mají se záchvaty zkušenosti.

EPILEPSIE: Nemoc, kterou může znát laická veřejnost také pod starším označením padoucnice, lékaři popisují jako záchvatovité onemocnění mozku; dochází při něm k mimořádně rychlému spojení desítek až stovek neuronů, jež v mozku způsobí silný výboj. „Extrémní výboj velké populace neuronů se může stát komukoli, bohužel určitá část populace je k tomu náchylnější – a to jsou pacienti s epilepsií,“ doplňuje Vladimír Komárek z motolské nemocnice.

Epilepsie postihuje častěji muže než ženy, potvrzují to i data VZP, která v roce 2012 hradila léčbu 27 204 mužům a 23 248 ženám, celkem 50 452 pacientům. U 75 procent všech nemocných epilepsií se první záchvat objevuje před dosažením 20 let věku.

Epilepsii připomíná i její dnešní evropský den a tentokrát upozorňuje na specifika dětské epilepsie. Ačkoli totiž nemoc postihuje jedno procento populace, do svých patnácti let prodělá aspoň jeden záchvat každé dvacáté dítě. U čtyřiceti procent z nich se ale jedná o jednorázový jev, a nikoli chronickou epilepsii. „Největší procento provokačních faktorů je nevyspání - jakmile se dítě nevyspí, může to záchvaty vyprovokovat. Dalším provokačním faktorem může být hladovění a alkohol,“ doplňuje lékař Komárek.

Lékaři: Děti nevyčleňujte

Paradoxně nejnáročnější může být pro dítě s epilepsií psychologická rovina nemoci a obava ze stigmatu mezi vrstevníky; na tom se shodují jak Komárek, tak dětská neuroložka Klára Brožová z pražské Thomayerovy nemocnice. „Přesto, že učitelé mohou mít důvodné obavy, není vhodné přistupovat k žákům s epilepsií ustrašeně. Důsledkem takového přístupu může být pocit méněcennosti a stigmatizace dítěte,“ uvádí.

Oba lékaři se shodují i v tom, že není nutné dítě s epilepsií z kolektivu nijak vyčleňovat. Při užívání léků může žít většina epileptiků dlouhodobě bez záchvatů. „Pokud se dítě s epilepsií vyvíjí intelektově přiměřeně svému věku, není žádný důvod, aby bylo zařazeno do speciálních mateřských či základních škol,“ myslí si Brožová.

Děti s epilepsií by se také neměly omezovat v zájmech, přiměřené sportování dokonce může mít protizáchvatový účinek. „Posledních třicet let se snažíme dětem s epilepsií nezakazovat volnočasové aktivity, protože při běžných sportech nebezpečí nehrozí. Všichni mí pacienti můžou hrát florbal, fotbal, běhat, jezdit na lyžích,“ uzavírá přednosta dětské neurologie z pražského Motola.

Epileptoložka Jana Zárubová z Thomayerovy nemocnice: „Strach těch, kteří jsou svědky záchvatu, přináší lidem s epilepsií stigmatizaci, laická veřejnost se jim chce spíš vyhnout, něž že by se jim snažila pomoct.“